Drahá Sestro,
Dělej, co ty chceš, ať je cele Zákon.
Jako obvykle, máš docela pravdu. Je to tak, probrali jsme toho mnoho o různých bozích, andělech, elfech a všeho možného1.
Ale Bůh s velkým "B" v jednotném čísle, to je úplně jiná liga2 - není to tak?
Krátce se vrátím k významu slova "víra". Shodli jsme se, že slovo "víra" je zbytečné, kromě toho, že zahrnuje názor, instinkt, přesvědčení - co jen chceš! - hluboce zakořeněné v naší přirozenosti, tak že jednáme automaticky, jako by to byla "pravda" a "jistota bez omylu", možná dokonce samotná esence pravdy (píše o tom Browning v Mr. Sludge the Medium). Dobrá: tak máme čisté pole a můžeme se pustit do toho slova Bůh.
Nacházíme se v potížích již od samého začátku. Musíme totiž definovat. Definovat znamená vymezit. Vymezit znamená redukovat "Bůh" na "nějaký Bůh" nebo nejlépe "ten Bůh".
Musí být vševědoucí (Rtuť), všemohoucí (Síra) a všudypřítomný (Sůl). Přesto pro takovou Bytost není možný nějaký účel. Takže všechny omluvy za existenci zla se hroutí. Soudržnost nemůže být tam, kde jsou jakékoli protiklady. On nemůže být Dvěma. On musí být Jedním. Přesto zjevně není.
Jak se pokusili hindští filozofové z tohoto dostat? "Zlo" je "iluze", "reálně" neexistuje. Jaký to má teda smysl? K čemu je?1
Hindové říkají: "To ne, to ne!", popírají Bohu všechny vlastnosti. On je, "ten, který je bez kvantit i kvalit". Hindové si tak protiřečí ve všem. Hledáním Jeho neomezenosti, zbavují se definice. Jejich jediný uprchlík je v "super-vědomí". Jak úžasné! ale teď víra vymizela úplně. To slovo je k ničemu, jestliže se nevztahuje k zákonům běžné myšlenky... Tydýt! to musíš sama cítit. Čím dál se jde, tím je temnější cesta. Vše, co jsem napsal je jaksi zmaštěné a obskurní, navzdory mému šílenému boji se zjednodušováním a vyjasněním...
Je to chyba mé vlastní sofistikovanosti? Ptal jsem se sám sebe. Něco ti řeknu! Budu klusat kolem své masérky a nechám to na ni. Je to jednoduchá duše, v žádném případě není převzdělaná, ale je inteligentní. Je schopná pochopit principy své práce. Pravidelně navštěvuje kostel, při těch příležitostech, které za to stojí. Nemá ráda pastora ale kvituje jeho politiku, která drží nauku ve svých mezích. Docela dost o sobě přemýšlela. Nedůvěřuje a pohrdá denním tiskem a rádiem. Není zvědavá na před připravené názory. Sdílí se stádem jejich běžné předsudky a fóbie, ale úpěnlivě na nich za každou cenu netrvá. Když je to zapotřebí, drží se jednoduše vyjádřené destruktivní kritiky. Třeba že je tohle jen dočasná reakce. Další den klidně zopakuje ty stejné nesmyslnosti, jako by nikdy nebyly zničeny. Hádám, že je ve věku pozdních padesátých let. Vystřelil jsem na ni tvoji otázku, jen tak z čista jasna. S tím, že mi byla tato otázka položena a byl jsem z ní v rozpacích, jak odpovědět. Její reakce byla zvláštní a překvapivá: bez chvilky zaváhání a s obrovským nadšením, "Rychle, ano!" Ta spontánní reakce mě přišla jako extrémně zajímavá. Řekl jsem: samozřejmě, ale za předpokladu, že si to trochu promyslíš, co mám pochopit? Začala bláznivě "On je velmi obrovský -" a zarazila se, tvářila se pošetile. Taky, přestože je všemohoucí, On potřeboval naši pomoc - my jsme byli všichni stejně mocní jako On, byli jsme navzájem malými kousky nás samých - ale přesně jak nebo k čemu, to nevyjasnila. Výkřik: "Taky je tu Ďábel!" Pokračovala, aniž bych po dlouhou dobu řekl jediné slovo, pořád se víc a víc zamotávala a utahovala si svou vlastní smyčku. Začala být neuctivá a potom naprosto rouhačská. Na chvíli přestala a potom se začala sama sobě smát. A tak dál - ale, co mi přišlo zajímavé a významné, je to že její hlavní argument docela těsně navazuje na to, co mě přirozeně napadlo na začátku tohoto dopisu! Nakonec, "podivnější a podivnější," dospěla k prakticky identickému závěru: ona věřila, ale v to, co věřila, byla Nicota!
K našemu starému kritériu, které naznačujeme v praxi, když říkáme, my věříme, ona začala s tím, že kdybychom "pomohli" Bohu v Jeho mysteriózním plánu, On by nějakým způsobem na nás dohlížel. Ale tady v tom byla ještě více nejasná než v rozumovém přesvědčení. "Pomáhání Bohu" znamenalo uměřené chování podle vlastního, intuitivního úsudku toho, co "uměřené" pro každého individuálně znamená.
Je to velmi povzbuzující, mohla by vidět k jakému to zmatku ta otázka nevyhnutelně vedla a i bez mého navádění. Velmi dobře pro mě, protože tak jsem z toho venku, drahá sestro!
Láska je zákon, láska pod vůlí.
Bratrsky,
666
P.S. Myslel jsem, že bude dobré, když celý svůj postoj vysvětlím až v dodatku.
Abych to zarámoval. Moje pozorování Universa mě přesvědčuje o tom, že tu jsou bytosti s nesmírně vyšší inteligencí a mocí než cokoliv co dokážeme, my jako lidé vymyslet. A taky to, že nejsou nutně založeny na mozkové a nervové struktuře, tak jak známe. Je jenom jedna jediná šance pro lidstvo, aby postoupilo jako celek, a to že jedinci budou v kontaktu s takovými Bytostmi.
1 lat. et hoc genus omne
2 angl. pair of Blutchers - je to pár kožených polobotek, předpokládám, velmi kvalitních
3 angl. Then what is the point of it?
|
