Vesmírná vibrace

Jsem žena, jdoucí z trhu do zámku. Splnila jsem svůj úkol a vracím se zpátky. Vůz s nákladem odjel. Je letní den, prohřátý sluncem. Jdu loukou, svěže zelená tráva se zachvívá pod mými kroky, ptáci zpívají, včely létají z květu na květ a bzučí. Mám pocit splynutí s okolní přírodou, slyším ji zpívat. Jsem veselá, je příjemně teplý den. Nádherné pocity jemného vibrování a prožívání jemnohmotných těl, která se chvějí jako by se chtěla odpoutat.
Do chrámu vystupuji bosa, vnímám nerovnost schodů. V chrámu je šero. Jdu ke kamennému oltáři, kde je kamenný orel s roztaženými křídly. Klekám si a pokládám se horní polovinou těla s roztaženýma rukama na oltář. Je mi jemnošťastně.
V kosmu kloužu a plachtím, jsem malým bodem, přeskakujícím z místa na místo a vždy za sebou zanechám bílý bod. Procházím Stromem života. Prožívám zvučení a vibrování vesmíru, sleduji kroužení Slunce a prožívám jeho velkou sílu a energii.Začínám těžknout a to je znamení, že se vracím na Zem, do kamenného chrámu. Nevzpomínám si, zda jsem z chrámu odešla. Asi ne.
Z dnešního cvičení jsem byla unešená, nadšená, utržená z řetězu.

Sowulo 2009