Fama Fraternitatis

čili

ODHALENÍ BRATRSTVA NEJUŠLECHTILEJŠÍHO ŘÁDU RŮŽOVÉHO KŘÍŽE

zaslané všem učencům Evropy

Vidouce, kterak jediný moudrý a milosrdný Bůh v posledních dnech oblažuje lidstvo svou milostí a dobrotou tak bohatě, že od něj získáváme stále bohatší a dokonalejší poznání Jeho syna Ježíše Krista a Přírody, takže se můžeme plným právem radovati ze šťastných časů, kdy nejenže se dozvídáme o druhé polovině světa, jež před námi dosud zůstávala skrytá, a nejenže jsou nám vyjevovány mnohé podivuhodné a doposavad nespatřené divy a stvoření Přírody, ale navíc mezi nás přicházejí mužové vládnoucí převelkou moudrostí, kteříž mohou obnoviti a přiblížiti k dokonalosti veškerá umění (dnes, žel, tak poskvrněná a nedokonalá); tak, aby člověk nakonec skutečně poznal svou velikost a cenu, a aby seznal, proč jest nazýván Mikrokosmem, a kterak jeho poznání obsahuje veškerou Přírodu.
Ač hrubý svět může tím vším býti jen málo oblažen, a spíš se bude smáti a ušklíbati; a ač pýcha a chamtivost učených jest tak velikou jako jest, neutrpěli by, kdyby došli ku vzájemnému souhlasu; kdyby totiž bývali vešli ve spojení, mohli by ze všech darů, jimiž nás Bůh v naší době tak bohatě obdařil, snadno sesbírati Librum Naturae, to jest dokonalou metodu všech umění; tak veliký však jest jejich odpor, že dosud lpí na svých starých názorech a nemíní se jich vzdáti, jmenovitě si vysoko cení Porfyria, Aristotela a Galena, ač tito vládli jen stínem učenosti, spíše než jasným zřením světla a pravdy; a ač kdyby dnes byli bývali naživu, s radostí by se zřekli svých chybných učení. My však jsme příliš slabí na tak velikou práci. A přestože v teologii, fyzice a matematice se pravda vyjevuje sama, dokáže starý nepřítel s celou svou úskočností a umem klásti překážky každému dobrému úmyslu, k čemuž využívá všech nástrojů a rozhádané lidské váhavosti. Proto s cílem dosáhnouti všeobecné nápravy těch věcí náš nejsvětější a nejosvícenější otec, náš bratr C. R., Němec rodem, vůdce a původce našeho Bratrstva, ujal se svého obtížného díla. Jsa ještě mlád, musel být pro svou chudobu (ač byl potomkem urozených rodičů) dán v pěti letech věku na vychování do kláštera, kde se naučil stejně dobře řeckému a latinskému jazyku, načež jej (na jeho výslovné a vytoužené přání) v letech, kdy teprve vyrůstal, přidělili k jinému bratru, P. A. L., který byl odhodlán cestovati do Svaté země.
Přestože jeho společník zemřel na Kypru, a tudíž mu nikdy nebylo dáno spatřiti Jeruzalém, náš bratr R. C. se nevrátil, ale pokračoval sám v cestě a přibyl do Damašku, odkud mínil pokračovati do Jeruzaléma, avšak pro slabost těla musel se tam po nějaký čas zdržovati, a díky svým schopnostem fyzikuse získal si velikou oblibu mezi Turky. Mezitím se náhodou seznámil s arabskými mudrci v Damašku a seznal, jak veliké divy dokázali a nakolik jim byla známa tajemství Přírody; toto vše natolik vzrušilo moudrou a ušlechtilou duši bratra R. C, že jej Jeruzalém více nelákal tolik jako Damašek; byloť mu pouhých šestnáct let, když tam přibyl, zato měl pevné zdraví Holanďana. A mudrcové jej přijali (jak sám seznal) nikoli jako cizince, nýbrž jako kohosi, koho i očekávali; a oslovili jej jeho pravým jménem a znali tolik tajemství jeho kláštera, že nemohl než převelice se podivovati. Zdokonalil se tam v arabském jazyce, takže již příštího roku dokázal přeložiti do dobré latiny knihu M., kterou si později přivezl s sebou. A naučil se tam své fyzice a své matematice, z čehož by se svět mohl toliko radovat, kdyby v něm bylo více lásky a méně závisti. Po třech letech znovu se vrátil a s jejich souhlasem cestoval podél arabského zálivu do Egypta, kde nepřebýval dlouho, pouze se lépe seznámil s tamním rostlinstvem a tvory živoucími. Pak přeplul celé Středozemně moře a přibyl do Fezu, kam jej nasměrovali jeho Arabové. A jest to naší velikou hanbou, neb moudří mužové, kteří jsou od sebe tak vzdálení, nejenže by se měli shodovati v názorech a chovat v nenávisti všechny nepřející spisy, ale měli by býti i připravení a ochotní rozděliti se o svá tajemství, chránivše se pečetí mlčenlivosti s ostatními mudrci.
