Hekatin pramen

Hecate´s Fountain

Kenneth Grant

překlad a zpracování Chiah

Úvod
Nejdříve autor mluví o výsledcích magie, které se často mohou dostavit náhodným způsobem – jako vedlejší produkt běžné ceremoniální činnosti jedince nebo skupiny. Tomuto poznatku dává teoretická odůvodnění.
Mluví o sobě – byl členem New Isis Lodge v letech 1955 – 1962. Lóže se snažila o přenos poznatků z transplutonických zdrojů (Poznámka překl.: Jak vyplývá z dostupného psaného projevu – vše, co se týká transplutonických bytostí, zdrojů atd., je velice in, zvláště mezi tehdy mladšími mágy) . V knize bude dále popisovat rituály a jejich nechtěné účinky, které autor označuje jako Tangentium Tantrum.
Kniha přináší poznatky z jiných dimenzí. Ty se nacházejí v prostoru mezi spánkem a bděním, říká se jim Zóna Lila (v originále Mauve Zone). Souvisí s Daath a druhou stranou Stromu života.

Část prvá
Magick Zóny Lila

1. Objekty černého umění
Začíná se popisem rituálu – řád vlastnil část mumie. Hledali její ochránce či bytosti s ní spojené. Hlavní osobou byla jasnovidka Mira. Při zírání do zrcadla měla vizi: Tunel, žena s leopardem, z tunelu vycházejí chapadla a dotýkají se jí. Vize obsahovala transplutonské elementy, již dříve literárně zjevené Lovecraftem.
Je popisována vize Miry, ale odbíhá k velmi silným magickým zbraním a povídání o nich – k holi Alana Benetta a Crowleyho dýce. Vysvětlení, že Lam je postavou z Necronomiconu. Kdo se mu podívá do očí (zřejmě je míněno do očí kresby), naváže s ním kontakt.
Ti nejvyšší z těchto entit se maskují v lidské podobě, jak píše Machen. Magičtí mužíčkové (viz o nich Mimo kruhy času, tentýž autor) také umožňují spojení s Velkými. V řádu Lucky Hoodoo (Poznámka překl.: To je Bertiaux – ještě o něm bude v této knize hodně slyšet) mají tyto mužíčky v příslušně pomalovaných schránkách. Popisuje zážitek s řádovou prací s jednou takovou krabičkou, které obsahovala fetiše pro čtyři elementy. Jeden z fetišů náležel Vesmírnému dvojníku v Hasturově kultu – Hastur je pánem vzduchu. O schránu se starala kněžka Li, která zdůraznila, že musí zůstat zavřená. Přesto náhodně došlo jednoho dne, zřejmě vlivem úspěšného rituálu předtím vykonaného, k otevření krabičky. Onen rituál se týkal úplňku a chandrakalas, konala jej Li a pomáhala mj. Clanda. Ta měla při provádění nehodu, při níž se zranila a zřejmě proto se objevila nějaká bytost a napomohla sundání víčka krabice. Tím se rozpoutala v místnosti vichřice. Autor předpokládá, že následkem tohoto rituálu se později Clanda utopila a Li zemřela při havárii letadla.
Další incident: Členové lóže se setkávali každý sedmý pátek a část setkání si povídali. Jednou si pozvali hosta, který není dále jmenován – byl to alchymista. Rituál měl úkolem navázat spojení se specifickou inteligencí Setových tunelů. Alchymista leže na oltáři v magickém spánku očekával polibky Bohyně, jíž se zaslíbil. Ve vrcholném okamžiku, kdy všichni byli již plně vcítěni do svých rituálních rolí, byla Clanda napadena čarodějnickými silami, které se projevily tím, že se chopila Crowleyho dýky a vrhla se na alchymistu. KG jí stihl dýku sebrat. Alchymista později popsal, že v té chvíli viděl postavu v kápi sklánějící se nad ním, kterak chtěla vpustit do jeho srdce jed, jenž jí tekl z očí v lila proudu. Toto bylo první KG setkání s nekromantickými rituály v Zóně Lila.
„Barva lila je jednou z barev připisovaných „falešné“ sefiře Daath. Při jejím vylévání v podobě kala, v rituálu s podtóny nekrofilie, se ukázalo, že je možno proniknout do Lovecraftovské gnose se zvláštním odkazem na mystéria „hrůzné plošiny Leng“. Díky nim lze nahlédnout do magické funkce tří velkých nočních fantomů: vlkodlaka, který transformuje kalas dne na kalas noci (čtrnáct jasných a čtrnáct temných dnů); vampýra, který kalas pije; a ghoula, který pojídá éterické substance těchto kalas během toho, jak se po svém způsobu vtělují, tedy brání plnému zhmotnění za bílého dne,“ překládá dále San. Iracionálno a sen triumfují nad rozumem a bdělým vědomím. O roky později vyvinul KG systém snové kontroly, popsaný v Nightside of Eden (s. 204-206). Za démonickými představami leží ukryty nejvyšší silové zóny magické energie. Systém lila nekromancie je jako netopýr, který je jeho totemem – je obrácen hlavou dolů. Ne každý jej snese.
V Liber 777 se barva lila objevuje jen u Blíženců a u Vodnáře, což jsou řádky 17 a 28. Jsou to glyfy přítomného aeonu – Vodnář, karta Hvězda, a Němého aeonu, Zain. Obrácením 17 dochází KG k 71, číslu Lam, což je cesta Ticha. Součtem 58+17 dostáváme 45, číslo ADM, což znamená červený člověk. Představíme-li si za tímto ženu, pak je to lunární proud manifestující se jako menstruační kalas.

Pozn. překl.:
Tyto zdánlivě nesmyslné vývody a spojitosti nejsou libovolné a nezaslouží jen povrchní kritiku. V době, kdy řád pracoval, nebylo dílo H.P. Lovecfarta ještě nijak známé a když, tak pouze jako fantastická literatura nevalné literární kvality. Magické entity, které se již projevily (Lam) zde už vůbec nikdo nehledal. Nápad zapracovat Lovecraftem popisované bytosti do magického systému byl tudíž originální a jevil se (a prokázal se) jako nosný.
Popisované incidenty, zdá se, vysvětlují, co vedlo členy lóže k další práci a dalšímu zkoumání na tomto sporném poli. V prvé části rituály uvádím, v dalších dvou částech knihy už rituály nepřekládám.
K poslednímu odstavci: Viděli jste film Pí?

