Já a magie – Sútra ledovcových polarit
David Kavana
Sútra ledovcových polarit
transcendence & imaginace
citát: Vše viditelné stojí na tom, co je skryté.
V cimcum=děloze Ain Sof:
Je nad & pod.
A místem rozdělení & spojení je hladina.
Není rozděleno to, je jen rozděleno tím.
A tím jsi ty.
Neboť ty je místo & způsob, odkud se na to díváš,
přestože i ty & to je rozděleno & spojeno
transcendencí & imanencí
Budoucnost & minulost = teď & teď.
Co je mezi?
Jediní dva, kteří nejsou jedno, ale buď + nebo:
Teď nebo – nic.
A toto Teďje koitus tebe & toho.
Díky němu to, co bylo jedno, stává se – o to víc! – jedním
(neboť v universu jen koitus je plodným aktem!!):
vytváří jednotu & jedno
přičemž druhé je plodem prvního…
A koitus může být dvojí:
interruptus anebo continuus.
To je však kvalita a ta je podružná – snaž se přesto zhřešit už ve svém srdci!!!
—————————————————————————————————
Co bylo slovy napsáno
bylo uchopeno a uvězněno do cigaretové krabičky g&Microsoft,
vytvořilo pravý a dokonalý systém a oddělilo jej tak od reality.
A ten systém je tak správný a pravdivý, jako jeho přesný opak.
Všechno je tak & jinak.
A to je jedno.
Nad tím medituj, stejně jako nad obrazy,
a pochop, kde je sůl !!!!!!
Ale to je nejvyšším tajemstvím
všech
smíchem zasvěcených.
1.) před & za, v & vně… jakákoliv možná polarizace: prostorová, časová, elementová, energetická…
2.) \“To, co může myslet o něčem jiném, o projekcích, to, co má pocit duality, to je mysl… Ta ustavuje mentální trik, nebo klam, jenž spočívá v tom, že vnímáním něčeho jiného mimo sebe mysl potvrzuje svoji existenci.“ (oddělenou existenci. A to „místo“, kde se obě existence – myšleno myšlením – spojují, je Abyss.)
3.) Kadoš baruch hu & šechina, Arich anpin & Zeir anpin, velká tvář & malá tvář, nebe & země, makrokosmos & mikrokosmos, Nui & Hadit, Bůh & člověk, nevědomí & vědomí…
Elementární úplnost
Spojení protikladů – toho skrytého s tím co je zjevné, elementu a jeho stínu … dobra a zla… „ohně“ a „vody“ („… to vše je jen hrubý symbol té duchovní ideje, kterou je ukojení touhy neúplného elementu jedné přirozenosti, aby se tak usmířila její formule tím, že k sobě přibere svůj protějšek…“ – cit. Aleister Crowley: Kniha Thothova)
4.) P.S. 1 – „Teprve až dojdeš, pochopíš, že cíl je tam, odkud jsi vyšel. Nenašel bys jej však, kdybys jej prve neopustil.“ (původní komentář k Atu 0.)
P.S. 2 – „Vědomý život je tahem smyčce po strunách violy.“
Viola a její struny představují svět. Takový jaký je, mnohovrstevný, plný energetických napětí, skrývající v sobě a nabízející nepřeberné bohatství potencí – jen je „rozeznít“. Ten, komu je dána tato možnost, nebo možná úkol, kdo přikládá smyčec ke strunám, je člověk. Jen vědomí člověka (ale to není jisté) je schopno dotyku s realitou. (Neboť – paradoxně – jen jeho vědomí jej od ní odděluje). Jen jeho vědomí rozděluje čas na minulost a budoucnost. Přesně takovou funkci má smyčec: bod dotyku smyčce se strunou – místo kontaktu – je přítomnost. A tento bod rozděluje smyčec na 2 části: tu před tahem – budoucnost, a tu po tahu – minulost. Aby při dotyku smyčce se strunami došlo k jejich rozeznění, je nutný pohyb. Pohyb, nebo plynutí, zajišťuje sám čas, respektive naše vnímání času. Proto je vědomý život tahem smyčce po strunách violy.