Arabové a Afričané si každého roku navzájem posílají psaní, kde se jeden druhého vyptávají na různá umění, táží se, zda byl některý z nich obšťastněn a dozvěděl se něco lépe, nebo zda naopak zkušenost nevyvrátila jeho úvahy. Každým rokem přichází na světlo cosi nového, čím je matematika, fyzika či magie (jsou jí zvláště ve Fezu proslulí) dále obohacena. Ani v Německu dnes netrpíme nedostatkem učených mužů, mágů, kabalistů, fyzikusů a filosofů, kéž by jen mezi nimi bylo více lásky a náklonnosti, to jest kéž by většina z nich nedržela v tajnosti své objevy. Ve Fezu se sblížil s těmi, kteří tam jsou nazýváni Elementárními obyvateli, a ti mu vyjevili mnoho ze svých tajemství. I my Němci bychom byli dokázali shromáždit mnoho skvělého, kdyby mezi námi byla obdobná jednota a touha po společném odkrývání tajemství.
O těch ve Fezu často říkával, že jejich magie nebyla zcela čistá, a také jejich kabale nesvědčilo jejich náboženství; tomu navzdory se však obé naučil využívat k dobrému, a ještě více se utvrdil ve své víře, jež byla zcela v souladu s harmonií veškerého světa zázračně vtištěné všem věkům. A z toho pocházel tento ryzí soulad, že jako každé z několika zrn obsahuje celý ovocný strom, tak v každém nepatrném lidském těle je skryt celý širý svět, jehož náboženství, politika, zdraví, obyvatelé, příroda, jazyky, slova a díla souhlasí, cítí a ladí s melodií Boha, nebes, a země. A že ten, kdo s nimi nesouzní, je chybující, falešný a pochází od Ďábla, který samoten je prvou, prostřední a poslední příčinou všech svárů, slepoty a tmy ve světě. A též, kdyby někdo vyzkoušel všechny či některé lidi na zemi, seznal by, že ti, kteří jsou dobří a čistí, vždy souhlasí sami se sebou, kdežto ostatek je poskvrněn tisíci chybnými představami.
Po dvou letech opustil bratr R. C. Fez a plavil se s mnohými cennými předměty do Španěl, právem doufajíc (že protože) tak správně a užitečně trávil svůj čas na cestách, učená Evropa jej ráda přivítá a zařídí a uspořádá své učené snahy na oněch rozumných a osvědčených základech. Radil se tedy s učenými muži ve Španělích, ukázal jim chyby našich bádání i způsoby, jimiž mohou napraveny býti a jimiž lze získat pravé Indicia nastávajících časů, na jejichž základě by se měli shodnout na věcech, jež patří minulosti; a ukázal jim, jak může být napravena a doplněna celá naše Philosophia Moralis. Ukázal jim nové rostliny, plody a zvířata, která souhlasila se starou filosofií, jakož i nová Axiomata, podle nichž mohou být věci nově ustaveny. Pro ně však toto vše bylo pouze k smíchu; a věcí těch, jež pro ně byly nové, se obávali, neboť by jejich velká jména mohla dojít újmy, kdyby se nyní znovu začali učit a přiznali tak své dlouholeté chyby, kterým přivykli, a s jejichž užívání za mnoho vděčili. Kdo tolik miluje neklid, nepřeje si jej napravovat.
A tutéž píseň mu zpívaly i jiné národy, což se jej dotklo o to víc, že se mu dělo protivenství oproti jeho očekáváním, neboť byl odhodlán hojně se s nimi děliti o všechna svá umění a o tajemství, která seznal, kdyby se jen byli odhodlali následovat jeho pravá a neomylná Axiomata, odvozená ze všech schopností, věd, umění a celé Přírody, o nichž dobře věděl, že by je dokázala dovést, tak jako kouli nebo kruh, k jedinému bodu a Centru, a která (jako je zvykem mezi Araby) by jako pravidla posloužila moudrým a učeným. Taktéž by v Evropě mohla vzniknout Společnost, která by měla dost zlata, stříbra a drahého kamení, aby je nadělovala všem králům pro své nutné a správné záměry; s nimiž by mohli být vychováni vládcové, kteří by znali vše, co si Bůh přál, aby lidé znali, takže by mohli, jako nebeská orákula, přispět radou těm, kdo ji hledají. Po pravdě však musíme přiznat, že svět byl již v oněch dnech pln zmatků a namáhal se, aby se od nich osvobodil; a přišli na svět odhodlaní, vzácní muži, kteří ze všech sil překonali temnotu a barbarství, a nechali na nás, abychom je následovali: a není pochyb, že byli vyvrcholením in trigono igneo, jehož plamen by dnes měl hořet stále jasněji, by jednou světu přinesl poslední osvícení.
