Idea

Co je theléma?

Dělej, co ty chceš, ať je cele zákon.

Theléma (Thel-ay-mah) je řecké slovo, značící vůli nebo záměr. A právě tak se pojmenovává moderní magicko-filosofický směr, který vznikl na počátku 20. století. U zrodu thelémského hnutí stojí Kniha zákona, obskurní poselství lidstvu duchovně nadřazených a magicky silnějších bytostí, o desítky let předcházející soudobé módní channelingy.
Jedna z prvních zmínek o lémě se však dá najít již v renesančním románu francouzského spisovatele Francoise Rabelaise z roku 1532 – Gargantua a Pantagruel. Jedna z kapitol vypráví o založení Opatství thelémského. Zde mají být kultivovány a rozšiřovány lidské schopnosti a ctnosti, které Rabelais definuje jako přímo protikladné tehdejšímu křesťanskému ideálu. Základním zákonem Opatství bylo heslo: Dělej, co ty chceš. Stejný princip platí – nebo by měl platit – také v dnešních thelémských společnostech.
Pohříchu tomu tak ne vždy skutečně je. Theléma se – snad díky svému zvěstovateli Aleistrovi Crowleyovi (jehož volnější mravy byly ve své době pověstné, ač v dnešní době by se mohl jít zahrabat ve srovnání s kdejakou lokální bulvární hvězdičkou) stala útočištěm zneuznaných hrdinů, kteří daleko více než vzdělávání a možnosti růstu hledají sexuální nevázanost a siláckou pózu, jež by napravila jejich často pošramocené sebevědomí.
Ale vše má své výhody: theléma se šíří, byť ve zjednodušené podobě, a kdo má zájem o jádro učení, může si patřičné informace dohledat. Má-li dostatek trpělivosti, může oddělit zrno od plev, a má-li dostatek odvahy vzepřít se dogmatům, ať už se šíří samy od sebe, nebo jim napomáhají komerční organizace, může najít ryzí podstatu učení.

Crowley a theléma

Rabelaisovo thelemické semínko se stalo vzrostlou rostlinkou až na počátku 20. století péčí Crowleyovou. Aleister Crowley byl horolezcem, básníkem, literátem, šachistou, buřičem, mágem a členem okultní společnosti Golden Dawn, jejímiž členy byli i další tehdy známí angličtí intelektuálové, např. Yeats, Blackwood nebo Machen. Na své líbánkové cestě po Egyptě se svou ženou Rosou zažili novomanželé několik neobvyklých příhod, které vyústily v přijetí Knihy zákona, Liber AL vel Legis. Zde je proklamován nový věk, Nový aeon, který posouvá evoluci lidstva o velký kus kupředu. Kniha zákona byla přijata během tří dnů, 8. 9. a 10. dubna 1904, má 220 veršů a nesnadný výklad. Některé náznaky v textu a shody číselné i faktické však nutí i magické skeptiky, aby se nad jejím poselstvím zamysleli; druhou možností je vše popřít na základě materialistické vědy. Mezi nejznámější prohlášení Knihy zákona patří Dělej, co ty chceš, ať je cele zákon a Láska je zákon, láska pod vůlí.
Crowley se po celý svůj život zabýval Zákonem theléma, výkladem veršů AL a restrukturalizací rituálů, které znal především z působení v Golden Dawn, ale i z pozdějšího vlastního magického zkoumání a ze setkání s jinými zasvěcenci. Na jeho knihách, které popisují rituální praxi, je znát tzv. starou školu. Byť se Crowley proti duchu své doby, jehož byl nositelem, úporně bránil, stín tehdejšího uvažování se mu nepodařilo překročit.
Přesto je jeho publikační činnost i pro úporného anti-crowleyána záslužná přinejmenším proto, že systematicky mapuje tehdejší duchovní úroveň jak teoretickou, tak praktickou.

