Další část komentáře k rituálu Liber Samekh. Tentokrát bez pdfka, ať stále neopakuji. Další kousek přidám zase s pdf-verzí.
Část C.
Adept nyní invokuje oheň na jihu; planoucí červeň jsou paprsky, šlehající z jeho pohlaví.
Část D.
Invokuje vodu na západě; jeho hůl rozlévá modrou zář.
Část E.
Na severu invokuje zemi; květy zelených plamenů pableskují z jeho magické zbraně.
Jak se praxí adept stává dokonalý ve svém díle, automaticky začne být schopen propojit všechny složité ideje a záměry do vzájemného vztahu slov a úkonů. Jakmile toho dosáhne, může postoupit hlouběji do své formule zvýrazňováním jejích korespondencí. Může tedy invokovat vodu po způsobu vody, aby prodlužovala jeho vůli vznešeným a neodolatelným pohybem, jsouce si vědoma popudu gravitace, ale s uhlazeným a poklidným náznakem slabosti. Také může použít formuli vody v jejím vlastním smyslu jako vlnu vzdouvající se zpět do jeho sféry, použije ji s vědomou obratností pro čištění a uklidnění vnímání a emocionálních elementů svého charakteru a pro vyřešení nebo vymetení spletitého plevele předsudku, který mu brání svobodně jednat tak, jak chce. Na podobné užití zbývajících invokací narazí ten adept, který je připraven je použít.
Část F
Adept se nyní navrátí do čtverce Tiferet svého Tau a čelem k Boleskinu invokuje ducha aktivními pentagramy, sigilem zvaným Znamení Bestie a znameními L.V.X. (viz předchozí tabulku). Pak vibruje jména, rozšiřující jeho vůli, podobně jako to dělal předtím, ale vertikálně vzhůru. Souběžně rozšiřuje zdroj této Vůle – skrytý symbol Já - kolem sebe i pod sebe, jako by chtěl potvrdit Já, stejně dvojité jako jeho forma, neochotný smířit se s nezdarem při spojení se sférou Nuit. Pak ať si s vyslovením posledního slova představí, že vrchol jeho Vůle, kde je fixováno vědomí, otevírá prasklinu (čakra Brahmarandra ve spojení lebečních švů) a on vypotí kapku čisté krystalické rosy; tato perla je jeho duší, panenskou obětí jeho Andělu, tlačenou ven z bytí adeptova intenzitou Usilování.
Část Ff
S těmito slovy Adept nestáhne svou vůlí dovnitř sebe, jako v předchozí Části. Přemýšlí o ní jako o reflexi Pravdy na povrchu kapky rosy, kde se jeho duše skrývá třes. Přijme ji jako první vědomou formulaci přirozenosti Svatého anděla strážce.
Řádek 1
Bohové obsahují všechny vědomé elementy jeho přirozenosti.
Řádek 2
Universum obsahuje všechny možné jevy, kterých si adept může být vědom.
Řádek 3
Větry jsou adeptovy myšlenky, které brání v dosažení Anděla.
Řádek 4
Anděl může užít Hlas, magickou zbraň, která vytváří Slova, a tato slova jsou moudrostí, jíž jsou stvořeny všechny věci. Hlas je nezbytný při spojení mezi Adeptem a jeho Andělem. Anděl je Král, Ten kdo může, je pramen autority a studnice cti; také je králem (nebo královým synem), který vysvobozuje začarovanou princeznu a ustaví ji královnou. Je vládcem nevědomé Vůle;, již nikdy víc nezmaří ignorantství ani rozmarná lživá vůle vědomého člověka. Je také Pomocníkem, původcem neomylného impulsu, který žene duši skrze nebesa na správnou cestu takovou hybnou silou, že přitažlivost cizích těles nebude dostatečná k jejímu vychýlení. Klauzule Slyš mě je zde vyslovována běžným lidským vědomím, staženým k fyzickému tělu; adept se musí záměrně vzdát toho, co právě dosáhl, neboť se doposud celé jeho bytí nevztáhlo vzhůru k Milovanému.
Tady je třeba dodat, že jsem verše rituálu značně krátila kvůli původně plánovanému skupinovému provedení rituálu. Správné znění je toto:
1.Toto je Pán Bohů:
2.Toto je Pán Universa:
3.Toto je ten, z něhož větry mají bázeň.
4.Toto je ten, jehož hlas jest přikázáním Pána všech věcí; Králi, vládce a pomocníku, slyš mne a učiň, aby tví duchové byli mou součástí; tak každý duch oblohy a každý duch éteru; na zemi a pod zemí; na souši i na vodě; ve vzduchu a v ohni: a každé zaříkání a prokletí nechť je mne poslušno.
Povšimněte si prosím, že poslední část (řádek 4) v sobě obsahuje podstatu Abramelinovy magie – pokud bychom si jí dříve nevšimli.
|