Jedním z takových byl svým povoláním a posláním i Theofrastos (Paracelsus), který, ač nepatřil k našemu Bratrstvu, přesto pilně četl v knize M: toto zvýšilo jeho bystré ingenium; leč stavělo se mu do cesty mnoho učených a na pohled moudrých mužů, takže mu nikdy nebylo dopřáno v míru se s ostatními podělit o poznání a pochopení Přírody, k němuž dospěl. Ve svých spisech se tudíž spíše vysmíval oněm zaneprázděným, a ani zdaleka jim nevyjevil vše, co znal: nicméně je v něm dobře patrná ona již zmíněná Harmonia, o kterou se bezpochyby dělil s učenými, jestliže nebyli tací, kteří si vysloužili spíš mírně potrápit nežli poučovat o lepších uměních a vědách; neboť s takovými by marně a bezvýznamně ztrácel čas, kdežto oni by se věnovali svým hloupým libůstkám.
Nezapomínejme však na našeho milujícího otce, bratra C. R., který se, po mnoha únavných cestách a marných snahách šířit mezi ostatní pravou moudrost usadil v Německu, které (pod vlivem změn, jež měly záhy nastat, a to za velkých a nebezpečných sporů) ze srdce miloval. Neboť, ač by se mohl vychloubat svými znalostmi, zvláště pak transmutacemi kovů, více si cenil nebes, jakož i jejich budoucího obyvatele, Člověka, než vší marné pompy a slávy.
Vystavěl si tenkrát hezké a útulné obydlí, kde přemítal nad svými cestami i filozofií a spojil je v dílo vskutku památné. Ve svém domově trávil mnoho času studiem matematiky a zhotovil mnoho jemných přístrojů ex omnibus hujus artis partibus, z nichž se nám však dochovalo jen málo, jak z dalšího záhy vyplyne. Po pěti letech mu na mysli opět vyvstanula vytoužená náprava; a poněvadž stále nevěřil v pomoc a přispění ostatních, ač po ní sám bolestně a neúnavně toužil spolu s několika dalšími, kteří se připojili k jeho úsilí. Pročež se rozhodl, aby vyplnil své cíle, vzít k sobě tři bratry ze svého prvního kláštera, bratra G. V, bratra J. A. a bratra J. O., kteří sami vládli určitými znalostmi v uměních, která v těch dobách ovládali mnozí, a které připoutal k sobě a zavázal je věrností, oddaností a zachováním tajemství; též po nich žádal, aby se oddaně věnovali opisování všeho, co jim nařídil a nakázal, tak aby ti, jež měli teprve přijít a měli být zvláštním odhalením přijatí do bratrstva, nebyli ochuzeni o jedinou slabiku či slovo.
Takovým způsobem vzniklo Bratrstvo R. C; na počátku byli jen čtyři lidé, kteří vytvořili magický jazyk a spisy s velikým slovníkem, který každodenně užíváme k oslavě a chvále Boží, a v němž nacházíme velikou moudrost; to oni sepsali prvou část knihy M. Protože však jejich práce byla velmi obtížná a protože je od ní odváděl neustávající proud chorých, jakož i protože jejich nové obydlí (nazývané Sancti spiritus) bylo konečně dokončeno, rozhodli se přilákat a přijmout do Bratrstva ještě i další; vybrali tedy bratra R. C, syna bratra jeho zesnulého otce bratra B., zdatného malíře G. a jejich sekretáře bratra P. D. Všichni pocházeli z Německa, vyjma J. A., takže jich nyní bylo osm, všichni nesezdaní a plnivší slib čistoty; to oni sepsali knihu či svazek, jež obsahuje vše, po čem člověk touží, co si přeje a v co vkládá své tužby.
Ačkoli nyní svobodně přiznáváme, že svět se za poslední století v mnohém změnil, víme současně, že naše Axiomata budou beze změny platit až do jeho konce, a že se svět ve své nejvyšší a poslední fázi nebude chtít přiklonit k ničemu jinému; neboť naše Rota vzala svůj počátek od chvíle, kdy Bůh poprvé promluvil Fiat a končí ve chvíli, kdy vyřkne své Pereat, leč Božský čas odbíjí minuty tam, kde náš strach odbíjí hodiny. Stejně tak pevně věříme, že kdyby naši otcové a bratři žili v našem dokonalém světle, dokázali by se snáze vypořádat s Papežem, Mohamedem, písaři, umělci a sofisty a uměli by se lépe vypořádat, a nikoli pouhými povzdechy, a přáli by si jejich konec a naplnění.
