Drahá Sestro,
Dělej, co ty chceš, ať je cele Zákon.
Velmi přirozená, tato tvá podrážděnost ve tvém posledním (dopise)! Píšeš: „Ale proč? Proč všechna tahle komplikovaná symbolika? Proč neříct rovnou, co myslíš? Jistě, v každém případě, je to záležitost komplikovaná – musíš si však nasazovat masku, abys byl srozumitelný? Znám tě dost dobře na to a vím, že mě neodbydeš nějakým pobožným nesmyslem o nevýslovném, o lidském jazyku, který je nedostatečný k odhalení takových Mystérií, o důležitosti vytvoření nového jazyka k vysvětlení nového myšlenkového systému; samozřejmě vím, že to tak musí být vykonáno v záležitosti chemie, vyšší matematiky, a tak nějak ve téměř všech technických předmětech; ale vnímám, že máš v záloze nějaké jiné, hlubší vysvětlení.
„Nakonec většina toho, co hledám, abych se od tebe naučila, byla známá mnohým z největších myslí lidstva po mnoho století. Jistě, kabala je speciální jazyk a je dostatečně starý; není tu mnoho materiálu, který by pasoval do této struktury. Proč se však, nejdříve ze všeho, uchylovali k tomuto symbolismu jako k hantýrce 1?“
Podáváš to velmi dobře; když to promýšlím, nejsem si příliš jistý, že vysvětlení, které se ti chystám předložit, bude pro tebe uspokojivé, nebo že alespoň udrží vodu2! V posledku asi bych se měl držet toho a prohlašovat, že jsme ospravedlněni zkušenostmi, empirickým úspěchem v komunikování myšlenek, které přišly a které přicházejí, naše snahy.
Abych ale dal kompletní odpověď, měl bych jít zpátky na začátek a přeformulovat původní problém; a prosím o to, abys nepředpokládala, že se vyhýbám té otázce, nebo si osvojuji irské metody odpovídání jinou otázkou, přesto vím, že by to tak mohlo vypadat.
Začnu přeformulováním původního problému; co chceme je Pravda; chceme také bližší přístup k Realitě; a chceme objevit a diskutovat vhodné způsoby dosažení tohoto cíle.
Velmi dobře; začněme těmi nejjednoduššími dotazy – a tím nejtěžším – „Co je něco?“ „Co víme?“ a další otázky, které přirozeně z těchto vychází.
Vidím strom.
Slyším – šustí nebo skřípe ve větru.
Dotknu se – tvrdý.
Cítím – štiplavý.
Chutnám – hořký.
Teď všechny informace získané těmito pěti smysly musí být spojeny dohromady, přesto se ani dva neshodnou. Logika, kterou budujeme naši komplexní myšlenku stromu má více děr než houba.
To však daleko předbíhám: napřed musíme analyzovat ten jednotlivý, jednoduchý vjem. „vidím strom“. Tento jev se nazývá „Bod-Události“3. Je to spojení vidoucího a viděného4. Je to jediné5 a jednoduché; přesto nemůžeme myslet kterékoli z nich jako něco ale jako komplex. Bod-Události nám neříká nic o kterémkoli z nich; obé je nepoznatelné, to ví Herbert Spencer i Bůh o těch mnoho dalších, kteří to již ukázali; stojí to samo o sobě, samotné a stranou. To se stalo; je to nepopíratelně Realita. Přesto to nemůžeme potvrdit; proto se to ve stejně precizní přesnosti nemůže znovu zopakovat; Ještě více zarážející je to, že jelikož oku trvá než předá poznatek k vědomí (může se změnit 1 000 způsoby během toho procesu!) všechno co opravdu existuje je vzpomínka toho Bodu-Události, nikoli Bod-Události o sobě. Co je tedy potom Realita, o které jsme si tolik jistí? Zjevně nemá jméno, poněvadž se nikdy předtím nestala a nikdy znovu nestane! Abychom o tom mohli diskutovat, musíme přijít s jménem a toho jméno (jako všechna jména) nemůže být ničím více než symbolem.
Stejně tak, jako je často poukazováno, vše, co děláme je „zaznamenávání chování našich nástrojů“. Nejsme na tom ani mnohem lépe, jestliže jsme to tak udělali; pro náš symbol, odkazujeme jako to dělají k jevu unikátnímu sobě samému, a nemůže být chápán druhým, nemusí znamenat nic pro někoho druhého. Co se samozřejmě stává, je to, že podobné, nikoli však stejné, Body-Události se stanou mnohým z nás, a tak jsme schopni vybudovat symbolický jazyk. Moje vzpomínka tajuplné Reality se podobá té tvoji dost na to, abychom se dohodli, že obě patří do stejné kategorie.
Dále tě požádám o reflexi na vytváření toho jazyka samotného. S výjimkou onomatopoických slov a pár dalších, není žádná logická spojitost mezi věcí, zvukem a našim jménem pro takovou věc. „Bow-wow“ je víc racionální jméno než „pes“, což je pouhá konvence, u které panuje mezi angličany shoda, zatím co jiné národy dávají přednost jménům jako chien, hund, cane, kalb, kutta a tak dále. Všechno jsou symboly, mé drahé dítě. To nehraje ve tvůj prospěch!6
Tady to však nekončí. Když se snažíme předat myšlenku psaním, jsme spoutáni k tomu se posadit pevně a z ničeho vybudovat svatou Kabalu. Proč by se křivka točila doprava, zněla jako oceán a byla nahoře otevřená tak jako ty? Všechna tato libovolná symbolická písmena jsou zkombinována pouhými symbolickými a libovolnými zařízeními, která na sebe berou konvenční významy, tahle slova se znovu zkombinovala do frázi neméně vznešeným způsobem.
Lidé se potom diví, jak to že se objevují chyby a nedorozumění v přenosu myšlenky z jedné osoby k druhé! Spíše to považujme jako zázračný zásah Prozřetelnosti, když se alespoň jedna z těch nejjednodušších idejí „dostane přes“. A tak to máme, že je evidentně jasně ku prospěchu, aby si jeden vytvořil vlastní abecedu s vlastními a velmi jedinečnými definicemi, aby se vypořádal s nesrozumitelnými a technickými předměty jako je Magie. „Běžná“ slova jako Bůh, já, duše, duch a další byly používány mnoho tisícikrát v mnoho významech, obvykle autory, kteří nevěděli nebo jim nezáleželo na jejich definování, tak že jejich použití v dnešních vědeckých esejích je takřka směšné.
To je prozatím vše, sestro; už více nekřič, prosím; posaď se tiše se svými 777, a nauč se je zpaměti!
Láska je zákon, láska pod vůlí.
Bratrsky,
666
1 Angl.. jargon (čes. Slang, hantýrka, žargon)
2 Angl idiom „hold water“ u nás asi nejblíže: Má to své mouchy. V tomto kontextu A.C. říká, že jeho argumenty nejsou silné, přesvědčivé.
3 Angl.. Point-Event
4 Angl. „the seer and the seen“ pozorovatel a viděné
5 Angl. Single and simple
6 Angl. It is no good your kicking je další idiom. V tomto místě A.C. naráží na začátek dopisu.
|