Dokud hraješ, jsi nejen kreativní a plodný, ale i šťastný. Vnímání krásna – a ještě více jeho produkování vlastním tělem – působí rychlejší cirkulaci endorfinu, takže člověk nejen prožívá štěstí z kontaktu – filosoficky -, ale i hormon, jenž je tímto kontaktem uváděn do pohybu, působí obšťastňujícím účinkem doslova.
P.S. 3 – „Život je nepřetržitá setba i sklizeň zároveň.“
Každý okamžik PŘÍTOMNOSTI je energetický bod, semínko, v jehož jádru je obsažena celá rostlina – její existence, se všemi možnostmi svého druhu – její životní průběh i s jejím plodem a koncem.
Ty jsi rozsévač.
Jdeš si svou cestou a na každém svém kroku zaséváš semínka.
Ta semínka se jmenují PŘÍTOMNOST – jedinečný okamžik TADY a TEĎ.
Obsahují v sobě koncentrované já veškeré tvé bytosti:
zkušenosti, vlivy a okolnosti, které si uvědomuješ
i ty, co jsou tvému vědomí skryté… z minulosti – ať už prožité tebou samým, nebo zděděné…
Obsahují prostě vše, co zrodilo tebe & přítomný okamžik.
Jinak řečeno: tato semena PŘÍTOMNOSTI v sobě nesou „genetické kódy“ přítomnosti již minulosti.
V okamžiku, kdy je na ten maličký okamžik TEĎ uchopíš a mávnutím ruky rozhodíš a zaseješ – tj. prožiješ –
padají za tebe a stávají se minulostí.
Ale ony budou v skrytu růst a zrát…
a jednou (… ve svůj čas… neznámo kdy…) vydají plody.
Jaké?
To záleží jen na tom, jakou jsi kdysi zasel PŘÍTOMNOST.
Je to důsledné a dalekosáhle přesažné vyhrocení 3 přísloví:
„Jak kdo zaseje, tak sklidí.“
„Jak si kdo ustele, tak si lehne.“
„Každý svého štěstí strůjcem.“
A tak se PŘÍTOMNOST zase stává příčinou dalších důsledků v životě tvém i těch, jichž se svou přítomností dotýkáš..
Vyplatí se proto zasévat semena Ušlechtilé PŘÍTOMNOSTI – tj. VĚDOMÉ,
neboť jejím plodům jednou budeš schopen daleko lépe a více porozumět,
– znáš-li jejich „příčiny“ –
a nebudeš stále zmítán otázkami: „proč to?“ – „proč já?” – „co se to tu… a kde se to tu…?“
(Tarot je OKNEM do PŘÍTOMNOSTI.
Zahrnuje však v sobě i vhled na pod-klady PŘÍTOMNOSTI – na její příčiny a pra-příčiny.
A v obojím pak vidí směr budoucího vývoje – budoucnost.
To je o čem mluví Tarot, když chcete vyložit budoucnost, když chcete znát svůj OSUD.
Tarot je nadčasová obrazová kniha, která se pokouší svým jazykem beze slov – jazykem symbolů najít, zachytit, přečíst a popsat hodnotu a význam určitého okamžiku a zprostředkovat tak pochopení jeho důsledků – a snad i smyslu.
Vykladač Tarotu pracuje jako ARCHEolog. Ten kope hlouběji a hlouběji, pátrá a odkrývá v zasutých vrstvách zeminy, vyzdvihuje na světlo dávno zapomenuté střípky předmětů, v nichž oko znalce rozpozná obraz toho, jak člověk – náš přímý předek – kdysi žil a jak se jeho přítomnost vtiskla do přítomnosti naší – jak ji utvářela.
Archeolog má v ruce předměty hmotné a hmatatelné a odhaluje tak vztahy a souvislosti mezi ČASEM a VĚCMI.
