Poznámky podle knihy Friedricha Weinreba se základní charakteristikou každého písmene a jeho symbolikou dle chasídkého vědění.
Výpisky jsem si pořídila před lety za účelem osobního studia, teď je dávám k dispozici.
Alef
Býk, vůl nebo pluh, 1
Významem je býk. Podle židovské tradice byl svět stvořen ve znamení Býka. V současnosti končí znamení Ryb, před nimi procházel jarní bod znamením Berana. Podle starozákonního času žijeme v roce 5765 (2005). Jedním znamením projde jarní bod za 2150 let. Svět byl tudíž stvořen ve znamení Býka. To je vidět i na písmeni Alef. Úhlopříčka znázorňuje přelom mezi světem stvořeným a světem božským, horní kapka je skrytou dolní třetinou býka, která zůstala vně tohoto světa. Dolní část písmene symbolizuje stvořenou část s býčí hlavou. Písmeno alef se nečte, protože se celé neprojevilo.
Jednu část písmene neznáme, tu s pohlavními orgány. Zrozování býka souvisí s poznáváním. Protože býk není zjeven celý, je všechno stvořené spojené se svým stvořitelem. Kdyby stvořil Bůh člověka zcela svobodného, hrozilo by, že se člověk přikloní k neznalosti a způsobí neštěstí, neboť má i svobodu hřešit a jako tvor nedokonalý nemá lásku. Po spáse a sjednocení touží jen ti, kdo milují. Váhajícího Boha přesvědčuje nebeská Matka: Dovolíš-li, pak půjdu s člověkem do toho protějšího světa já... jako Matka porodím toho, jehož ty zplodíš,... a budu tam s ním. Bůh souhlasí, a tak hmota přivádí na svět vše, co se navenek projevuje.
Býk, který se neprojevuje zcela, proto symbolizuje i zlo. Skrytá část písmene souvisí i s trkajícím volem, což je symbol pro škody nekauzálního původu, jako jsou kupříkladu přírodní katastrofy.
Dvě krůpěje v písmeni alef jsou semínko či první projeve, který se zrcadlí. Zrcadlo tvoří střed písmene, čáru – to je písmeno vav. Tak srdce člověka spojuje to nahoře s oním, které je dole. Písmena iod-vav-iod, z nichž se skládá alef, dávají číselnou hodnotu 26, což je i počet božího jména IHVH.
Druhým významem písmene je pluh. Tento význam se odvozuje z tvarové podoby. Pluh je nástrojem k zúrodnění země. Do pluhu bývalo zapřaženo dobytče, vůl. Oba významy se částečně překrývají.
Beth
Dům, 2
Toto písmeno prolamuje ticho. Je to dům, symbol tohoto světa, který se projevuje. Tento svět je naším domem. Náš svět má své kořeny Tam, v tajemství, ve skrytu. Beth projevuje skryté. Je to první písmeno Tóry.
Náš svět, ve kterém žijeme, se řídí kvantitou a proporcemi, ale vně našeho světa je to jinak. Proto Tam hledáme smysl našich životů, které by jinak byly nesmyslné.
Písmeno se dá rozdělit na dvě linky – na feminní neomezenou linku dole a maskulinní linku nahoře, která symbolizuje řád, kvalitu i omezení. Horní svět nepřipustí bezbřehé roztažení spodního světa a ustanovuje zákony. Horní linka každého písmene visí na tenoučké lince neviditelné, pouze cípek kapky přesahuje nad tuto neviditelnou linii. Tím je naznačeno, že písmena, stejně jako vše stvořené, pocházejí shůry, z nicoty.
Beth je na pravé straně uzavřeno. Protože se hebrejština čte zprava doleva, od východu k západu, značí se tím, že to co bylo, je ukončené a uzavřené. Levá strana je otevřená tak jako budoucí možnosti. Jiná písma, která se čtou zleva doprava, znamenají zpětný chod událostí.