2. Kult Ku
S kultem Ku se KG seznámil prostřednictvím již jmenované Li. Kult se praktikuje v Asii a je podobný voodoo, které též pracuje s 256 jedy Bohyně. Kouzla mají sloužit získání zdraví nebo pomstě, ale možný dosah je hlubší. Kult Ku je protikladný kultu Wu. Čínský ideograf pro Ku je starý přes 3000 let. Jak překládá San: „Hieroglyf Ku odkazuje na magický princip, který uvolňují prostopášní, princip, který dává moc nad duchy těch, kteří zemřeli násilnou smrtí nebo morálně upadli nezřízenou smyslností. V některých ohledech jde o čínský ekvivalent mystérií zombieismu. Magickým nástrojem je zde mísa, pohár, nádoba na vodu a zoomorfními totemy tohoto kultu je hmyz, červ, had, žába, stonožka atd. A o tom mluví komentář c´Chuana: „Nádoba a červí zplozují ku, odpovědnost padá na prostopášné. Ti, kdož zemřeli násilnou smrtí, jsou také ku“….“ viz dále text UFO a čínský magický kult Ku.
Ku má podobu hada a je ztotožňován s Ofidiánským magickým proudem. Pojídá mozek člověka – tím se myslí, že požírá jeho intelekt či životní princip. Tím se ze člověka stává zombie. Chová se jako UFO, které je projevem této bytosti. Kopulací s partnerem formy Ku (had, žába, stonožka) se vylučují jedy. Soulož probíhá v nádobě s tekutinou. Vyloučené jedy plavou na hladině, jsou sbírány jehlou a pomocí inkuba nebo sukuby vstříknuty do genitálií osoby, která má být zotročena.
Následuje popis rituálu Ku, který vedla Li; rituál vyvrcholil tím, že byla uchopena a osouložena osmi chapadly – to byl projev Ku. Popis je velmi sugestivní.
Protikladem 18. hexagramu je 53. hexagram, který znamená Létání. Kombinace země – vzduch v I-Ťingu symbolizuje naopak dušení. Později se tím myslelo dušení bahnem nebo bahenním plynem, případně jedy, emanujícími z kalas, které jsou symbolizovány výměšky hada Ku.

Pozn. překl.:
Čert chraň člověka, který toto vše pochopí doslovně!
Symbolika červů, žab a podobné drobotiny se v pochopitelnějších souvislostech nalézá v některých starších legendách.