Když nyní našich osm bratří popsaným způsobem uspořádali a srovnali všechny své záležitosti a nemuseli se pouštět do žádného dalšího úkolu, a když byl každý z nich náležitě poučen a dokonale ovládl celou tajnou i zjevnou filosofii, nemuseli nadále zůstávat pospolu, ale mohli se, jako se ostatně shodli na počátku, rozdělit a rozejít do různých zemí, nejen proto, aby v tajnosti umožnili učeným hlouběji a důkladněji prozkoumat ona Axiomata, ale i proto, aby se mohli vzájemně vyrozumět, kdyby v nějaké zemi spatřili cosi zajímavého nebo zpozorovali něco špatného.
Dohoda, kterou uzavřeli, byla následující: Za prvé, nikdo z nich nebude vykonávat jiné povolání vyjma péče o nemocné, a to gratis. 2. Nikdo z nich se nenechá omezovat nošením žádného konkrétního oděvu, ale všichni se přizpůsobí zvyklostem země, v níž se budou nacházeti. 3. Každoročně o dni C. se všichni sejdou v domu S. Spiritus, nebo písemně omluví svou nepřítomnost. 4. Každý z bratří si najde člověka toho hodného, který po jeho odchodu nastoupí na jeho místo. 5. Slova C. R. budou jejich pečetí, znakem a znamením. 6. Bratrstvo setrvá jedno sto let v utajení. Těchto šest pravidel se navzájem zavázali dodržet, načež pět z bratří odcestovalo a pouze dva, B. a D., zůstali ještě jeden rok s jejich otcem Fra. R. C, po roce i oni odcestovali. Potom s ním zůstali jeho bratranec a bratr J. O., takže s ním vždy, až do konce jeho dní, setrvávali dva z bratří. A ačkoli církev tenkrát ještě nebyla očištěná, my víme, že oni o ní přemýšleli a v ustavičné touze k ní upírali své zraky. Každý rok se všichni radostně sešli a skládali si účty ze všeho, co vykonali; a zajisté je musela naplňovat veliká radost, když pravdivě a bez příkras vyprávěli a poslouchali o všech velikých zázracích, kterými Bůh tam či onde obdaroval svět. A každý si může být jist, že takoví lidé, sesláni na zemi, sjednocení z vůle Boha a nebes a vybráni z nejmoudřejších mužů, kteří kdy během dlouhých věků žili, žili pospolu ve veliké jednotě, utajení před ostatními a přátelští jeden ke druhému.
Takto nejvznešenějším způsobem trávili své životy, a ačkoli netrpěli žádnými chorobami či bolestmi, nebylo jim dáno žít věčně a museli odejít, jakmile uplynul čas, který jim Bůh vyhradil. Prvý člen bratrstva, který odešel na věčnost, byl J. O.; stalo se to v Anglii, jak mu bratr C. dlouho předtím předpověděl. Byl velmi učený a ovládal Kabalu, o čemž svědčí jeho kniha H. V Anglii na něj velmi vzpomínají, zvlášť protože vyléčil mladého vévodu z Norfolku z malomocenství. Dohodli se, že místa, kde jsou pohřbeni, by měla být uchována v tajnosti; i proto o některých z nich nevíme, jaké byly jejich osudy, jisto však, že každého z nich nahradil vhodný nástupce. Musíme však veřejně a před tváří Boží přiznat, že ať jsme se z knihy M. naučili mnohá tajemství (a máme před očima vzhled i uspořádání celého světa), nebyly nám vyjeveny věci nám nemilé, dokonce ani hodina naší smrti, která je známa toliko samotnému Bohu, který nám tím připomíná, abychom se nepřestali mít na pozoru. Více však o tom v našem Vyznání, kde vyjmenováváme 37 důvodů, pro něž naše Bratrstvo nyní vystupuje na veřejnost a prozrazuje svá veliká tajemství, aniž bychom za to očekávali odměnu. Slibujeme též více zlata, než vynášejí obě Indie králi španělskému; neboť Evropa je těhotná a povije silné a zdravé dítě, které si zaslouží dar svého božského kmotra.
