Cestou do chrámu vnímám zpívající přírodu.
Ve vnitřním chrámu tentokrát jen stojím uprostřed a vnímám jemné chvění těla. Větší, středový prostor je prozářen bílým světlem, tma se krčí v koutech.
Božský svět ideí vnímám jako jemné vibrování, míhání všemožných myšlenek a jako široširý prostor bez konce a začátku. Nejsou tam první tři sefiroty.
Aby se idee a myšlenky dostaly do nižšího světa, musí projít úzkým prostorem, jakýmsi trychtýřem, kde se stlačují a zhušťují. Tím vzniká obrovské napětí, tlak a síla. Tímto místem je Daat. Snažím se najít nebo alespoň vycítit Choronzona, pána formy, ale nedaří se mi to. Procházím Strom života cestou blesku. V sefiře Chesed vnímám tlak, Tiferet má v sobě obrovské množství rozpínavé energie. Jesod vnímám jako temnou sefiru, viděla jsem jen tmu a teprve tady jsem pociťovala přítomnost Choronzona. Malkut, to už jsem zpátky, ztěžklá, v těle.
Na závěr chrámem procházím, postojím v jeho středu a pak zůstávám stát v otevřeném vchodu. Z chrámu na schody jsem už nevyšla.
S tím, jak se mi cvičení podařilo, jsem spokojená.
|
