Historie

Opatství thelémské má historii když ne bohatou, tak jistě dlouhou.

Rabelais

Opatství thelémské vymyslel v 16. století francouzský spisovatel Francois Rabelais. Popsal je ve svém zvláštním románu Gargantua a Pantagruel. Zdánlivě fantastické vyprávění ze života obrů je alegorií, plnou žertíků, symbolů, přesmyček, vulgarismů, neologismů a dalších slovních hříček. Kromě povrchního, až doslovného výkladu ji můžeme číst i jako pedagogická doporučení či soubor návodů pro filosofické a duchovní poznání. Například Chrám božské Lahvice je hledán pomocí luceren (=poznání). Heslem Božské lahvice je „Trinch!“ (Pij!), což někdo uchopí doslovně a pozvedne lahev alkoholu, avšak jiný nalezne význam obrazný: Pití ze studnice vědění. Podobně je třeba přistoupit k celému vyprávění – každý pochopí tak, jak umí – což je pravidlem thelémy dodnes.

Opatství Theléme, které hrdinové při svých cestách navštíví, se neřídí zákony ani předpisy, ale jen svou svobodnou vůlí. Jejich zásadou je: Dělej co chceš. Protože lidem svobodným jest dán osten, který je ustavičně pudí k činům ctnostným, píše se v knize. Thelémité jsou slušní, vkusně se odmítají a rádi se baví vymoženostmi (tehdejší) civilizace.

Crowley

Název Opatství theléma si Crowley od Rabelaise vypůjčil velmi pravděpodobně díky slovu theléma, protože i v Knize zákona, přijaté 1904, se říká: Slovo zákona je theléma (AL I/39). Také ale mohly Crowleymu, známému svou prostopášností, učarovat Rabelaisem popisované volné mravy Popisované v Rabelaisově knize, byť toto by svědčilo spíše o povrchním chápání vůle či libosti.

Utopická myšlenka konání dle vlastní vůle, prezentovaná Rabelaisem, byla vzorem pro vznikající Crowleyho společenství, které mělo nejen složit komunitnímu životu, jež by usnadňoval magické poznání členů, ale mělo být i magickou školou, zvanou Collegium ad Spiritum Sanctum a duchovně-magickým centrem. Program komunity byl odvozen od Crowleym navrženém výcviku v řádu A∴A∴, což je sice protimluv (protože v A∴A∴ se členové neměli vzájemně znát, kdežto v opatství šlo o výcvikovou komunitu), ale takový už je Crowley – plný protimluvů. Členové opatství měli rámcově stanovený denní program, kde bylo rozvrženo jógové cvičení, rituály, studium ve skupině i samostudium. Domácí práce a péče o dům byly rovnoměrně rozděleny mezi členy, tak aby do běhu opatství nezasahovaly žádné vnější vlivy a studenti se mohli nerušeně věnovat hledání své Pravé vůle.

Optaství thelémské založil Crowley spolu se svou tehdejší partnerkou Alostrael (Leah Hirsig) v Cefalù na Sicílii 2. dubna 1920 (někde se udává 1. duben). Byla to menší vilka, stojící relativně o samotě. Obvykle na místě pobývalo 6 až 8 lidí (nepodařilo se mi ověřit), kteří se prostřídávali – někdo zůstal déle, někdo krátce. V plánu bylo, že se místo stane magickým centrem. Od příchozích žáků se později mělo vybírat školné a zisky se měly využít k propagaci myšlenky thelémy a vydávání Crowleyho spisů. Z plánů ale sešlo poté, co v opatství zemřel mladý muž (Raoul Loveday) na tyfus protože se napil z pramene nedaleko domu – i přesto, že byl varován, aby vodu nepil. Jeho žena (Elisabeth May), která sama údajně byla velmi nadanou studentkou thelémy, z toho udělala skandál v tisku, když tvrdila, že Raoul zemřel po rituálním pití krve kočky. Na komunitu si pak stěžovali i místní a nakonec Mussolini vypověděl v roce 1923 Crowleyho a Leah z Itálie.

Malé opatství thelémské

Opatství thelémské vzniklo do určité míry náhodou jako odpověď na slova Matoušova evangelia: Nebo kdežkoli se dva neb tři shromáždí ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich. (Mt. 18, 20). Daleko nejlépe lidi sdruží společná duchovní práce a společný rituál. A myšlenka původního Opatství thelémského je spojena se společnou magickou prací – tedy jsme tuto myšlenku vlastně okopírovali. Dokonce jsme zašli tak daleko, že jsme si pořídili usedlost na odlehlém místě, byť ne na sicilském, ale na moravském venkově. Zakládací rituál proběhl ve čtvrtek 11. 9. 2003, 80 let po ukončení činnosti Crowleyho skupiny.

Zatím naše Malé opatství nikdo nerozprášil. Za magickým poznáním sice přijíždí (s malými výjimkami) jiní lidé než na začátku, ale myšlenku thelémy a magického centra sebou neseme pořád dál.