3. Parsons v zóně Lila
Jack Parsons vytvořil rituál dle enochiánského systému a 28. 2. 1946 jej provedl v Mohavské poušti v Kalifornii. Zjevila se mu bytost, již vytušil jako Babalon a která jej posedla a nadiktovala mu údajnou 4. kapitolu AL, zvanou Liber 49 nebo Liber Babalon. Teď je AL konečně čtverná a tím pádem kompletní. Protože Parsons psal dopisy všem možným ženským, máme o jeho konání dostatek zpráv. Naštěstí!
Ve svých zápisech mj. píše, že člověk, který volá síly vyšší je vystaven menšímu nebezpečí, než při volání nižších sil, které je exaktní. Práce s démony je vědou, práce s božstvy je uměním. Věří v to, že aeon Horův, signovaný Marsem a Sluncem, musí být vyrovnaný něčím protichůdným, co usměrní tyto síly.
Preferuje přímý a jednoduchý přístup k magii. Proto mělo křesťanství úspěch, že bylo pro všechny. Jednoduchost vždy vítězí!
Liber Babalon je psaná hrozným jazykem, zvláště ve srovnání s Liber AL. Přesto není nezajímavá, zvláště vzhledem k obsaženým předpovědím. Tak třeba Cameronové se má za 9 let narodit magické dítě – to je skoro jako za 9 měsíců. V dopisech téže ženě popisuje cestu válečníka, které leží těsně za možným a na níž je prožita magická zkušenost. Popisuje proces jazykem, který se podobá Spareovu nebo Castanedovu, ač prý ani jednoho z nich nikdy nečetl. Píše o avatarech symbolů, rasových archetypech a o tom, že neuróza je totožná s iniciací. I psychoanalýzu zmiňuje, byť v kritickém smyslu slova.
Také píše o Kálí. Konstatuje známou věc, že v ní se ztotožňují protiklady. Cameronová hrála roli Kálí v roce 1955 ve filmu Kennetha Agera The Inauguration of the Pleasure Dome. Film byl zjevně o Crowleyovi. S dalšími spolu-herci připravili rituál, o němž věřila, že napomůže uskutečnit proroctví ohledně magického dítěte, jemuž vážně věřila. Dítě mělo být mocnější než králové země.
KG vysvětluje pojem „králové země“, který má specifické souvislosti v thelemické magii – čili v Proudu 93. Například 10° O.T.O. jsou králové. Mají přiděleny terestriální zóny, jimž mají okultně vládnout. Sféra země je symbolizována křížem v kruhu, proto X. stupeň a jeho kontrola králi. Mocnější než králové země proto znamená Toho za Desítkou, čili Jedenáctého, tj. XI°. To je odkaz na Hvězdu A.´.A.´., Hvězdu Siria a Seta, která obsahuje sedmicípou hvězdu Babalon. Když si Cameronová sečetla Sedmicípou hvězdu Babalon a přičetla k ní Tetragrammaton, vyšla jí jedenácticípá hvězda Setova. Tu obdržela Lóže Nuit-Isis v roce 1955 při návštěvě v Zóně lila.
Parsons dále píše o tom, že pro svůj růst nemáme používat logiku a intelekt, ale tance, rituály, iracionálno. Ztratili jsme vědomí symbolu, ztratili jsem realitu. Zbláznit se je cesta. Skutečně je cesta naznačená v L. Babalon svobodnou cestou orla, křivolakou cestou hada a šikmou cestou faktoru neznámého a nevypočitatelného.
Nevypočitatelná cesta je přímým ukazatelem k Zain, Tichému aeonu=7, číslu hvězdy Babalon. Toto písmeno patří 17 cestě Stromu života dle 777, které se odráží v tunelu Setově, jenž náleží Lamovi, který, jsa bezeslovný, je nevypočitatelný. K cestě 17 patří lila kala a je připsána i pelyňkovému (červivému, wormwood) dřevu, které Cameronová identifikovala se svojí Hvězdou.
Po Parsonsově smrti vyšly na světlo Achadovy dopisy, které Cameronová neznala. Achad tvrdí, že Crowley špatně vyslovil slovo Horova aeonu, protože když se identifikoval s Bestií, zůstal němý. Horův aeon tak přešel v Němý aeon. Dále citace Parsonse, jak jej po 17 nocí Babalon volala k astrální práci. Prošel zničeným místem a kyklópskými ruinami, až došel do Města Chorazinova. Tam stála věž z černého čediče a na ní znamení trojúhelníku vrcholem dolů v kruhu. Chorazin je město Babalon a Choronzon je město Bestie. Oba názvy obsahují slovo dítě – hor, chor, a Bezeslovná aeon Zain, zin.
Crowley, Jones, Parsons, Cameronová, Andahadna, Bertiaux a Grant – všichni jsou spojeni řetězem Sirius-Maat. Autor dává do souvislosti různé děje a naznačuje, kdo je čí magické dítě – Cameronová je spojená s Crowleyem a cítí se být jeho dítětem, Grant se narodil v době, kdy AC konal rituál do stupně Ipissimus. Cameronová žila va Wisconsinu, kde má být Díra do pekla, místo známé Dakotům. Zde se odehrávají Lovecraftovy příběhy. Je zde jezero, brána do Lila, jak zjistil Bertaiaux, když tam evokoval Hluboké. Indiáni prý jezero zapečetili. Mohavskou pouště oživil Parsons a Cameronová. Okultně schopným čarodějem či čarodějkou jsou ti, kdo vnitřně přijali poselství Starých.
Nejvyšší tajemství magických sil leží v tajném aeonu (secret aeon, což je jazykově příbuzno se secretion, výměšek), representovaném Lunárním magickým proudem, který se manifestuje skrze kalas menstruačních fluid. Lunární proud je jeden ze dvou hlavních klíčů, které Cameronová antropomorfizuje jako krále Šalamouna a královnu Šebu, semeno a magnet. židé podle ní překroutili tuto nauku a utajili ji v pantaklech, tarotových mincích. Proto mají nad peněz takovou moc. Tento pakt zapečetili rituálem obřízky, v němž lze rozpoznat symbol felace, což je technika jejíž pomocí vysávají kněžky při tajných rituálech vitální solární energii.
Afričané přetavili tuto nauku jednak do podoby krvavých tabu – kastovního systému – a jednak do voodoo kanibalismu, který je doslovně pozřením zdroje síly lunárních kalas, a to v podobě pachu smrti pro ghouly (vzduch), v podobě vitálních fluid pro upíry (voda) a v podobě materiální esence pro kanibaly (země). Cituje rybí královny, praktikující cunnilinctus, které mají tajná lůna, v nichž plavou ryby a hadi, jsoucí pamětí evoluce. Kalas obsahují výměšky (secretions) a secret aeons (zřejmě myšleno jako tajné časoprostory), které vytvářejí spojení mezi evolučními řetězci. Ty shrnují nevědomí rasy a její vystoupení z vody na pevnou zemi – tj. ze snění do bdělého vědomí. Protoplasmické obrácení může být dosaženo magickou viparitou?? kalas, které jsou absorbovány čarodějem, tak jak popisuje Spare ve své formuli Atavistického zmrtvýchvstání.
Shrnuto: Vyslanci Starých hledají na zemi výživu skrze lunární kalas sexuchtivých žen. Ne že by jim nešlo o nic jiného, ale je tím vysvětleno, proč jsou pro ně lidé důležití.
Podobně se vyjadřuje Andahadna – jak v tom co maluje, tak i v popisech.
Cameronová popisuje příjem signálu, který slyší nezávisle na tom, co skutečně vnímá ušima. Zvuk je podobný radiovému šumu. Lovecraft nazývá Necronomicon Al Azif, kde slovo Azif znamená bzučení hmyzu, tj. démonů.
Achad se setkal v USA s nějakou ženou, která slyšela slova. Po nějaké době jej to zaujalo, jelikož zjistil, že slyší slova Ma-Ion vyslovená jiným způsobem než tak, jak je Achad kdy vyslovil. Přitom nemohla o Ma-Ion nic znát. Pro Achada to mělo velký význam. Určitá výslovnost slov Ma-Ion může znít jako mumlání nebo jako bzučení hmyzu.
Barvitě popsaný příběh Cameronové, která „tam“ zplodila dítě, měla jej v sobě a cítila ho, jak „se svíjí v jejím lůně jako pekelná stvůra“. Když jej porodila, nežilo na této zemi, ale „tam“. Až vyspělo, získalo nezávislý život Mimo kruhy času.
Stéle, stélé, znamená kámen. Řecky se píše CTHLH, což připomíná slovo Cthulhu. Stéla je náhrobním kamenem a v Egyptě má vztah k nemrtvým či stínům, tj. Amenti. Má blízko ke stella, hvězda. A Cthulhu je popisován jako nikoliv mrtvý, ale jako snící, což znamená, že na astrální pláni existuje jako stín. V Crowleyově Rituálu Rubínové hvězdy je popisován kámen, ve kterém je fixována šestinásobná (=šesticípá) hvězda. To může být nepřímým odkazem na Hexecontelithos, Šedesátikámen, známý dík některým chtonickým entitám z popisu historika Solinia:
„Přebývají na odlehlých a skrytých místech, a slouží odporné rituály na divokých kopcích. nic s lidmi společného nemají – vyjma tváře, a zvyky člověčenstva jsou jim zcela cizí; a nenávidí slunce. Spíše syčí než hovoří; jejich hlasy jsou chraplavé a kdo je slyší, pocítí strach. Chlubí se jakýmsi kamenem, jejž zovou Šedesátikámen, neboť je prý na něm šedesáte charakterů. Tento kámen má také tajné a nevyslovitelné jméno, které zní Ixaxaar.“
Numerací Ixaxaar je 333, tudíž je spojen s choronzonickým magickým proudem a qlifoty. Kámen má podobnou funkci jako obrácený pentagram, který evokuje obyvatele qlifotů, ale je silnějšího účinku.
Ix je v mayštině ženskou koncovkou a přidává se ke jménům lunárních bohyní. V Mayském symbolismu naznačuje spojení s démonickými silami.
Z Crowleyova deníku z roku 1921 je uveden úryvek. V tomto období objevil AC souvislosti slova stélé. „Upadl jsem na několik minut do těžkého spánku a byl obtěžován halucinacemi alarmujícího druhu. Pak jsem slyšel tlumené klepání v pomalém rytmu jakoby z hloubi země, vpravo od mne.“ Tento fenomén naznačuje že Velcí Staří jsou nablízku. Protože Crowley v tomto roce provedl s dalšími v Opatství mnoho rituálů, prožili vícero neobvyklých fenoménů, především hlasových. Crowley to ale moc nedramatizoval a označil všechny za poltergeisty.
Crowleyova Liber VII obsahuje „křik v cizích jazycích“. Ten byl spočten na číslo 1324, později na 1364, což je číslo TO ACTHP ARGOSC, čili Argenteum Astrum. Jméno Ilyarun měsíc (376) sečteno s Abrasax slunce (595) + Sefekh jako Bohyně Nu-Isis (393) dá dohromady 1364. Thelemické klíče síly 31, 93, 418, 156, 666 dají též součet 1364, které se rovná i 341 (=jméno, Šem) x4 – tím, že je vynásobeno čtyřmi, se jméno materializuje.. 341: 11 je 31 a 1364 lze ciferně sečíst na 14. což je číslo kala cesty daleth, která je bránou Tam.
1+4=5, což je feminní číslo par excellence, číslo Pentagramu, Hvězdy-bohyně.

