O sluncích

Luciferské podobenství

Kdysi dávno, v odlehlém kraji, plném ticha, existovala vysoká hora.
Žádný horolezec by ji nezdolal. Na špici této hory se blyštil skvostný klenot. Jeho oslepující záře se rozléhala do všech stran. Byla mrazivá i sežehující zároveň. Byl to proud čistého, bílého světla. Časem klenot obrostl obrovskými listy, které jej chránily a ukrývaly. Uprostřed byl nádherný skvost jako věčné poupě, které se stále rozvíjí do květu, ale nikdy neodkvete.
V daleké pustině, v zapomenutých časech, se začala formovat temná hmota, vzniklo z ní černé slunce. Bylo pohlcující, vtahující a shromažďovaly se kolem něj nezkrotné větry.
Jednou za tisíce let se listy chránící klenot rozevřely a nechaly tak záři vyjít do světa, byl to jen krátký okamžik.
A tehdy černá hmota zachytila oslňující paprsky čistého světla. Strávila je, tento okamžik si zapamatovala a začala zářit. Toto přenesené světlo však už nebylo čisté.
Od těch dob temné slunce září a pod jeho paprsky se odehrává život. Stále však čeká na moment, kdy se listy znovu rozevřou a klenot vypustí svou dokonalou krásu.

2009 Damona