Po smrti bratra J. O. bratr R. C. nevyčkával, ale svolal co nejrychleji všechny ostatní a (jak se domníváme) nechal zřídit svou hrobku. Ačkoli jsme my (kteří jsme poslední) netušili, kde náš milovaný bratr R. C. zemřel, a neznali jsme nic nežli prostá jména zakladatelů a jejich nástupců, zachovali jsme v paměti tajemství, které nám temnými a zastřenými slovy o stoletém utajení svěřil bratr A., následník bratra D. (kterýž byl z posledních ve druhé řadě následovníků a dlouho žil mezi námi), nám, kteří jsme třetí řadou následovníků.
Krom toho musíme přiznat, že po smrti bratra A. nevěděl nikdo z nás o bratru R. C. a jeho bratřích nic, vyjma zpráv, jež obsahovala naše filosofická Bibliotheca, z nichž jsme za nejzávažnější pokládali Axiomata, Rota Mundi byla z knih nejpropracovanější a Protheus nejužitečnější. Nevíme též, zda bratři z druhé generace byli tak moudří jako zakladatel, aniž víme, zda znali všechny věci. Pro příště však ctěnému čtenáři oznamujeme, že nejen vše, co jsme slyšeli o pohřbu bratra R. C, ale i vše, co jsme se dozvěděli dík předvídáním a trpělivým čekáním na Boží vnuknutí, jichž jsme co možná nejvěrněji poslušni, že bude-li s námi jednáno diskrétně a křesťansky, nebudeme se zpěčovat zveřejnit tiskem naše jména i příjmení, data našich schůzek i cokoli dalšího, co od nás bude požadováno.
Pravdivé a základní vylíčení našeho nálezu nejosvícenějšího člověka Božího, Fra. C. R. C, je následující. Poté, co A. opustil tento svět v Gallia Narbonensis, vystřídal jej náš milovaný bratr N. N. Tento muž, poté co mezi nás zavítal, aby složil slavnostní přísahu věrnosti a mlčenlivosti, oznámil nám bona fide, že A. se mu svěřil se zprávou, že Bratrstvo již dlouho nezůstane tak jako dosud skryto, ale vystoupí, aby nabídlo svůj příspěvek, pomoc a radu celému německému národu, za jakou se nikdo z moudrých nebude muset hanbit. O rok později, jakmile správně zakončil své vzdělání a připravoval se odcestovat, jsa k tomu účelu vybaven Fortunatiným měšcem, napadlo jej (byl vynikající architekt), že podnikne jakési úpravy jejich domu a v lecčems ho vylepší. Během těchto prací narazil na mosaznou tabulku, jež obsahovala jména všech zesnulých bratří a některé nové údaje. Rozhodl se jí přemístit do jiné a vhodnější krypty; připomínám, že předchůdci nám zatajili a my tudíž nevěděli, kde a kdy zemřel Fra. R. C, ani ve které zemi byl pochován. Ona mosazná tabulka byla připevněna poněkud tlustějším klíncem, takže když ji plnou silou vytahoval, vytrhl s ní z oné tenké zdi i velký kámen či snad štuku, která zakrývala tajný vchod, na němž velkými písmeny stálo Post 120 annos patebo, a pod ním letopočet Páně. Načež jsme poděkovali Pánu a uložili se k nočnímu odpočinku, neboť jsme nejprve museli nahlédnout do Rotom. Opět se však odvoláváme k Vyznání, neboť to, co zde stojí psáno, bude k užitku toho hodným, avšak nehodní (díky Bohu) ničemu neporozumí. Neboť tak, jako se nám zázračně otevřely skryté dveře, měly by se otevřít dveře Evropě (až bude odstraněna zeď), které se již začínají objevovat a na které čekají s velikou touhou zástupy.
Následujícího rána jsme dveře otevřeli a před našimi zraky se otevřela krypta o sedmi stranách a rozích, každá strana široká jednu stopu a o výši osmi stop. Přestože v kryptě nikdy nezasvítilo slunce, osvětlovalo ji jiné slunce, které se tomu od slunce naučilo a které zářilo ve středu horní části stropu. Ve středu, namísto náhrobního kamene, byl okrouhlý oltář pokrytý mosaznou deskou a na ní vyryto:
A.C.R.C. Hoc universi compendium unius mihi sepulchrum feci1
V kruhu okolo desky, po jejím okraji, stálo:
Jesus mihi omnia.2

Uprostřed byly čtyři postavy v kruzích, okolo nichž pak psáno:

1 Nequaquam vacuum.
2 Legis Jugum.
3 Libertas Evangelii.
4 Dei gloria intacta.3

To vše jasné a zářné, tak jako sedm stran a dva Heptagoni: i poklekli jsme společně a vzdali díky jedinému moudrému, všemocnému a věčnému Bohu, který nás naučil více, než by se pouhá lidská mysl kdy naučila a chválili jsme jeho svaté jméno. Ta krypta byla rozčleněná na tři části, na svrchní čili strop, na strany čili stěny a na spodní čili podlahu.