Gimel
Velbloud, 3
Toto zvíře člověka nese skrze čas a skrze poušť. Na poušti k člověku promlouvá Bůh a tím se člověku zjevuje slovo. Desatero přikázání se hebrejsky řekne assereth haddibroth, deset slov. V těchto slovech je obsažena struktura člověka a v jeho cestě pouští jsou k němu posílány příběhy, které určují jeho osud. Na své cestě člověk zraje a poznává dobré. Mezi hebrejskými slovy gimel – gamal (velbloud) – gomel (požehnat) je příbuznost, která je pro Židy dobře patrná: Jejich písmo zaznamenává jen souhlásky a samohlásky je třeba si pamatovat. Souvisejí s Ruach, duchem nebo dechem života. Oproti tomu souhlásky symbolizují tělo, tedy to, co je pevné a zjevné. Svitek Tóry s vyznačenými vokály je neplatný, protože vězní ducha, který se tak stává obrazem a ustrne (obraz=pesel, neplatný=pasal; zapisuje se stejně, psl). K řeči patří ještě melodie. Ta souvisí s kmenem Lévi, což je slovo s významem vést, doprovázet, např. velblouda.
Písmeno se skládá ze znaku vav, které je symbolem člověka, a ze zemité části. Tím je naznačeno, že člověk je na své cestě pokoušen a zkoušen. Pokušení stoupá zdola. To co je dole, kde jsou nohy člověka, symbolizuje sever a vše konkrétní a reálné. Na jihu je hlava – to, co je lehké, nepodmíněné. Člověk je hadem pokušitelem strháván do oblasti konkrétna, kauzality, bezpečí a jistot. Proto se říká, že člověk je kousán hadem do paty. Symbolická pata je nejzranitelnějším místem.
Velbloud značí dvojakost. Není košer, protože nemá rozštípnuté kopyto; a zároveň je košer, protože je přežvýkavcem. Rozštípnuté kopyto symbolizuje obě stránky myšlení, přijetí protikladu. Přežvýkavec je symbolem přežvýkání, kdy nic neplatí kauzálně, přímo, ale musí dojít k druhému setkání, k přežvýkání.
Daleth
Dveře, 4
Kromě tohoto světa existují i jiné světy, kromě pozemského života má člověk i další životy, k nimž musí najít vchod. Často ale máme sklon považovat tento svět za jediný možný. Uvnitř domu nacházíme jen sami sebe. Tak docházíme k názoru, že všechno je známé a vypočitatelné a stáváme se znudění životem. Teprve otevřením dveří začíná existovat vztah k druhému. Teprve tak se objeví láska, která ruší nudu, a svět je otevřen. Ustrašený člověk se bojí hostů odjinud. Znudění lidé, kteří vše znají lépe, jsou uzavřeni ve svém domě, nemají gimel - spojení s venkovním světem. Přátelské smýšlení vůči hostům v našem domě (světě) dává přesvědčení o věčném životě.
Může se zdát, že u dveří cesta končí. Ale právě odsud lze jít kamkoliv a dveřmi k nám procházejí hosté. Písmeno daleth zdůrazňuje horní dimenzi, rozvíjí se po horní lince. Moc dolních světů zmizela. Člověk se zespodu blíží k božskému, ale ještě není zralý se s ním zcela spojit – svislá linka člověka není spojena s Boží krůpějí. Tajemství písmene spočívá jak v přátelskosti, tak v otevřenosti.
He
Okno, 5
Dům má okna, jimiž do našeho světa přicházejí poselství. Skrze okna zažíváme stálé spojení s druhými. Oknem proudí světlo k nám a naše vlastní světlo může zářit ven.
Dvě svislé linky písmene proti sobě stojí jako muž a žena. Vyjadřují pasivní a aktivní princip, svět dovršený (pravá linka) oproti světu nedovršenému. Písmeno daleth značí člověka jako jednotu, písmeno he symbolizuje člověka v jeho polaritě. Obě stránky člověka se vzájemně hledají a doplňují.
He se snaží spojit oddělenou svislou linku ke zbytku písmene. Jakmile se spojení uskuteční, cyklus se uzavře. V chybějícím kousku je tak naznačeno tajemství cudnosti. Nebýt tohoto malého přerušení, nemohly by dovnitř zářit jiné světy. Tento svět zůstává zdánlivě nedokonalý, a s pojezením ovoce ze stromu Poznání přichází stud za svoji nahotu; spojení milenců se neukazuje. Mezi světem naším a světem božím zůstává škvíra.