Pozn. překl.:
Jednoduchost opravdu vítězí, ale nevítězí zjednodušení ani ignorantství. Mimochodem Liber Babalon je psaná opravdu hrozným jazykem. Není lehké ji pochopit. Jazyk je natolik odlišný od jazyka AL, že se mi jeví býti nevěrohodným pokračováním, ale to může být věc osobního přístupu. Předpovědí v L Babalon jsem si nevšimla – anebo bych asi ta slova neklasifikovala jako předpovědi.
Sčítání Tetragrammatonu a hvězdy Babalon je jako součet hrušek a jablek. Výsledek je přinejmenším spekulativní. Viděli jste film Pí?
Probudit pravou hemisféru je móda posledních 50 let (pozn. red 2025: 70 let). Je možné, že v době Parsonsova sdělení to ještě nebyla móda, ale mám za to, že Jung psal o ztrátě vědomí symbolu už o nějaký rok dříve. Tudíž Parsonsův objev zase nepůsobí jako objev…. ačkoliv, když se tak zamyslím nad moderními trendy Líné magie, která zahazuje vše, co nepoužívá cizí slova, tak to asi objev je.
Celá kapitolka je skrumáží příběhů a názorů. Vzájemně se spojuje vše, co je jen trošku analogické – jako ve snu. Kapitola nemá začátek a konec, nepojednává o něčem, jenom nám chtěla ukázat, jak jsou v ní jmenovaní propojeni.
Asi by to chtělo kousek vysvětlení.
Zóna Lila je snový svět, nebo skoro snový – je stavem mezi spánkem a bdění, jak bylo výše uvedeno a jak bude vysvětleno ještě dál v knize. V tomto stavu vědomí vznikají tzv. hypnagogní nebo vilagogní halucinace, čili ty, které se objevují při usínání nebo při probouzení. Tento mezi-stav vědomí souvisí s vývojově hlubšími strukturami mysli. Takové vědomí měl člověk kdysi, v dávných dobách, Také se mu někdy říká matriarchální stav vědomí – viz například článek v Astrologickém sborníku 2002, str. 29: Luna – astrologie a psychologie, vydal Sagittarius, Praha 2002.
Lidé, kteří se nacházeli v tomto stavu vědomí, měli jiné vnímání světa a jiné požadavky na svět. Uctívali svá božstva…. ano, to jsou ti Staří, čili božstva Necronomiconu. Božstva jsou skutečně už mrtvá, aspoň v jistém smyslu.
Grant a jeho přátelé se pokoušejí tento vývojově starý stav vědomí oživit, řekněme z výzkumného zájmu. (Dle jejich názoru je tohoto stavu vědomí třeba k reintegraci lidského vědomí do stavu jednoty, což by mohla být pravda; hlubší výklad nás v knize nemine – přesto nemám pocit, že bych porozuměla této otázce do hloubi). Zde platí jiná pravidla, která mohu přirovnat k pravidlům snu, který spojuje obrazy podle hodně „nelogické logiky“, nebo k pravidlům některých uměleckých směrů. Narážím především na surrealismus.

Část druhá
AL ve světle gnose Necronomiconu

Úvod
Shrnutí okolností, za nichž byla přijata AL. Text byl původně beze jména a Crowley jej provizorně pojmenoval jako Liber L vel Legis- L jako lamed, jako Legis – zákon, protože je to trojitá kniha zákona. tudíž je to trojnásobná kniha Maatina.
Crowley hovořil s hlasem, který se představil jako Aiwass, vyslanec Hoor-paar-kraata. Hoor-paar-kraat je temné dvojče Horovo, a značí Hoor, Heir, Trpaslíkův, kdy trpaslík je magický mužíček, okultní funkce, magické dítě, které v sobě koncentruje vůli mága. Astronomicky jde o Sirius B, temnou hvězdu, které obsahuje energii Siria A, jenž jest Ra-Hoor-Khuitem.
Aktéry knihy jsou Nuit, Hadit, Ra-Hoor-Khuit a Hoor-paar-Kraat. Nuit je formou Isis. Hadit je tajným semenem, které se uvnitř ní manifestuje jako její dítě Har, čili je Horem, který má dvojitou povahu – jako Ra-Hoor-Khuit a Hoor-paar-Kraat, čili Horus a Set. Na nebi reprezentuje rovnováhu sluncí ve chvíli Dvojité rovnodennosti, jejímž glyfem je g. Dvě ramena váhy spolu vedou permanentní souboj a střídavý výsledek boje zapříčiňuje pravidelné střídání vítězů – po jisté období tak vždy vládne jedna půle. Tím se obě božstva (Ra-Hoor-Khuit a Hoor-paar-Kraat) stávají božstvy času. Ze svého cyklu se osvobozují vždy jen 4x do roka, ve chvílích rovnodennosti a slunovratů, kdy čas je Ne“ (anglicky the Time is Not, Not je podobné Nuit). Tím vzniká i koloběh roku, čtyři světové strany. Skrze tyto čtyři body bez času je možno se vrátit do dokonalé Nicoty, Nuit, která je Matkou všeho. Nicota je takovou pouze ve vztahu k existenci, která je ohraničená časem, který je reprezentován zápasícími dvojčaty. Dokud ony existují v čase a jako čas, existuje Nuit v prostoru a za prostorem. Je tak klíčem k regionům, Mimo kruhy času a jejich stále se opakujících kruhů.
V AL I/22 se Nuit představuje Infinite Space and Infinite Stars thereof – iniciály dají slovo Isis. Nuit nebo Nu-Isis tudíž označuje i stelární vědomí které leží za říší solárních dvojčat. V termínech sefirotického stromu representuje Nuit NOX, temnotu, stelární vědomí representované tunely Setovými, v nichž se odráží. To je vyrovnáno LUX, světlem Odtamtud, které zastupuje Hadit. Toto vyrovnání kosmických vědomí za časem a prostorem je representováno Maat, která naznačuje aeon za Yuggoth (Kether), jenž existuje mimo Strom života za třemi závoji Ain, kabalisticky representovanými jako 0-00-000.
420 je číslo Isis dle řecké kabaly, 420 je také v Al Azifu narážkou na Yith, který je popsán jako non-humanoidní entita čisté mysli, které se pohybuje skrze aeony. Tento koncept může být vysvětlen pouze v nástinech, které nabízí Necronomicon, což je knihy představy Zákony Mrtvých. Necronomicon by neměl být historizován, jelikož se jedná o archetyp. Podobně by neměly být historizovány funkce, popsané v AL Crowley se této chyby dopustil, když sám sebe historizoval jako Proroka. Jeho výkladu bohužel dodnes někteří věří.
V dalším textu je použito Crowleyovy AL, Lovecraftovy tzv. Knihy představ Zákona mrtvých, (tj. Necronomiconu) a KG vlastních výzkumů v oblasti Zóny lila.