O svrchní části nyní netřeba vědět více, než že byla rozčleněná podle sedmi stran v trojúhelníky a její střed byl jasný;4 co ale všechno obsahovala, měl bys, dá-li Bůh (což je přáním naší společnosti), spatřit na vlastní oči; avšak každá strana či stěna je rozdělena na deset obrazců, každý s několika postavami a větami tak, jak jsou pravdivě popsány v naší knize.
I dno je rozděleno trojúhle,5 ale protože zobrazuje moc a vládu nižších vladařů,6 ponecháme je, ať se sami projeví, neboť se obáváme zneužití ve zlém a nehodném světě. Avšak ti, kdo jsou obdařeni nebeským protijedem, mohou se bez obav a strachu dotýkat a hrát si s hlavou starého a zlovolného hada, jemuž je naše doba tolik nakloněna. Na každé straně či stěně byla dvířka a za nimi schrána, která ukrývala různé předměty, především všechny naše knihy, které jsme již znali. Krom nich i Vocabular sepsaný od Theoph: Par. Ho.7 a ty, na nichž denně právem dlíme.8 Též jsme tam našli Itinerarium a vitam, kde jsou podány vztahy většiny věcí. V jiné schráně byly čočky různých vlastností, jakož i roztodivné zvonky, svítilny a zvláště zázračné umělé písně, a to vše připraveno k tomu účelu, že kdyby po mnoha stovkách let nezbylo z našeho Řádu či Bratrstva nic, mohl by být z této jediné krypty opět obnoven.
Až dosud jsme nespatřili mrtvé tělo našeho moudrého a starostlivého Otce. Odstranili jsme tedy oltář, přičemž jsme museli zdvihnout těžkou mosaznou desku, a našli jsme zachovalé a rozkladu nepodlehnuvši tělo, jako by toliko spočinul ve spánku, se všemi ozdobami a šatstvem. V ruce třímal svitek pergamenu, knihu I., která je vedle bible naším největším pokladem, který bude dán na vědomí světu. Na konci oné knihy pak psáno toto Elogium:
Granum pectori Jesu insitum.
C. Ros C. ex nobili atque splendida Germaniae R. C. familia oriundus, vir sui seculi divinis revelationibus subtilissimis imaginationibus, indefessis laboribus ad coelestia, atque humana mysteria; arcanave admissus postquam suam (quam Arabico & Africano itineribus Collegerat) plusquam regiam, atque imperatoriam Gazam suo seculo nondum convenientem, posteritati eruendam custodivisset & jam suarum Artium, ut & nominis, fides acconjunctissimos herides instituisset, mundum minitum omnibus motibus magno illi respondentem fabricasset hocque tandem preteritarum, praesentium, & futurarum, rerum compendio extracto, centenario major non morbo (quem ipse nunquam corpore expertus erat, nunquam alios infestare sinebat) ullo pellente sed spiritu Dei evocante, illuminatam animam (inter Fratrum amplexus & ultima oscula) fidelissimo creatori Deo reddidisset, Pater dilectissimus, Fra: suavissimus, praeceptor fidelissimus, amicus integerimus, a suis ad 120 annos hic absconditus est.9
Pod tento zápis se podepsali:
1 Fra. I. A., Fra. C. H. electione Fraternitatis caput10
2 Fra. G. V. M. P. C.
3 Fra. R. C. Junior haeres S. Spiritus
4 Fra. B. M., P. A., Pictor & Architectus
5 Fr. G G. M. P. I. Cabalista

Secundi Circuli
1 Fra. P. A. Successor, Fr. I. O. Mathematicus
2 Fra. A. Successor, Fra. P. D.
3 Fra. R. Successor patris C. R. C. cum Christo triumphant.11

Na samém konci pak psáno
Ex Deo nascimur, in Jesu morimur, per spiritum sanctum reviviscimus.12
V těch dobách již byli po smrti bratři I. O. a Fra. D., kde se však nachází místo jejich posledního odpočinku? Nelze pochybovat, že náš Fra. Senior má obdobné, možná též se zvláštními předměty okolo sebe a obdobně skryté. Doufáme též, že náš příklad přiměje ostatní, aby usilovněji pátrali po jejich jménech (které jsme tudíž zveřejnili) a po místech, kde byli pohřbeni; neboť většina z nich je pro své poznání a lékařské znalosti velmi proslulá a chválená mezi starci; snad se tudíž naše Gaza obohatí či alespoň vyjasní.