Dokud zůstává to poslední skryto, nedochází ke znesvěcení. Tento výklad je tradiční, ale v mnohém zůstává pravdivý do dnešních dnů – není vždy dobré vše pojmenovat, vše vyslovovat a se vším jít ven. Proto je v židovské tradici mužský úd znamením svaté smlouvy a ženský pohlavní orgán je pramenem života. Kdokoli uznává tajemství života, chválí Pána.
Vav
Hřebík, háček, stanový kolík, 6
Člověk touží poznat dokonalost. Vztah přemosťuje zemi a nebe. Vav pojí dvě oddělené věci jako skoba nebo hřebík. Písmeno vav je v hebrejštině naší spojkou „a“. člověk, když se spojí sám se sebou „jako muž a žena dohromady“, nachází s pojení i s tím, co je nad ním.
Písmeno vav není rušeno impulsy ze země, jako tomu bylo u písmene gimel. Člověk obstál v pokušení, je bez hříchu. Tím se spojuje nebe se zemí. Vav je přímé spojení toho, co je nahoře s tím, co je dole. S tímto písmenem se lze setkat už v alefu – tam odděluje neprojevený svět nahoře od projeveného světa dole. Podobně v tetragramatonu, který je odvozen od hvh – já jsem, spojuje horní a dolní he.
Také tvarově je písmeno symbolem člověka, který stojí vzpřímeně a dotýká se nebes. Takový člověk spojuje nebe a zemi, život a smrt. Takový člověk tvoří, protože je obrazem tvořícího Boha.
Zain
Zbraň, meč, 7
Skrze jméno Zeev, což značí Vlk, souvisí zain s obětí. Obětovanému zvířeti je proťat vnější oběh krve a tím se krev uvolňuje z koloběhu. Oběť spojí horní svět s dolním – prvních pět písmen tvoří dle tradice horní svět. V prvních pěti písmenech je vylíčena cesta člověka a souvislosti provázející jeho existenci. Šesté Vav vyjadřuje spojení přímé, sedmé zain spojení „nepřímé“.
Zain je i písmenem intelektu. Badatelský zájem ruší láskyplnou bezprostřednost mezi nebem a zemí. Nebe je přítomno, člověk ale svůj přímý vztah ztratil, což je naznačeno posunutím svislé linky oproti nebeské krůpěji. Nebe a země se postavily proti sobě. Intelekt člověka nic nezískává a nebeské světy mu nic neposkytují. Je možné, že intelekt bude pokládat roztržku mezi světy za přirozenou. Člověk vnímá svět okolo sebe za vyrobitelný a napodobuje Boha v jeho tvoření. Válka lidí s Bohem produkuje války lidí mezi sebou. Jakékoliv spojení může nastat jen prostřednictvím lásky, nikoli intelektem. Zain tak symbolizuje pochybnosti a vnitřní boje.
Sedmé písmeno popisuje realitu našeho časoprostoru, sedmého dne stvoření, v němž žijeme. Předchozích šest dnů, které nepatří do našeho časoprostoru, nejsme schopni vnímat. Pro nás leží mimo čas, kdežto zain je písmenem času.
Cheth
Plot, opevnění, 8
Uzavření prostoru mezi levou svislou linkou a nebeskou čarou hojnosti přináší uzavření člověka v sobě samém. Kdo se má dobře a komu se daří na tomto světě, ten se uzavírá v sobě a stává se egoistou. Jen užívá, nepotřebuje hledat lásku ani smysl své životní pouti. Pocitem naplnění člověk leniví; svoboda, která mu byla dána při stvoření, dává právo rozhodnout se i špatně a izolovat se.
Člověk, který je uzavřený v sobě a ve své dostatku, může právě pro možnost svobodné volby začít hledat cestu ven. Může znovu najít spojení a lásku. Nepřísluší druhému člověku posuzovat, co kdo dělá správně a co chybně – až na konci cesty se vyjeví, zda byl život plodný.
