O strašidlu chaosmagie
A.·. A.·.
O strašidlu chaosmagie, které je určitě mužského pohlaví
a halasně obchází okolo
Motto:
…Nesvazujte nic! Vy sami nečiňte žádného rozdílu mezi jednou věcí & těmi ostatními; vždyť tudy kráčí bolest.
AL I./22
Lze pokládat za historicky doložené, že v Sumeru ve třetím tisíciletí př.n.l. plně vládlo patriarchální myšlení.i Enki je zřejmě první, do dnešních dnů známý, protože písemně doložený mužský vládce. Ostatní božstva jsou historicky mladší – a i kdyby ne, co na tom záleží. Mezi bohy malými i velkými, regionálními i státními vždy na prvním místě panuje muž, ozdoba božských příbytků, nejvyšší autorita.
Pět tisíc let písemných památek, pět tisíc let vývoje lidstva, pět tisíc let vzpomínek. Mužských vzpomínek, ženy měly zakázáno se vzdělávat a psát obvykle neuměly. Magie těch doložených pěti tisíc let je na tom stejně – je chromá na jednu nohu. Věda i Umění jsou nazírány pouze z jedné strany, která byla označena těmi pravými za tu pravou.
Kolik sporů se vede o to, zda jsou muž a žena rovnocenné bytosti! No, řekněme že jsou. Oba mohou dosáhnout božské úrovně Nejvyššího Zasvěcení… ale tady podobnost končí. Cesta obou je jiná: Žena zastupuje temnotu a věčnost. Je všude a byla zde vždy; mužský princip ji oživuje a uspořádává část její chaotičnosti. Muž není, pokud nebyl předtím zrozen. Jeho bytí je zábleskem, jasným, ale krátkým a ženský princip mu umožňuje existenci a rozrušuje lineární intelektualitu.
Bytí vzniklo z Nebytí, Vědomí z Nevědomého a život vzešel z ženy. Tma nemá zdroj a nepotřebuje ho. Temná všudypřítomná ženskost je tady pořád – a vyvolává děs v muži, který dřív či později najde svoji jasnost a přímé zaměření – ale i pomíjivost, ohraničenost a konečnost. Z nich pramení strach a strach zase vyvolává potřebu manipulace. Už jste slyšeli, že žena nemá duši? No bať že nemá, žena ji nemusí mít – sama duší je. A zatímco ženou plynou síly Odtamtud Semhlesem a opačně, muž proudy sil zachytí, zpracuje a pak se jich musí vzdát, protože jeho Nádoba je velikosti omezené.
Slunce osvětluje prostor z jednoho místa. Muž je Sluncem a žena Prostorem – ale Slunce vládne dni, který je také mužský/světlý – ale též ženský/prostorový; a v temnotě noci, jež má ženskou podstatu, se proměňuje taktéž ženská Luna, která však obsahuje mužský princip bodu. Hra s protiklady je čarovná a okouzlující, pokud domyslíte všechny její aspekty.
Kterak cestují archetypy
Už pět tisíc let a možná ještě déle vytvářejí mužští bohové mužské názory a píší mužská pravidla pro mužskou magii. Ženské bohyně byly sesazeny z trůnu a odsunuty i se suitou pitoreskních průvodců, kněžek a uctívatelů na samý okraj Vesmíru, do hlubin prostoru i času. Vousatým bohům, milujícím řád, ostatně byli vždycky cizí. A za pět tisíc let se cizost prohloubila. Mužská božstva a jejich silový archetypový okruh si proti starým proměnlivým bohyním, které měnily tváře z krásných panen na mnohoruká monstra, vypěstovaly doslova odpor. Ale co je jim to platné, když k narození dítěteii je třeba muže a ženy.
Kdysi se vystřídali na trůnu. Bohyně předala žezlo bohu – nikdo neví, nakolik to bylo dobrovolné – a zmizela do paláců na Konci Prostoru. Teď se pomalu vrací, no – už je tady. A bůh, je jedno který, ji nevidí vůbec rád.
Z dějin posledních tří set let
Když bohové seznali, že se bezčasé hlubiny vesmíru daly do pohybu, bránili se rozumem. Vytvořili vědu a logické systémy, v nichž nebylo místo pro ženu. Vytvořili stroj a dali mu jméno Pokrok. Když Bohyně přišly na dohled, postavili valy z hierarchických skupin a dualistického světonázoru a stanovili diktátory svými zástupci a mluvčími. Když se bohyně ještě víc přiblížily, snažili se bohové oživit stroj, ale stroje se začaly stavět proti nim, jakmile nabyly života – ta která dává život, je přece žena a chlap do toho nemá co mluvit.