Pozn. překl.:
Přečíst druhou část knihy nebylo zdaleka tak složité, jako byl obtížný pokus o zkrácené převyprávění – nakonec mi nezbylo, než vyjmout pár úryvků dle svého gusta jako zajímavosti.
a) Text je hutný a pokus o krácení by nutně znamenal zkreslení autorova výkladu.
b) Je to komentář Knihy zákona, který se opírá o komentáře Crowleyovy, které u nás nejsou příliš známé. Bez přesné znalosti textu Knihy zákona a bez znalosti (alespoň) ducha Crowleyových komentářů nepochopí čtenář, oč jde.
c) Podstatou těchto komentářů jsou písmenné a číselné konstrukce, do značné míry se opírající o kabalu, především o znalost gematrie. Číselné souvislosti autor opírá jednu o druhou a rozvíjí stále dál. Viděli jste film Pí?
d) Část komentářů, zejména těch ke třetí kapitole AL, v českém překladu najdete ve čtyřech článcích, uvedených jako Komentáře k AL I. – IV. na serveru okultura.cz. (http://www.okultura.cz/article/articleview/180/1/17/)
Textu není snadné porozumět, nejste-li na podobný způsob výkladu zvyklí. Autor přítomného díla vrší na sebe různé symboly a zmínky z rozličných světových okultních učení. Někdy je jedna skutečnost vyložena mnohokrát na několika stránkách, jindy je důležitá okolnost vržena mezi argumenty jako žulový balvan na silnici.
Temný ráz výkladu jej činí přitažlivým až fascinujícím. To nepotvrzuje ani nevyvrací jeho pravdivost. Podobných výkladů, postavených na různých magických i jiných teoriích je ale možné vymyslit mnoho, zvláště u textu natolik obskurního, jako je Kniha zákona. Pro příklad netřeba chodit až do okultismu: Kolik jen je výkladů Bible… Temná atmosféra výkladu činí, mimochodem, přitažlivými i ostatní Grantovy spisy.
V textu se objevují moderní historické, sociokulturní i antropologické poznatky. Autor také předpokládá, že čtenář zná všechny jeho předchozí spisy, což mu ale nijak zvlášť nevyčítám. Zdá se mi to být nejen v magické literatuře běžné. Vychází z předpokladu, že původní náboženství dávného člověka bylo stellární, uctívalo bohy z hvězd – především velkou bohyni a jejího syna. Tvrzení vychází z ověřeného vývojového poznatku, že v pravěku nebyla známa role muže při plození dítěte. Uctívány proto byly ženy. Mužští bohové se objevili až tehdy, kdy vešlo ve známost, že k otěhotnění ženy je třeba muže. Tehdy se objevil solární kult a s ním i jiné uspořádání společnosti, které se jen pomalu mění v posledních desetiletích. Mezi stelárním a solárním kultem klade KG přechodový lunární. Všichni bohové jsou odvozeni z původní Velké bohyně, přičemž jako první se s ní vydělil její syn – bůh Set. Veškerý Grantův výklad se opírá o tyto výchozí prvky, pochopitelně prezentované jeho osobitým jazykem. Zájemcům doporučuji tyto teorie důkladně nastudovat, jinak budou obtížně chápat kontext.
Dalším důležitým výchozím poznatkem je gnose Necronomiconu. KG tato božstva chápe jako skutečná – což nemusí být zase tak daleko od pravdy, jak se může zdát. Protože není existence Necronomiconu jako hmotné památky prokázána (spíše naopak), může se však někomu, zvláště osobám zaměřeným více materialisticky, tato představa zdát obtížně stravitelná. I jim však lze říci, že jde přinejmenším o přirovnání, symboliku anebo aspoň poetická sdělení. J Grant používá lovecraftiánské pojmy, které znějí temně, cizokrajně, jsou obtížně zapamatovatelné a pokaždé jsou vysvětlené trošku jinak – což klade jisté nároky na představivost i trpělivost čtenáře.
Nejspornějším bodem díla se mně osobně jeví grantovská kabala, něco mezi gematrií a jazykem ptáků. Problém je, že transliterace, souhlásky a srovnávané pojmy jsou používány přinejmenším libovolně. To, co chce autor odůvodnit, proto mnohdy vyvolává nevěrohodný dojem a je to nejčastější terč útoků Grantových odpůrců. Vršením pojmů, čísel a souvislostí na sebe i vedle sebe se – kromě toho – text stává těžký až nesrozumitelný. Je rozumné psát si poznámky a čísla, písmena i tvrzení stále srovnávat, jinak hrozí zahlcení až totální chaos. A tak jako většina dalších autorů knih s hlubším vhledem, nechává si i Kenneth Grant prostor pro to, aby si ze čtenáře občas udělal trošku legraci. Což mu co možná nikde nekazím.
V textu uvádím citáty z Knihy zákona, tak jak vyšla v roce 1997 v brněnském nakladatelství Horus; pro zasvěcené: je to ten druhý překlad. Komentovaný verš uvádím vždy (někdy v závorce, někdy v textu) v pro mne obvyklém tvaru, tj. číslo kapitoly římskou číslicí a za lomítkem číslo verše arabskou číslicí.
Tato část Hecate´s Fountain sestává ze šesti kapitol, přičemž každé kapitole Knihy zákona jsou věnovány přibližně dvě kapitolky vezdejších komentářů. Základním sdělením jest: Crowley text přejmenoval z L na AL, evokoval tím Velkého Starého jménem Al, známého lidstvu jako Bůh. Tak se stalo, že přestal být schopen komentovat text pravdivě. Jeho komentáře zůstaly zabarveny působením Boha – Al. Grant si klade za úkol podat vysvětlení veršů takové, jaké dle jeho názoru skutečně mělo být.
Celý text AL je údajně určen jiným bytostem než dnešním pozemšťanům. Lidé jsou nepovedeným stvořitelským pokusem a budou svými tvůrci zlikvidováni. Na jejich místo nastoupí brouci. Lidské vědomí bude anulováno i s Universem A, čili s naším světem. Z jisté části textu ale vyplývá, že malá část lidských bytostí odletí přizpůsobenými raketami do Maatina Aeonu. Jestli vám to připomíná dávno nemoderní směry sci-fi literatury, doporučuji nebrat vše až tak doslova – ostatně, bývalo to v zasvěcenecké praxi velmi dobrým zvykem.