Teth
Děloha, had, 9
Písmeno má tvar dělohy, která v sobě ukrývá nový život. Protože je v písmeni jen malinký otvor, vládne v prostoru jím uzavřeném tma. Podobná tma vládne také v hrobě, kam se pokládá tělo. Písmeno v sobě spojuje tvar písmene zain a tvar písmene kaf. Kaf je ruka a zain je meč. Teth je proto ruka držící meč. Ve všech případech se jedná o význam, který spojuje dvě skutečnosti: ruka+meč, hrob+tělo, děloha+plod.
Jako v děloze nebo v hrobě, vznáší se tma i nad propastí před stvořením. Tma – jakožto protiklad Božího jasu – je symbolem nedovršené země, která je obývána hadem. Hada připomíná toto písmeno také svým tvarem. Kdyby nebylo hada, nevydal by se člověk na cestu poznání dobrého a zlého. I hříchu je třeba, má-li člověk najít cestu k Božímu jasu.
Tajemství, ukryté ve tmě dělohy, hlídá ruka ozbrojená mečem. Některé tajemství se zrodí a projeví, jiné zůstane skryto.
Jod
Ruka, pěst, 10
Jod je základem všech písmen. Visí na vodorovné lince směrem dolů, jen jeho špička přesahuje nad linku. Říkáme, že je na počátku písmen. Je jako dítě, které je na počátku každého z nás.
Jako jod přežívá uvnitř podoby písmene, zůstává dítě uvnitř každého z nás. Přikloněním se k vnějšku v sobě toto dítě zabíjíme. Topíme se ve vnějškovostech a ztrácíme jádro. Dítě saje z nebes (šamajim) jako z mateřského prsu (šadajim). Dítě uvnitř oblohy-dělohy je symbolizováno písmenem teth.
Jod je krůpěj. Podle genesis se nejdříve ze všeho objevuje voda – duch Boží se vznášel nad vodami. V čase, tj. ve vodě, je život – a ten se projevuje jako krev. Život přináší zvraty, a ty jsou provázeny slzami překvapení, zklamání, bolesti i radosti. Skrze krůpěj tak dochází ke spojení světů. Světy mohou být spojeny jen skrze člověka, jak je naznačeno v písmeni alef.
Jod znamená ruka – a Židé nosí na levé ruce přivázanou kapsičku totafoth. Tím má být řečeno, že mezi horním a dolním světem je spojení, uzel. Je to nekauzální spojení, vlákna na sebe nenapojují, a přesto jsou blízko sebe.
Kaf
Ruka, dlaň, 20 (koncové 500)
Jod značí sevřenou ruku, kdežto kaf je otevřenou dlaní. To co je v jodu skryto jako potence, se rozvinulo v písmeni kaf. Otevřená ruka je také schopná něco uchopit, tak jako otevřená mysl dobře chápe. Kaf je mistička z rukou, do niž můžeme něco zachytit nebo to z ní vypustit.
Kaf má souvislost s berh, kterému je graficky podobné. Ale zatímco je u beth spodní linka neomezená, u kaf už tomu tak není. Spodní svět našel své místo. Jevy získaly svoji vnější podobu, člověk si uvědomil, jaké jsou jeho možnosti. Hledání je u konce. Okamžik, kdy horní dosahuje shody se spodním, neznamená rezignaci ani omezení, nýbrž souhru vůle boží a lidské.
Lamed
Bodec, 30
Bodec pohání býka, který přeorává svět, aby jej připravil k setbě. Znamení na nebi se počínaje znamením Býka začínají točit, čas se dává do pohybu.
Člověk horní se zrcadlí v člověku dolním. Lamed se skládá ze dvou vav, která se zrcadlí na hranici mezi nahoře a dole. V tomto jediném případě se ukazuje tvar člověka také nahoře. V takovém jednání, které uvádí do pohybu čas, čili když člověk bere do ruky bodec na býka, je člověk božský. Toto je mystérium konání.
Je to jediné písmeno, které se manifestuje i nad hranicí jevů. Zároveň ukazuje, že člověk dolní nemůže jednat sám, bez opory člověka horního. Vav nahoře stojí správně, vav dole je ale pokroucené a hledí vzhůru.
Mem
Voda, 40 (koncové 600)
Plynutí vody symbolizuje plynutí času. Voda se objevuje už ve zprávě o stvoření: Duch Boží se vznáší na vodami – je bezčasý. Lamed-hák popohání dobytče, jehož pohybem vzniká čas. Podobně zrození nebeského Býka v písmeni alef stojí na počátku času.
