Hlubina

Jako výkřiky hluchého piána
A hlasu
Jemuž přelámali všechny kosti
Snad přízrakům už oddána
Je opásána mrzutostí

Možná ji chvíli ochrání
Iluze ticha
Ostrůvkem zapomnění
A nekonečná sčítání
Co mohlo být a co už není

Jako křik ptáků ve vodě
Klesá boj
K chladnému místu stínů
Snad přenechá vše náhodě
Snad nehledá prokletou vinu

Pán Hlubin
V zástupu rybích lidí
Ten její srdce proklel
Proklel do černa

A Temný Bůh
Nelidský smích
A mámivý hlas píšťaly

14. 3. 2007, Vikete