1. Nuit za Yuggoth
Prvá kapitola zavádí k starým mytologiím, o nichž autor píše ve svých dřívějších spisech, především v Cults of Shadows. Krátce shrnuje pojetí hvězdné bohyně.
Théby (I/5) jsou lůno, z nějž pochází Hadit, (který je formou Seta, který je synem hvězdné bohyně). V tomto verši je Hadit símě uvnitř lůna, ovšem je to símě non-humánní (Poznámka překl.: někde překládám jako mimo-lidské).
Zapomenuté vědění je zjevováno Aiwassem, vyslancem Hoor-paar-kraata (I/7), který sám je vnitřně totožný právě s Aiwassem a tichem Daathu. Hoor-paar-kraat je stínem svého dvojčete Ra-Hoor-Khu; náleží k Daath (Daath-Death). Proto je tichem smrti. (Poznámka překl.: Toto tvrzení není nijak bizarní a vyplývá i z AC komentářů ke II. kapitole, byť tam je vše zdůvodněno jinak) . Ra-Hoor-Khu je ale ne-Mrtvým, čili je pravým Nosferatu. (Poznámka překl.: Kdo neumírá v Daath, ale pokračuje dál, žije v zemi mrtvých – není ani živ, ani mrtev) . Hoor-paar-kraat je Lunou či dcerou Zóny Lila, tak jako je Ra-Hoor-Khu synem Tifereth.
Khu (I/8) je mystická kala ženy, je to také numerace iniciál řeckého titulu Šarlatová žena, N KOKKINH ?YNH. Khabs, hvězda, je Sirius, Stříbrná hvězda, Argenteum Astrum čili Velké bílé bratrstvo.
Verš I/13 říká, že Nuit, která symbolizuje stelární proud, není jen nad námi, ale také v nás, pokud ji budeme vzývat pod jejími hvězdami – což značí přijmout do sebe kalas, jež se při rituálu manifestují. Podobně okřídlený glóbus (I/14) není odkazem na vehiculum či kosmickou loď Haditovu; značí vyzařování či kalas, s jichž pomocí je prostor impregnován silami zpoza Yuggoth – čili Odtamtud.
Klíč k rituálům (I/20) je ve Slově Aeon, Ion, manifestation – v kterémžto slovu se skrývá Ma-ion, Aeon Maaty, jak objevil frater Achad, jehož autor často cituje. Smyslem Horova aeonu je příprava na přenos zárodku Odtamtud. Yuggoth vyzařuje dvojitý proud Hadit a Nuit, skrze Chokmah a Binah, mocné pilíře dne a noci, jež jsou oporou pro Dvojité světlo (tj. příšeří) Daathu v Karmínové poušti Arabů. Dávní Egypťané ji znali jako Poušť Setovu, a Necronomicon ji popisuje jako Hrůznou planinu Leng. Toto je místo Shugal-Choronzona, které se nachází vně Stromu života, mimo kruhy času a za prostorami vesmíru.
Na konci každé kapitoly je zase záznam rituálu, který se k tématu kapitoly vztahuje, nebo zdánlivě vztahuje. Společným znakem všech popsaných rituálů je sugestivní atmosféra, zvláštní událost (Poznámka překl.: kterou při rituálech zažil každý, kdo magicky pracuje, ale málokdo to umí takhle popsat) a… špatný konec některé z protagonistek. V rituálech vystupují především ženy. Mužům je věnována daleko menší pozornost a z popsaného vyplývá, že jim byl věnován také menší prostor.