Co se týče Minutum Mundum, shledali jsme, obsahoval ještě jeden oltář, a to mnohem jemnější, než může lidská mysl pochopit; na tomto místě jej nebudeme popisovat, dokud se nám nedostane odpovědi na tuto pravdivou a upřímnou Famu. Pročež jsme jej opět zakryli kamennými deskami, načež jsme zavřeli dveře a opatřili je všemi našimi pečetěmi. Podle zápisu a příkazů v naší knize Rota se tenkrát objevily jisté další knihy, mezi nimi i M. (kterou, namísto aby se staral o hospodářství, sepsal slavný M. P.). Nakonec jsme se od sebe oddělili a přenechali naše poklady přirozeným dědicům. A nyní čekáme na odpověď a soud vzdělaných i nevzdělaných.
Nyní nicméně víme, že po jisté době nastane všeobecná reformace božských i lidských věcí, kteráž proběhne podle našeho přání a v souladu s vůlí zástupů. Jest totiž správné, že dříve, než se na obloze rozední, musí se objevit a vysvitnout Jitřenka či jakýsi jas či božské světlo v oblacích. Proto se k nám do té doby jen někteří, kteří se k nám přihlásí svými jmény, smějí připojit a rozšířit tak počet i slávu našeho Bratrstva a tak se připravovat k nástupu našich vytoužených Philosophical Canons, kterým nás učil bratr R. C, a býti spoluúčastni na našich pokladech (jež nemohou zklamat, ani dojít konce), a býti s láskou a pokorou zproštěni dřiny tohoto světa a nekráčeti již slepě k poznání zázračného díla Páně.
A aby každý křesťan věděl, jakého jsme vyznání a víry, přihlašujeme se k víře v Ježíše Krista (kterak je v těchto dnech a zvláště v Německu hlásána, očištěná ode všech prázdných a falešných pověr, jakož i od heretiků a falešných proroků), jež je v jistých slavných zemích udržována, hájena a šířena. Přijímáme dvě Svátosti, jako je přijímá se všemi obřady a ceremoniemi první reformovaná církev Kristova. Co se týče Politia, uznáváme Římskou říši a Quartam Monarchiam našich křesťanských vládců, ač víme, že se blíží změny, které rádi přivítáme z celého srdce nejen my, ale i jiní zbožní a učení mužové; vlastníme přecež rukopisy, které nám byly svěřeny, a které nikdo (vyjma samotného Boha) nemůže zveřejnit, aniž nás o ně může připravit. Avšak chystáme se tajně napomáhat této tak dobré věci, jestliže nám to Bůh dovolí a bude nám nápomocen. Neboť náš Bůh není slepý jako pohanská Fortuna, nýbrž je korouhví Církve a slávou Chrámu. Naše Filosofie též není nijak nová, nýbrž je filosofií, kterou znal Adam po svém Pádu, a kterou používali Mojžíš a Šalomoun. Není též z těch, o nichž radno příliš pochybovat, nebo je vyvracet jinými názory či významy; neboť spatřená pravda je mírná, stručná a vždy zůstává ve všem sama sebou, zvláště patrná v Jesus in omni parte a ve všech částech. A jako je On pravdivým obrazem Otce, tak je i ona Jeho obrazem. Nelze o ní říkat, že je pravdivá jinak podle Filozofie a jinak dle Teologie.13 A jest tam, kde se Platon, Aristoteles, Pythagoras a další blížili, a kde Enoch, Abrahám, Mojžíš a Šalomoun vynikali, zvláště však tam, kde souhlasí se skvělým Písmem svatým. Toto vše ve vzájemném souhlasu vytváří sféru či Glóbus, jehož všechny strany jsou stejně vzdáleny od Středu, z toho můžeme o křesťanství říct ještě mnoho dalšího obecného i prostého.
Buďme však opatrní (a zvláště v naší době) před bezbožnými a prokletými výrobci zlata, kterým se dostává tolik úcty, a v jejichž barvách tolik renegátů a pobudů páchá veliké špatnosti, klame a zneužívá pověst, kterou si získali. Neboť dnes i mužové velmi proslulí pokládají transmutace kovů za nejvyšší fastigium filozofie, a jenom po něm touží a prahnou, jako by si Boha nejvíce cenili a ctili ti, kdo dokáží shromáždit největší množství a hojnost zlata, které jim, jak se domnívají, umožní namísto modliteb přiblížit se k vševědoucímu Bohu, který zná každé z lidských srdcí. Proto na tomto místě veřejně prohlašujeme, že mysl pravých filosofů je dalece odlišná a jen málo si cení výroby zlata, která není než parergon; neboť pravý filosof má zcela jiné věci na práci.