Čas teče, ani kapka nezůstává stát, čas je řeka, která vytéká ze zahrady Eden a rozděluje se do čtyř toků. Čas čistí a zmírňuje a tím že teče, probouzí v člověku pocit, že směřuje k nějakému cíli. Čas je těhotný nadějí.
Voda přichází z tajemství světa jevů, ze země. Mater a materia spolu souvisejí a nebeská Matka je matkou času, prostoru a všeho zjevného. čas může přicházet i shůry jako déšť – pak je symbolem Ducha Božího, který se o čas stará od prvopočátku. Neboť pak ve zprávě o stvoření Bůh říká: Budiž světlo! Proto voda očišťuje. Vodou bude člověku odňato jeho zajetí ve smrti – to v onom světě znamená slovo nečistota. Bez vody nemůže svět existovat, protože bez ní by nebylo času. Tak nebeská Matka drží člověka. Vložen do vody znamená být vložen do času.
Písmeno mem se skládá z kaf a vav. Tím vznikne číslo 26, číslo jména božího IHVH. Vav symbolizuje ideálního člověka a kaf jeho ruku, otevřenou jednání. Konání člověka je jeho pohybem prostorem a časem. Skrze boží jméno IHVH se spojuje alef a mem, vždy s počtem 26.
Mem je prvním písmenem, které má koncovou formu. Písmeno je zcela uzavřené. Kdybychom nedošli dále, dospěli bychom ke stálému zajetí v čase. Člověk musí časem projít. Mem je jako daleth, jenže na rovině desítek. teprve čtyřkou na rovině stovek skončí pozemský čas. Čas je dveřmi k jiným světům, ale v uzavřeném tvaru koncového mem je naznačeno pokušení a nebezpečí.
Nun
Ryba, 50 (koncové 700)
Tradice vidí v písmeni Leviatana, pra-rybu, na níž spočívá svět. Tento výklad vychází ze starších podání, z nichž je zřejmě Židé převzali, a odpovídá i moderním teoriím, podle nichž veškerý život povstal z vody. V symbolickém slova smyslu je touto vodou časoprostor světa, jak bylo vysvětleno u písmene mem. Možná právě proto je nun počátečním písmenem dvou duší člověka – nefeš a nešamah.
Cesta časem, která je symbolizovaná písmenem zain, je naplněna tehdy, když se sedmička setká se sedmičkou, čili 7x7, což je 49. Padesátá brána vyvádí člověka z času. Nun je ryba, která umí přirozenými silami plavat i proti proudu, nemusí se jen nechat unášet.
Tvarem je nun spojením a setkáním dvou jod nebo spojením a zrcadlením dvou vav. To znamená, že člověk má svou podstatu tam, ale žije ji zde.
Koncové nun sahá svislou nožičkou až do spodních světů. Tím ukazuje člověka sjednoceného se sebou samým, zdokonaleného pobytem na tomto světě.
Samek
Had, kůl, opora 60
Ve chvíli, kdy člověk začíná sám sebe vidět jako tvůrce, přestává být ideálním člověkem, který je symbolizovaný rybou – nun, a stává se hadem – pokušitelem, samek. Tradiční hebrejský výklad varuje před soustředěním na výkonnost, o níž se člověk na hmotné úrovni domnívá, že je nezbytná. Temná místa člověka přitahují do toho okamžiku, než se ujistí o jejich skutečné hodnotě. Podobně je tomu s uzavřenými, konzistentními systémy: ty člověk pod vlivem hada pokládá za nejdůvěryhodnější, ač jsou jen pokušením. To, co neodpovídá systému, je označeno jako náhodné nebo neexistující. Význam se odvozuje z tvaru písmene, které může připomínat stočeného hada.