Ani bohyně nelenily. Vytvořily cit v obraze a obrazy citu – impresionismus, expresionismus; umění bez času a řeč bez logiky – surrealismus, dada; našeptaly mladíkům buřičské myšlenky, postavily se do čela feministek a popichovaly mágy tak dlouho, dokud nezačlenili ženský princip do svých tezí. Probudily sexualitu a proměnily ji v sexuální magii. Podpořily míšení rasových vlivů, vmíchaly černou muziku do bílé a obsedly spisovatele, kteří začali plodit tajemné a strašlivé novely. A hororové příběhy plné nestvůr … to je taky práce bohyní. Konečně se mohly představit světu!
Strašidlo chaosmagie
Koncem dvacátých let vydal Spareiii svoje Zosovo Anatéma, čímž pomohl na svět novému směru v magii – což je vcelku obecně známo. Že tím pomohl na svět i novému obrannému systému zrazeného mužství, je známo daleko méně. Poznatky zamlklého samotáře totiž uchvátili ctění mágové a tím dali precedens dalšímu uchvacování, takže, mimochodem, teď ty chytré bratry, co všemu rozumí, najdeme opravdu už úplně všude. Zosovo Anatéma se stalo výchozím bodem pro tzv. chaosmagii. Skoro by se zdálo, že muži konečně začali taky myslet jako lidé – ale nenechme se pomýlit. Není to tak.
Chaos je ženská veličina a na skromnou dostředivou duši muže je tak trošku veliká. Je proto definována jako „nový řád“. Takže – světlo jako „nová tma“? Opravdu??? Chaos je veliký a ohromný, a ohromený mužský archetypový okruh se s tím vyrovnává slovy. Čím méně srozumitelné slovoiv, čím více takových slov, čím delší a nesrozumitelnější věta … tím více chaosu. Chtějí se zbavit „zosnované uniformity, řádu a důvodů“… a tak vymysleli kvantovou fyziku, která má magii zdůvodnit – co by si mužské pokolení počalo bez vědy? Magie je přece nepřirozená a pro její nekauzální následky je třeba najít vysvětlení. Jenom oni se také můžou ptát, jestli v sobě má chaos smysl. Zřejmě v něm nenašli žádnou vůliv – nevidí ji, ač je ženského rodu stejně jako hůl … a to se prý chlapi za ženskýma vždycky točí!
Kdo se nechce zpronevěřit chaosu, musí také denně měnit svoji magickou praxi, aby byl dostatečně chaotický a musí samozřejmě uznat, že každý má svoji individuální a nesdělitelnou cestu (a pak se nemají pořád cítit sami a nepochopení!). Jaksi u toho pánové zapomínají, že náboženství bylo kdysi taky jejich vynález, počínaje hloupým nápadem brblání nesrozumitelných slov, přes směšné opakování pohybů, memorování modlících básniček a dalších předpisů, které by normální člověk nikdy nepraktikovala.
Vyžeňte tu ženu!
Všichni ti vůdcové čarodějnic jsou komické postavičky už jen kvůli tomu protimluvu – vůdce čarodějnic! Nevím, zda jim to čarodějnice žerou, ale nechci jim křivdit. Třeba se nechali posednout archetypem Dionýsa a nějaká děvčata se jich skutečně drží. Tragikomické postavy ale najdeme i mezi tzv. skutečnými mágy: Ženský princip do magie uvedl Crowley, a je to už nějakých osmdesát či sto let. Ale mužové se s tím nesmířili a pokoušejí se po celou tu dobu ženu z magie uchvátit a vymístit zase někam daleko. Znám jednoho, co „duchovně“ se stal ženou – teď má, mimochodem, problémy s levou půlí těla. Řídcí nejsou ti, co útočí slovem na každou ženu v blízkém dosahu. A jistě znáte pár takových, co přijali ženská jména a snaží se tím magicky přepólovat ženské vlivy na pravou stranu. Odborný výraz právě pro pokus nebýt mužem je deprogramování.
Setkala jsem se s jedním satanistou, který zcela překroutil thelemické učení jen proto, že potřeboval autoritu, za niž schová své zbabělé tvrzení o bezcennosti žen. Ač šlo o osobu jinak velmi úspěšnou, svoji temnou stránku nezvládl – pokud je mi známo, utekl nejméně před dvěma skutečnými ženami. A to víte, že rváči jsou silní jen ve skupině?
Ale ono se to spojí
Bezprsá půle lidstva zatím realizuje bóddhisattvu, vědomě manifestuje své já, narovnává hadí sílu nebo realizuje vlastní bytost. Časem třeba začnou i být. Jen by pánové měli počítat s tím, že do té doby mají zaručeno stoprocentní šílenství a asi se jim to nebude líbit. Než se narodí dítě, to bude ještě dlouho trvat.
Aby se narodilo, budou muset ženy znásilnit muže. Ti chlapi se kvůli své pošramocené ješitnosti pořád k ničemu nemají.