Kdežto vykladač Tarotu odkrývá jen obrazy, jež – tak jako sny – jsou nehmotné, mnohovrstevné a mnohovýznamové, symbolické… a ty odhalují vztahy a souvislosti mezi ČASEM a ČINY (událostmi).
To jsou dva pilíře pro stavbu celého výkladu:
ČAS a jeho plynutí,
Člověk a jeho ČIN, který je vždycky jedinečný svou kvalitou a charakteristickými vlastnostmi.
Tak jako na přítomnost jedince působí jeho minulost – ta z něj udělala to co je právě tady a teď – tak člověk ovlivňuje svou budoucnost – a nevyhnutelně i budoucnost dalších lidí – tím, že vědomě působí a ovlivňuje právě probíhající přítomnost.)
PŘÍTOMNOST je most, po kterém budoucnost přechází do minulosti.
P.S. 4 – „Cokoliv k tobě ze všech světů přichází, to tě mění.
Jakkoliv změněn, svou změnou působíš na všechny světy jež tě obklopují.“ (původ. komentář k Atu I.)
Dělá-li to člověk vědomě, je to magický akt.
Magie je stav mysli = Život sám je stavem mysli = každý vědomý okamžik života je magický.
P.S. 5 – „Svět je v pořádku. Má svůj řád, podle něhož se vyvíjí, aby byl lepší – tj. jednou úplný, ve své celosti, dovršený.
Jsem částí toho světa. Všichni jsme jeho částí.
Všichni jsme částí jeden druhého.
Svět má zvláštní vlastnost: odpovídá ti tak, jak k němu mluvíš.
Tomu naprosto věřím. Nevím proč to tak je, ale jsem o tom přesvědčen jako o pevném bodu ve vesmíru, na nějž se mohu spolehnout a stát na něm pevně.
Přej mu to nejlepší – a uvědom si vždycky, když chceš činit opak.
Dávej to nejlepší – a uvědom si vždycky, když chceš chytračit a užívat diplomacie pro svůj prospěch. Nesnaž se druhé vmanipulovat do pocitu viny! A netrestej je za to, že neodpovídají tvým představám!
Děl se – říkej a konej ANO (téměř) všude, kde chceš říct NE. – mluv, i kdyby to měly být nesmysly – sdílej se a raduj se z toho! Neber se tak vážně!
Buď šťastný – to je pravá přirozenost celého bytí.
Být smutný = být sám. Jaký to má smysl?
Budeš-li takhle žít s tím, že dnes je dost možná tvůj poslední den, pak budeš šťastný – i kdyby opravdu byl. Stále budeš šťastný.
5.) (Jedním ze symbolů koitu je zámek a klíč):
„Klíč k pomoci nad vnitřní přirozeností zarezivěl, a to již od dob potopy. Ten klíč se nazývá být bdělým, bdělost – toť vše.“ (cit. Gustav Meyrink: Zelená tvář)
Kabalistická paralela:
„Tajemný svatý vyryl bod skrytým stažením. V tomto bodu uzavřel všechno stvoření, tak jak zavíráme všechny své poklady v paláci klíčem, který má pak cenu jako to, co je shromážděno v paláci, protože klíč zavírá a otvírá… Brešit je klíč, jenž skrývá všechno a který zavírá a otevírá. Obsahuje, otevírá a uzavírá šest směrů prostoru. Především je nechává zamčené a nepřístupné… a dokud zůstane svět uzavřen uvnitř bara, není ve stavu bytí. Nade vším se vznáší tohu /chaos/, a dokud bude vládnout tohu, svět nemůže existovat.“ (cit. ZOHAR)
… a ještě jedna „paleontologická“:
„Na počátku byl – na dvou pólech bytí – Bůh + mnohost. A Bůh byl sám, protože rozdělená mnohost neexistovala. Bůh od věčnosti viděl u svých nohou rozptýlený stín své jednoty. Tento stín byl absolutní schopností být něčím a proto vůbec nebyl nějakým jiným bohem…“
(Piere Teilhard de Chabdin: kdesi…)
„Když člověk myslí, Bůh se směje.“
Srpen 2002, David Kavana