2. Hypnotizující hole
Podřadnost obyvatel země znovu vyplývá z I/21: Nuit zde říká „oni mne nevidí. je to, jako by byli na zemi“. Kabalistickými vývody je Nuit sjednocena s Isis a pak s Maat.
Anglické I am Infinite Space, and the Infinite Stars thereof z 22. verše, se překládá jako Já jsem ISIS (Infinite Space Infinite Stars).
Její číslo šest a padesát (I/25) je dále mírně libovolnou machinací s čísly děleno (56:2=28), sečteno (5+6=11) a násobeno (5×6=30; Poznámka překl.: typická grantovská kabala! ) a výsledky jsou sečteny: vyjde číslo 69, které je, jak ví i laik, sexuálně-magickou pozicí, jejíž tajemství se ukrývá – což laik neví – za symbolismem Stély zjevení. 69 je také součtem čísla 46 (hebrejsky MV, Mu, což je forma Maat, spojená s nekromantickými rituály konanými na hrůzné planině Leng) a 23, což je tajné Maatino číslo – protože 23. cesta na Stromě života náleží Viselci, který je symbolem místa přechodu. Číslo verše, tj. 25 je číslem pentagramu, který v obrácené podobě (jako je 69 obráceně) evokuje síly Odtamtud, tj. jsou mimo Strom života.
Nuit nemají pozemšťané chápat jako Jedinou, ale jako Žádnou (I/27). Nuit není omezena na Yuggoth (=Kether); více je podobná Ain, metafyzické prázdnotě, která je člověkem interpretovaná jako fyzikální vesmír. Trans-Yuggothský prostor, Prostor Ainu, je mimo možnosti slovního vyjádření. Blavatská jej nazývá Hlasem Ticha.
Kalas jsou obojím – žádnou i dvěma (I/28) neboť dvě silové zóny Chokmah a Binah, plodí Daath, dítě, které ztělesňuje poznání jejich svazku. jinými slovy, formule 0=2 znamená že Ain, jako Prostor, předává své kalas skrze tyto dva terminály. Kalas jsou pak – v Zóně lila – rozpuštěny zpět do Abyssu.
srdce a jazyk (I/32) jsou obvyklými představiteli vulvy a penisu, ale slovo jazyk je v tomto případě méně jednoduchým výrazem. (pozn. Překl: Grant byl hodně posedlý sexem!) Neznačí totiž jenom falos, tj. ten, který vyslovuje Slovo či Logos – lingvální světlo čili lingam; jazyk je spojen i s hebrejským písmenem Pe, které znamená ústa, a které symbolizuje Ipsos, slovo Maat. Pe je magickým instrumentem, skrz který je dovršena umrlčí hostina. Tak se dostáváme k esoterickému kanibalismu, praktikovanému lámy z Leng. Leng je linga, jazyk, falické Slovo, manifestované v Zóně lila splynutím Hadit a Nuit ve dvou silových zónách, Chokmah a Binah.
I/36 říká, že nemá být změněno ani písmeno v knize, Ale ta byla původně nazvána Liber L vel Legis. Crowley byl ovlivněn Achadem, aby přidal písmeno A. To mělo dalekosáhlé důsledky. L je písmeno Maat a proudu Ipsos; A je písmeno Blázna a vyzvedává Proud 93. Jeden je feminní, druhý maskulinní. Ale jakmile je pozvednut feminní aspekt, je síla jména Ra-Hoor-Khu-it zlomena, protože je zdůrazněna feminní přípona -it. To má za následek zvýraznění Khu, což je feminní podoba Velké Magické Síly, Ur-Hekhu, což je především Hekaté (Hekt nebo Hekhu-it). Tyto ideje jsou dále podtrženy následujícím veršem, který se dotýká Ofidiánského proudu v jeho Voodoo podobě (I/37). Meč je symbolem Maaty a Němého aeonu. (Poznámka překl.: Má-li kdo pocit, že se v tom už nevyzná, tak jenom špatně čte) .

3. Sémě prostoru
Tři stupně Thelemy jsou: Poustevník, Milenec a člověk Země. Poustevník je tajným semenem, bindu, sdílejícím Hadit. Milenec je adeptem, který se stává schopným sémě přijmout a člověk je pozemským činitelem, do nějž bude sémě vpraveno. Po této trojné klasifikaci přichází prohlášení: Dělej, co ty chceš, ať je cele zákon. Není náhodou, že jde o 40. verš. Toto číslo odpovídá 13. tarotové kartě, Viselci, a místu přechodu na Druhou Stranu. Člověk, terestriální entita, je zavěšen hlavou dolů, čímž naplňuje formuli viparita maithuna, sexuální pozice 69.
Následující verš (I/41) zmiňuje měsíčního boha jménem Sin, jehož magickou formulí je Omezení. Proč je Měsíc invokován bezprostředně po trojné klasifikaci Thelemitů, tj. entit schopných přijmout Zákon? Odpověď zní: Luna zde představuje Neprůchozí prstenec Jesodu, který lidé nejsou schopni prolomit, dokud neporozumějí předchozím formulím a nebudou schopni je aplikovat. Lunární vibrace Jesodu jsou velikou překážkou pro člověka, který chce přejít přes Zónu lila.
Verš I/51 popisuje Čtyři vesmírné brány Agarthi, které je pozemským příbytkem Velkých Starých. Sluha či Kněz jsou hmotným obalem Adeptovým. Vážné varování následujícího verše (I/52) je spojeno právě se vstupem do paláce, s jeho čtyřmi bránami a s jejich strážci. Proč jde o rozsudky Ra-Hooor-Khuita, nikoliv Hoor-Paar-kraata, který je pánem zasvěcení? Protože Adept může propadnout podlahou chrámu pouze do solární úrovně Tiferethu. Sdělení totiž naznačuje, že popisovaná lunární úroveň není spodní jesodická, ale horní daatická a Zóna Lila vede šikmo skrze čtyři brány: Kether, Chokmah, Binah a Daath.
Kuriózní proroctví 55. verše se slovem Střeva je mnohoznačné. Může naznačovat entitu ze zadní strany Stromu života. Z východu ani ze Západu (I/56) – to je spojeno s mužskými nebo ženskými předky. Číslo verše 56 připomíná Nu-Isis, transplutonickou silovou zónu, a 5+6=11, což je číslo qlifot a číslo těch, kdož jsou z nás. Tyto a další vývody naznačují, že dítě bude extraterestriálního původu, spojeno se semenem, které Nuit přenáší Odtamtud.
Verš 57. odkazuje na skutečnost, že Nuit je v 718 – viparita v pozici nahoře (kde reprezentuje Vůli), ale její uctívači, invokující její kalas, jsou dole (kde symbolizují Lásku). Numerace obou slov je 93, součet 186 dá slovo QUPh, zátylek, kde je centrum sexuálních sil v lidském organismu. Jejich symbolem je Luna a opice, obé ukazují na Zadní část – opice byla užívána v mystériích spojených s lunárními cykly. Ale Agape neznačí tělesnou lásku, je výrazem pro touhu. Naznačuje úplnou pasivitu, vytvářející vakuum nezbytné k sání kalas. Blázni – to jsou lidé. Holubice je tyfoniánský totem a feminní princip, je ptákem Bohyně. Had je představitelem Ofidiánského proudu, ani mužský ani ženský, ale ve své vychytralosti se může projevit jako obojí – nebo jako žádný.
Cade z téhož verše je udicí, což je spojuje s vodním živlem. Hvězda reprezentuje světlo či oheň. Crowley a další předpokládali, že zmiňovaná Book je Kniha Thothova, ale Nuitina kniha je jiná: její je Kniha zákona Mrtvých jmen (Necronomicon), která byla v 1904 zcela tajná, neboť Lovecraft ji vzpomíná o více než dvě dekády později. Udice je magický nástroj, užívaný rybáři Odtamtud, připravujícími cestu pro návrat Hlubokých Nezbadatelných. Cade tak reprezentuje čtvrtkruh brány, skrze kterou přijde Velký Cthulhu. Moudrost byla gnostiky označovaná jako holubice. Toto vše řečené Nuit potvrzuje dalším veršem: Zdůraznění smrti je typickým znakem mýtů Necronomiconu.
Ve verši 60 odhaluje Nuit svoji pravou podstatu: Identifikuje sebe se skutečným zdrojem Energie = kalas Odtamtud. Pentagram je Hvězda ženy, jejíž Rudý střed je manifestací extraterestríálního semene na zemi. Obrácený pentagram ji invokuje.
Černá je barva kala Biny, města Setova. Slepý je Horus, sluneční syn v temnotě podsvětí. Je to Set v podobě Hoor-paar-Kraata, zmrzačeného boha v podobě mumie. Podsvětí či Amenti je snovým stavem vědomí, podvědomím (a snový stav je beze slov). Modrá a zlatá jsou Chesed-Tifereth (prostor-oheň), což jsou aspekty závoje Skrytého boha. Číslo verše 60 odkazuje na Šedesátikámen. Další verše doplňují nádhernou představu Ofidiánského proudu, který je užit k invokaci kalas. Křídla holubice a Kundalini (Ofidiánský proud) jsou identifikovány s Nuit, která sama sebe identifikuje s Maat, dcerou zapadajícího slunce s modrými víčky.
Tato kapitola nemá na konci popis rituálu.