Významy kůl nebo opora zřejmě také pocházejí z podoby písmene, tentokrát z jeho uzavřenosti. Ta může slibovat úkryt, který člověk vyhledává při nepohodě. Je to dočasné útočiště. Trvalý úkryt nám nemůže poskytnout nic pozemského. Možnost schoulit se do klubíčka sice poskytuje úlevu – ta je ale dočasná. Nemůžeme trávit svůj život s hlavou schovanou mezi koleny. Jiný výklad by mohl napovídat, že pro získání opory je třeba vstoupit dovnitř uzavřeného, temného místa, kde se může ukrývat důležitý zdroj sil.
Ayin
Oko, 70
Zain, číslo sedm, značí boj. Oko Ayin vidí vnímá, a do svého pohledu se snaží zahrnout vše. Vidění je spojeno s mnohostí viděného. Mnohost viděného zastiňuje jednotu, oko příliš rozlišuje mezi jednotlivostmi. Přesto je možné vidět jednotu, ale musíme se to naučit. Záleží na tom, jakým okem vidíme. Podle toho vidíme celek nebo vnějšek.
Ayin je druhým němým, nevyslovovaným písmenem. Oproti alef, které se pojí s počátkem a s rozsvícením světel, značí ayin ta místa, kde ještě není světlo. Or psané s alef značí světlo, ale or psané s ayin, znamená kůži. Než člověk pojí plody ze stromu moudrosti, je oděn světlem, ale po pádu dostává zvířecí kůži. To znamená omezení rozhledu a stanovení časového bodu přítomnosti. Člověk se za tuto degradaci stydí, proto touží zakrýt svoji nahotu právě tam, kde se setkávala jednota a věčnost. Bůh dal člověku možnost se obléci a šatem vyjádřit své postavení, názory a touhy.
V protikladech vykládá Bible čísla 1 - alef a 70 - ayin: Proti jednomu Izraeli stojí 70 národů, Mojžíš má proti sobě 70 stařešinů, z jedné řeči se stavěním věže Babylonské stává 70 řečí. Sedmdesátka zastupuje mnohost.
Ayin je tvořeno písmenem vav, 6, člověk původní, a zain, 7, člověk bojující. Odsud povstává otázka, zda vidíme celek nebo vnějšek.
Pe
Ústa, 80 (koncové 800)
Slovem – čili vším, co myslíme, co nám táhne hlavou a co konáme – se projevuje smysl desítkové řady písmen. Tvar písmene vychází z písmene kaf, který tentokrát zastupuje ústa, a obrácené písmeno jod, které je jazykem. Tak jako ruka koná, tak ústa mluví.
Symbolicky je řeč bez jod, kdy slova jenom užíváme, planou řečí. Jod je vnitřním smyslem slov, a také je symbolem středu v hieroglyfu písmene. Znovu je tím naznačováno, že ve vnitřním významu slova se skrývá podstata.
Ústa souvisejí také s jídlem, čili s tím, co člověk do sebe přijímá a z čeho je živ. Podle stravy, hmotné i duchovní, lze usoudit na spojení s ostatními.
Cade
Udice, 90 (koncové 900)
Cádikové, tj. moudří, tzv. loví na udici své bližní a pomáhají jim tak vyjít z vod času. Cádik je rybář. Ten kdo je uloven na jeho udici, se cítí jako chycená ryba a neuvědomuje si, že je vykoupen.
Udice je nástrojem k cestě mimo proud času, do věčnosti. Nevědomý člověk se často na udici chytí, aniž by věděl, jak k tomu došlo. Ryba plave tam a zpět, nemá svůj směr ani cíl. Pohybuje se časem a přijímá to, co potkává, jako přirozené. Ve svém omezeném rozhledu se nebrání.
Písmeno cade je složeno, podobně jako ajin, z vav a zain. Zde jsou tato písmena v obráceném pozadí, zain je vpravo a vav vlevo. Svět se točí, a to, co předtím bylo znát z jedné strany, teď můžeme vidět z jiné. Ayin značí pohled na život a cade vytažení ze života. Zde je tajemství stromu, který se píše ayin cade, éc. Obě strany jsou zde spojeny.
Quof
Ucho jehly, zadní část hlavy, temeno, opice 100
Řada stovek je zastoupena jen čtyřmi písmeny, v posledním písmeni, tau jsou ukryta všechny zbývající čísla. Naše představivost sahá jen k číslu 400. O číslu 500 mluvíme jako o vzdálenosti mezi nebem a zemí. Jednotky zastupují svět archetypů, desítky svět přítomný a sta jsou symboly budoucího vývoje člověka.