Genese Tří
0.
00. Je-není. Je-není Ona. Není a tvoří, aby byla. Je a ničí, aby nebyla.
01. Zrodila dítě a mnoho dětí. Ona je-není a děti jsou. Tančí Bohyně a děti a točí se spolu ve vírech.
02. Smísily se děti s Bohyní a zrodily s ní další děti. A Bohyně je-není a děti jsou.
03. A ty dvakrát rozené netančí. Daleko, daleko je Matka! Vzdálily se děti dvakrát rozené, bez rozloučení jsou pryč. Marně je volá Matka zpět. Když poznala že se nevrátí, dala jim každému kapku krve jako jasný plamen, aby se ve tmě neztratily.
04. A postavily děti dvakrát rozené okolo sebe hráze. Všechny okolo sebe společně a každé z dětí okolo sebe zvlášť. Tak utvořily kruhy.
05. Kruh okolo sebe ubíhá a kapka krve jako jasný plamen uprostřed září. Toužily kapky jedna po každé, toužily po tanci a po spojení víru. Kruh okolo sebe ubíhá a točí se jako kolo a kapka vprostřed plane.
1+1=2
6. Kapka krve vprostřed jako plamen osvětluje kruh. Tam je Světlo a tam je Tma. Tam není Světlo a tam není Tma. Rozdělili hrází Tmu a Světlo, aby se nemísily.
7. A zavrhly děti dvakrát rozené ženu-proradnici, která s Lunou mluvila a Matku zpátky přivolat chtěla.
8. A postavily děti dvakrát rozené do svého čela muže-zákonodárce, který Slunce přinesl a stanovil jasné hranice mezi Světlem a Tmou.
9. Všichni tak poznali zákon Světa a jaká je spravedlnost. Čas byl jejich pánem a Prostor žalářníkem.
10. Každý osamělý dům je svící osvětlený a do kruhu světla se stahují můry. Chladná je stěna domu a za její tloušťkou zlá temnota vládne.
0=2
10-10=0. Plakala žena zneuctěná a osamělá a Matku volala ve dnech Odevzdání krve.
9-9=0. Slyšela Matka volání krve. Ó Luno která ztrácíš a nabýváš tvář, kdyby tebe nebylo, žena by zůstala osamělá a dům s tlustými zdmi jen svící vprostřed osvětlený a za jeho zdmi by vládla zlá temnota.
8-8=0. Tančí Matka a její Staré Děti, točí se spolu ve vírech a hledají ztracené kapky krve, co září jako svíce v domech s tlustými zdmi. Není zdi která by odolala víru. Není muže, aby neztratil sílu, protože síla jeho je v zákoně, řádu a zdi.
7-7=0. Vstoupily Staré Děti do příbytků se zdmi a rozmetaly je na kusy. Ženy mužům nemohou pomoci, protože síla ženy není ve zdi ale v krvi. A každý muž staví novou zeď ze starých kamenů a když je pohlcena vírem, staví další.
6-6=0. Rozpustily se kameny a není jich. Tančí Matka a její Staré Děti, točí se spolu ve vírech a spojují se s kapkami krve, co září jako rozsypané hvězdy.
5-5=0 Tančí Matka a její Staré Děti a točí se spolu ve vírech. Temné jsou Staré Děti Bohyně a temná je jejich krev.
4-4=0 Kapky krve jako rozsypané hvězdy spěchají k Matce. Jasná je krev, která uzavřená v chladném domě s tlustými zdmi si musela sama stačit.
3-3=0 Spojil se vír s vírem a hvězda s hvězdou.
2-2=0 Vír vstoupil do Hvězdy a Hvězda do Víru a vytvořily Oko.
1-1=0 Otevřené Oko Syna jako Oko Matky, zavřené Oko Dcery jako Oko Matky.
0=0 Je-Není.
Pracovní poznámky:
Chaosmagie vyzdvihuje nové pojetí řádu – chaos a jeho nerytmičnost či jiný druh pořádku. Jiný druh pořádku možná – ale pro muže. Ti vždycky uvažovali jaksi divně a teď, když se konečně dostávají do normy, mají z toho druhé vánoce. Pro mužské lineární myšlení je chaosmagie – čili schopnost začít myslet normálně – východiskem v okamžiku krize.
Svět se otřásl v základech a začal padat. Tak si muži vytvořili složitou nauku o chaosu a jeho tvůrčích možnostech. A jak to u nich bývá, nevytvořili ji fakticky, protože tady už dávno je, jak každá víme – vytvořili si ji slovně. Teď přemlouvají jeden druhého, že chaos nepořádkem není. Když budou povídat ještě tak 100 let, tak to možná některý z nich pochopí.
Světem obchází muž v masce Choronzona! Dejte mu některá kus masa, ať dá pokoj! (Provolání)
Brno 2002