Rozpracované téma.
Vývoj celku a osud jedince ve vzájemném spletenci.
V záležitostech osudu, zejména v zákonech karmy, zcela jistě neplatí, že B následuje po A. Držet se při hodnocení vývoje Universa linearity času je zavádějící.
Vlivů a sil, účastnících se na vývoji a osudu, je velmi mnoho a dochází mezi nimi k mnohým spojením, která jsou pro nelineární postupy, pro různost a mnohoúrovňovost lidskému chápání cizí nebo aspoň ztěží dosažitelná.
Vývoj Universa je organizován jako armáda nebo velký podnik: Nejvyšší síly se nestarají o průběh nižších dějů atd.
Z pohledu shora není určen vývoj nijak přesně, musí být dodržena jen obecná pravidla (pravidlo vývoje, rovnováhy, komplementarity sil).
Karma, čili přenášení informací, příčin i následků mezi jednotlivými vtěleními jednotlivé duše, se nemůže zakládat pouze na příčinách a následcích jevů v životě jedince.
Karma, jako řetěz příčin a následků, jdoucí skrze staletí nebo jako nezměnitelné předurčení, existuje pouze v případě egregorů, kolektivních duší a podobně velkých celků, kde má logické opodstatnění.
Při vtělení duše se zároveň vtěluje pouze energetický potenciál budoucího jedince, jeho emoční reaktivita, dynamika osobnosti atd.
Další osobnostní determinace jsou určeny prostředím, do něhož se jedinec zrodil.
Zákonitosti, dle nichž si duše vybírá prostředí, do nějž se vtělí, není možné zatím rozpoznat.
Události nejsou v životě jedince určeny ničím jiným, než jeho reaktivitou na aktuální okolnosti.
Lineární čas je závazný pro děje v nižších světech. Veškeré síly se zde mohou projevit jen tehdy, když respektují zákon příčiny a následku.
Ke každé události nižších světů vede několik příčin.
Od určitého bodu nelze událost zastavit ani zvrátit.
Každá událost má energetický náboj.
Jedinci mohou využít energeticky silně nabitých událostí jako bodů změny svého individuálního vývoje.
Nic – žádný vývojový děj, žádná událost – neprobíhá v zájmu jedince.
Životní úkoly lidí mají dva základní směry:
Ve vztahu k celku a jeho vývoji.
Ve vztahu k prožitkům dalších jedinců.
Každý člověk má životní úkol spojený s mezilidskými vztahy – dříve šlo víc o vztah rodinné a jejich uchovávání, teď jde o vztahy mezi lidmi obecně. Vždy se jedná o zrcadlení rozvoje sebe sama ve vztazích.
Někteří lidé mají nadto úkoly další.
Z pohledu shora je do jisté hranice každý jedinec nahraditelný.
Významný jedinec je nahraditelný hůře.
Významný jedinec je ten, kdo ovlivňuje další jedince či celé události z magického hlediska, vědomě či nevědomě, a zasahuje tak do vývoje celku.
Tajní vůdcové působí ve všech úrovních Universa a jeho vývoje. Kladou si za úkol nalézt, vybrat a vycvičit jedince a dát jim takové úkoly, aby se stali významnými.
HDT 2001
