Tentokrát jsem košík s nákupem předala jiné ženě a jdu bez zátěže letní, rozehřátou loukou, bosa, v lehkém, světlém oblečení.
Vystupuji po kamenitých schodech ke vchodu do chrámu. Opírám se celou vahou těla o těžká, dřevěná vrata, abych je otevřela. V chrámu je šero, jdu ke kamennému oltáři, pokládám ruce a hlavu na oltář. Na oltáři je kamenný drak a orel s roztaženými křídly. Drak se mění v pohádkově zeleného, tříhlavého dráčka a ožívá.
Chrám se zaplnil světelnými bytostmi a já obcházím uvnitř kruhu. Žehnají mi na čelo. Cítím se lehce, blaženě a pod ochranou. Tma se krčí v koutech.
Stávám se Bohem. Pulzuji vesmírem. Pořád nemohu přijít na to, co udělat, abych vytvořila prostor pro tvoření. Nakonec se mi podařilo nějak stáhnout a udělat místo pro tvoření(Cimcum), ale na tvoření mi byly darovány dvě koule, protikladné energie od nějakého jiného Boha. Pohrávám si s energiemi a prolínám se s nimi. Víc se mi nepodařilo.
|