Význam „zadní část hlavy“ souvisí s písmenem reš, které znamená hlavu. Když se k reš přidá dlouhé linie, vedoucí až do spodních světů, vzniká obraz dovršeného člověka, který si je vědom sám sebe.
Opicí je takový člověk, který smysl svého života nalézá jen v pozemské cestě. Ten netouží stát se skutečným člověkem, který si je vědom svého božského původu. Dovršený člověk, který je moudrý, se nazývá cádik.
Ucho jehly připomíná písmeno svým tvarem. To, co v materiálním světě platí za velké, nemá ve vyšších světech žádnou hodnotu, ani to do vyšších světů nemůžeme vzít sebou. To, co člověk na zemi nashromáždil, na ní také nechává. Měřítkem velikosti toho, co si poneseme sebou, je právě ucho jehly.
Reš
Hlava, 200
Význam písmene se odvozuje od písmene beth 2 a kaf 20. V reš zmizel spodní svět a veškerá jeho tíha. Člověk touží po cestě vzhůru. Do jisté míry souvisí podoba i s jodem, který, je-li protažen do všech směrů, dává písmeno reš, které má podobu spermie.
Tento význam potvrzují první slova Tóry: na počátku, be reš it, která se překládají jako na počátku, ale lze je vyložit stejně dobře jako „v hlavě“ nebo „v hlavní věci“. Jako je v hlavě myšlenka člověka, je „v hlavě“ i myšlenka světa, která byla na jeho počátku.
Šin
Zub, 300
Zuby rozmělňují potravu na části, na kousky. Tak vzniká mnohost z jednoty. Kdybychom chtěli polknout sousto nerozkousané, udusili bychom se. Tak je i náš osud rozdělen na části, abychom jej mohli pozřít. Dělí se na roky, dny a hodiny. Takový pokrm můžeme vychutnat a můžeme z něj mít radost.
Jídlo – to je setkání s lidmi, s myšlenkami, s událostmi, s naším osudem i s osudy druhých lidí. Tak jako naše dolní tělo část potravy podrží a část vyloučí, stejně koná i naše horní tělo. Obě těla tak činí bez našeho vědomí.
Šin se skládá ze dvou zain a z jednoho vav. I zde tato písmena vyjadřují dvojí způsob. Je to rozdíl mezi horní a dolní cestou. Dolní je posvěcováno horním. Ale kdo svůj pokrm jí jen proto, že je to užitečné nebo že mu působí rozkoš, ten se dopouští smilstva. Hebrejské slovo pro pokrm je stejné jako slovo pro smilstvo: z-n.
Šin lze zpasat dvojím způsobem – se třemi nebo čtyřmi zuby. Čtvrtý zub je druhým vav v písmeni. Podobně lze toto písmeno dvojím způsobem vyslovit – jako šin nebo jako sin. Výslovnost s s je příznačná pro levou stranu a v řeči se tento zvuk obvykle zapisuje písmenem samek. I když je zapsán se šin, označuje takové slovo něco nepříjemného nebo zlého.
Tau
Kříž, tau, 400
V tomto písmeni protíná jedna cesta druhou. Jiná dimenze protíná naši vlastní. Svět je vytvořen spojením čtyř směrů a čtyř živlů. To přináší radost i utrpení, střídání polarit tohoto světa.
Jako poslední písmeno souvisí tau také s koncem časů, se smrtí, s přechodem do jiných, vyšších dimenzí na konci pouti. Pro člověka je koncem jeho cesty, smrt, za níž je spasení. Pro lidstvo se na konci nachází znovu rajský stav. Tau je završením lidského vývoje a vyvrcholením pouti člověčenstva. Pro číslo 500 už není znak. Nad čtyřstovkou je mlčení.
Tau se skládá z reš a vav, které na něm visí v obrácené poloze, hlavou dolů. jeden z výkladů praví, že člověk směřuje hlavou k jihu, kde je východ do jiného světa, stejně tak se dá použít i obráceného tvrzení, že člověk visící hlavou dolů se pohybuje směrem k zemi.
|