Kniha zákona

Každá z kapitol Knihy zákona se týká jednoho ze tří tvůrčích principů Universa – Nuit, prvek ženský a pasivní; Hadit, prvek mužský a aktivní; Ra-hoor-Khuit, prvek spojující oba předchozí dle zákona tertium non data. Podle těchto tří komponent (ženská, mužská, spojující) lze také rozdělit tři aeony čili vývojová údobí, které umožnily a řídily evoluci člověka: Isidin, spojený s rozvojem těla a jeho požitků a s počínajícími zárodky vědomí, také s matrilineárním vnímáním zákonitostí; Osiridův, jehož podtextem byl pozvolný vývoj intelektuálních kvalit a kauzálního myšlení, jehož vedlejším následkem byla – logicky – přísná hierarchizace a zákonitosti byly vnímány patrilineárně. Horův aeon, jehož počátku jsme nejen svědky, ale přímými účastníky, vede ke zmatku, chaosu, neposlušnosti a bezvládí, protože je to věk dítěte. V jeho dalším vývoji má dojít k rozvoji sebeuvědomění, propojení vědomí lidí mezi sebou a k vyšším stupňům lidství.
Alternativní výklady dodávají, že poselství AL je spojeno s koncem lidstva v té podobě, jak jej známe. Lidé se buď každý sám za sebe a tím i za celek přesunou na vyšší vývojový stupeň, nebo budou vyhubeni působením zdánlivě vnějších, přesto magických zákonitostí, jež se v běžné realitě mohou projevit i jako nukleární válka, neznámá choroba, zničení životního prostředí a další druhy antiutopických vyhlídek, známých z krásné literatury.
K tomu Kniha zákona říká:
Každý muž a každá žena je hvězda.
Všichni lidé jsou nezávislými bytostmi, a mohou existovat v nekonečném prostoru, aniž by si zavazeli. Každý má svou vlastní cestu, každý má svého vlastního boha, každý má své vlastní, dále nepřenositelné zkušenosti.
Dělej, co ty chceš, ať je cele zákon nebo Ty nemáš žádné právo, než konat svoji vůli.
Každý člověk má své vnitřní určení, svoji Pravou vůli. Žádné dvě Pravé Vůle se nemohou dostat do konfliktu – proto je nejsnazším receptem na život nalézt svou vlastní Pravou vůli. Ta je přísně odlišovaná od nedospělého dětinského chtění nebo toužení, s nímž si ji zejména odpůrci thelémy pletou a Dělej, co ty chceš vykládají jako Dělej, co se ti zachce. Pravá vůle je jediná a nemůže se měnit s počasím, s věkem nebo s náladou. Verš tak slibuje absolutní svobodu při absolutní poslušnosti svému vnitřnímu příkazu. Žádné dvě Pravé vůle nejsou v protikladu, žádné dvě Pravé vůle nejsou totožné. Jedinec je vždy svébytný a jedinečný, a každý úhel pohledu je platný, pokud stojí na Pravé vůli. Ten, kdo nalezl svoji Pravou vůli, se cítí být povinován ji naplňovat, ať již toto přiznává či nikoliv. Vlastní Pravou vůli nelze vyjádřit nebo naplňovat pomocí jiné osoby a nelze ji jiné osobě ukázat nebo dokonce vnutit.
Láska je zákon, láska pod vůlí.
Tímto veršem se vysvětluje, že skutečnou náplní thelémy je láska – v řecké kabale mají slova theléma, tj vůle, a agape, značící netělesnou lásku, stejnou numeraci: 93. Láskou je míněna touha po propojení či splynutí, přednostně se svou Pravou vůli, se svým vnitřním Já, následně se Svatým Andělem Strážcem a s celým Universem.