A tvrdíme spolu s našim milovaným otcem R. C. C. Phy: aurum nisi quantum aurum, neboť v něm se odhaluje celá příroda: netěší jej, že dokáže vyrobit zlato, neboť jak řekl Kristus, zlatu naslouchají i ďáblové; zato je šťasten, že vidí nebesa otevřená a anděly Boží sestupující i vystupující a jméno své zapsané v knize života. Též potvrzujeme, že pod jménem Chymia obsaženo jest mnoho knih a obrazů, které Contumeliam gloriae Dei, a že je s postupem času vyjmenujeme, a že lidem čistého srdce poskytneme jejich katalog neboli seznam. A modlíme se, aby se učení mužové měli před nimi na pozoru, neboť nepřítel nikdy nespočine, leč rozsévá sémě svého zhoubného býlí, dokud je silnější nevyrvou z kořenů. Proto opět, v souladu s vůlí a přáním Fra. C. R. C, opět žádáme my, jeho bratrstvo, aby učení mužové Evropy, kteří přečtou tyto naše (v pěti jazycích vydané) Famam a Confessionem, aby je přijali v dobrém naladění a zvážili naši nabídku, načež aby poctivě a důkladně přezkoumali svá umění, jakož i svůj čas a odhodlání, a aby nám oznámili své rozhodnutí buď formou Communicatio consilio, nebo singulatim tištěným slovem.
A ačkoli v tuto chvíli neuvádíme jména, ani dny schůzek, víme, že každé jedno mínění se dostane do našich rukou, ať je napsáno v jakémkoli jazyce; neboť nikomu nebude upřeno, kdo uvede své jméno, aby s námi hovořil, ať již přímo z úst do úst, nebo bude-li to třeba, písemnou formou. A v pravdě zdůrazňujeme, že každý, kdo upřímně a s čistým srdcem o nás projeví zájem, získá na zboží, těle i duchu; zato ti, kdo jsou falešného ducha a toliko prahnou po bohatství, nám především nedokáží nikterak ublížit, sami však na sebe přivolají zmar a zkázu. A taktéž naše budova (i kdyby na ni hledělo a zíralo sto tisíc lidí v jeden čas) zůstane provždy nedotčená, nenarušená a skrytá před zkaženým světem.

SUB UMBRA ALARUM TUARUM JEHOVA

——————————————————————————–
1 Namísto unius čti vivus. „Toto kompendium všehomíra připravil jsem za svého života, aby se stalo mým hrobem.“
2 „Ježíš je pro mne vším.“
3 „Prázdno neexistuje. Jařmo zákona. Svoboda Evangelia. Nedotčená sláva Boží.“ Č
4 „Byla rozdělená na sedm trojúhelníků, jejichž základnami bylo sedm stěn a jejichž vrcholy se stýkaly v jasně osvětleném středu.“
5 „I podlaha byla rozdělena na trojúhelníky.“
6 „Hvězd.“ Č
7 Theophrastus Paracelsus ab Hohenheim.
8 „Ze kterých denně správně studujeme.“
9 „Zrno zaseté v prsou Ježíšových. Ros. C. vyrostl ze slavného a vznešeného německého rodu R. C.; bylo mu umožněno prozkoumat tajemství a záhady nebe i země, která poznal v božském vnuknutí, pečlivých úvahách a neúnavnou celoživotní prací. Na cestách po Arábii a Africe získal poklady, které překonají poklady králů a císařů; protože se však jeho zjištění nehodila pro jeho dobu, skrýval je pro budoucnost, která je objeví a shromáždil kolem sebe čestné a věrné dědice svého umění jakož i svého jména. Vytvořil mikrokosmos korespondující ve všech svých pohybech s makrokosmem a nakonec sepsal své kompendium věcí minulých, současných a budoucích. Potom, když dosáhl stovky let věku, ač nebyl pronásledován nemocemi, jež nikdy nevpustil do svého těla ani jim nedovolil útočit na ostatní, avšak povolán božským Duchem, naposled se objal se všemi svými bratry načež svou osvícenou duši odevzdal Božskému Stvořiteli. Milovaný Otec, milující Bratr, důvěřující Učitel a věrný Přítel, byl svými žáky na příštích 120 let ukryt na toto místo.“ Z různých náznaků v textu vyplývá, že rokem, kdy byl hrob údajně nalezen, byl rok 1604. Podle manifestu Confessio se Bratr R. C. narodil roku 1378 a žil 106 let. Zemřel tudíž roku 1484. Jeho hrob našli 120 let po jeho smrti, tedy roku 1604.
10 „z vůle Fr. C. H. hlava Bratrstva.“
11 „Triumphantis.“
12 „Z Boha zrození, v Kristu umírající a znovu vzkříšení Duchem Svatým.“
13 „… neplatí podle Teologie.“