Theléma v Malém opatství thelémském

Kdo se poohlédne po Crowleyho epigonech a bude pátrat po thelemických uskupeních nebo po dílech, jež se thelémy týkají, neučiní si přitažlivý obrázek. Nejznámějších sdělení AL jsou omílána stále dokola. Citáty jako dělej, co ty chceš, ať je cele zákon nebo láska je zákon, láska pod vůlí jistě není na škodu si připomínat. Jejich časté hlásání do pléna veřejnosti z nich ale činí bezobsažná úsloví neřku-li fráze. Objevuje se thelémská hantýrka, která všude vkládá Babalon, Therion atd. a stále mluví o pravé vůli.
Další matoucí skutečností je zbytečné zavádění tradičních hierarchií do thelemických skupin. Tento zlozvyk pochází už od Crowleyho, který sám byl vychován řádovou hierarchií a tohoto stereotypu se držel, ač učení theléma nic podobného netvrdí ani neschvaluje. Přesto bylo hierarchické dělení převzato mnoha thelemickými skupinami. Ozvy Crowleyho vlivu jsou obecně patrny na všem, co samo sebe označuje za thelému. Pozorovatel tak získává dojem, že Crowley = theléma. To ale není pravda. Crowley byl prorokem thelémy, tzn. přinesl učení mezi lidi. Jistěže byl pokrokovým myslitelem, mágem i skandalistou, ale čas plyne a jeho odkaz se stává poplatným době. Theléma potřebuje vývoj, je třeba ji dopracovat, začlenit. Crowleyho osobní myšlenky, názory a komentáře k přijatým textům (kromě Knihy zákona jsou to všechny publikace v třídě A, označované jako Svaté knihy thelemické) je třeba uchopit v kontextu současnosti, nikoliv v odlesku slávy, někdy i bídy, jeho života. Crowleyho osobní dílo je vynikajícím dokladem jeho úsilí, ale nikoliv posvátným kánonem nedotknutelných názorů. Přijaté texty jsou posvátné, u neinspirovaných knih ale musíme být pamětlivi kritického rozumu.
A možná z tohoto důvodu se objevila hnutí, která z thelémy sice vycházejí, ale Crowleyův posvátný a nedotknutelný odkaz odmítají. Jako příklad za všechny lze uvést chaosmagii, která ve svých paradigmatech důrazně vyhlašuje, že koná jen to, co funguje, aniž by byla ochotna přiznat, že tento názor toliko opsala od Crowleyho.
Opakování thelemických pouček bez vlastní invence, jenom pro formu nebo pro pózu – to není theléma. Takové jednání nemá s vůlí nic společné. Možná jde o literu Zákona, nikoliv ale o jeho smysl. Příčí se nám i druhý pól tohoto postoje: odpor vůči všemu, co vychází od Crowleye spojený s nekritickou vírou, že já (kterékoliv já) jsem lepší.
Původní poslání Thelémy je v růstu jedince a v dosažení vlády nad nebem i zemí. To nesouvisí s nápodobou ani s ignorancí.

Naše cesta v Proudu 93

Podstatou je učení o Pravé vůli a Lásce. Mág musí vědět, že bez vědění nemůže praxe dosáhnout dál než na špičku vlastního nosu. Teorie, poučky, knihy a informace jsou tím, co umožňuje rozhled a povzbuzuje fantazii. A má-li být fantazie bohatá, musí ji posilovat informace z rozličných oblastí. Ctíme historii a jsme přesvědčeni, že bez pochopení minulosti není možné prožít přítomnost ani poznat budoucnost. Každý člověk, každá myšlenka a každý názor má místo na tomto světě, pokud neberou životní prostor druhým. Netolerantní entity je třeba vykázat tam, kde nebudou škodit.
Esencí magie je externalizovaná osobní energie (= emoce; síla; démon), která je zaměřena na cíl dle vůle mága. Cíl může být buď syntetizující (spojující vědomí mága s Universem) nebo osobní. V tomto druhém případě se jedná o pragmatickou magii. Mág se může zaměřovat dle toho, co právě pokládá za důležité. Pokud byl jeho cíl chybný, pak se jako chybný ukáže a mág to pocítí, aniž by bylo nutno předem plýtvat poučkami o tom, co se smí a co nesmí. Osobní zkušenost pokládáme za nenahraditelnou.

Shrnutí

Současná theléma se posunula od prvotního entusiasmu na typickou představitelku moderní spirituality. V jejím kontextu nebyl po Crowleym učiněn žádný významný magický objev. Thelemité žijí ve stínu svého zakladatele. Toto místo s nimi sdílejí odpůrci thelémy…, tedy pokud nejsou tradičními mágy, protože ti žijí ve stínu tradice.
Naším cílem je vrátit thelémě původní cíle a hloubku. Jde nám o syntetický pohled na svět, bez osobních předsudků, s úctou ke všemu, co tvoří Vědění.