4. Zastřené vnímání
Druhý paprsek Yuggoth formuje Haditovu kapitolu. Hadit je tajným semínkem v lůně Nuit. Je vírem, který se manifestuje v silovém trychtýři v centru Nekonečna; nekonečně malá, sub-atomická částečka, která nechává vzejít Velké Staré. Promítá jejich obraz přes vody Velkého Abyssu skrze bránu Yog-Sothoth, hlídaného na jedné straně velkým Cthulhu a Esoterickým řádem Dagona a na druhé straně Azathothem a Svatyní Hvězdné moudrosti; neboť Binah je Velké moře a Chokmah je sféra nikdy nezapadajících hvězd.
Binah reprezentuje temnou noc Vnímavých stínů, Chokmah Šedou mlhu dřímajícího Hvězdného šera. Černá noc Nuitina „ukrývá“ Hadita. Nezjeveným tajemstvím 2. verše je to, že Hadit je doplňkem Nuit. Nuit je Ne, Not, LA, a on je AL, což dohromady z původním AL první kosmické zóny Kether ztělesňuje Proud 93. LA 31 je však odráženo ospalým Hvězdným šerem a pak se stává AL – proto 31+13 dá 44, mystické číslo Aeonu Vodnáře (Komentář překl.: 44=DM=krev; značka pro Vodnáře je Dvojitým proudem) a tak i číslo Maat. Vodnář označuje Aeon Dvojitého proudu, který se manifestuje souběžně s Proudem 93. Tak je naznačena totožnost obou Aeonů.
II/5: Crowley mylně vykládal staré doby jako období spojené s Osiridovým aeonem. Ve skutečnosti jde o daleko starší období, předcházející výskytu lidského vědomí na této planetě, o dobu, v níž jiné než lidské rasy existovaly pod vládou Velkých Starých. Rituály jsou černé, protože náležejí Set-Hulhu, tj. Cthulhu a Hlubokým, kteří operují z třetí kosmické silové zóny v temné noci Setově (=Saturn), v prvním odrazu Set-Typhon čili Yog-Sothoth. Tzv. zlé zárodky jsou následkem míšení ras, k němuž došlo po otevření jistých bran v Zóně Lila. To vedlo k invazi qlifotických larev do Malkuth. Snad šlo o pokus přenést inteligentní život Odtamtud a zavést jej na nepohostinnou a magicky hostilní planetu. Dozvuky tohoto Velkého Experimentu nacházíme v různých mýtech – v Knize Dzyan a o mnohé věky později i v rabínské tradici. (Poznámka překl.: Zřejmě je míněna např. Kniha Henochova).
Poznání s velkým počátečním písmenem znamená Daath. Dopady tohoto verše jsou velmi zajímavé, neboť se zde naznačuje, že Horův aeon je prvním časovým bodem (po nesčetných aeonech), kdy se bude experiment opakovat.
Poznání, Daath (II/6), není jen místo ospalého šera, Amenti Egypťanů. Je centrem Poznání, Gnose, 11. kosmickou zónou. Oproti první, druhé a třetí zóně se jeví jako tzv. falešná – to proto, jelikož, striktně vzato, neleží na Stromě života v tom stejném smyslu, jako Zóna Lila není jednoznačně srovnatelná ani s bdělým, ani se snovým stavem (Poznámka překl.: bdělý stav – denní strana SŽ, spánek, smrt – noční strana SŽ) . Takže poznání Hadita souvisí s poznáním Daath-Death-smrti. Hadit jako mág (II/7) proniká Zónou Lila, kde je obklopen zlými potomky Zkaženého Experimentu.
Žaly (II/9) jsou Vnímavé stíny, ozvěny nezdařeného pokusu zasít na zemi sémě Inteligence. Ony odejdou, to co zůstane je Hadit, Já.-princip, poklad Nejvyšší Inteligence, který nemůže nikdy ztratit hodnotu (v originále: vyhasnout). Toto poznání není pro všechny (II/14).
Hadit dává do protikladu negativní a terestriální atributy se zářícími, božskými kvalitami oblíbenců Starých (II/21)., které popisuje jako služebníky Hvězdy a Hada. Had je představitelem Ofidiánského proudu a je identický s voodooistickým Ob. Ti jsou deklarování Haditem jakožto jsoucí stejné podstaty. Tyto kvality opájí pozemšťany. Poznání je Daath, Vstupní brána do Karmínové pouště Setovy; rozkoš je Zahradou rozkoší, Edenem a jasná svatozář (bright glory) je tajnou slávou (secret glory), kterou zmiňuje Nuit. Ofidiánský proud je invokován vínem a zvláštními drogami (II/22); víno jsou kalas, zvláštní drogy je opis výparů jistých psychosomatických center kněžky. 22, číslo tohoto verše, odkazuje na Mága, čili Toho s Dvojitou holí, při hře s qlifot.
Já jsem sám (I am alone) znamená Já jsem jeden (I am all one), míněno jeden v osmi, ten nejvyšší (eight-height). Je to 23. verš a říká se v něm Není boha, kde já jsem – čili Hadit=Set, nebo Apep, je jediným přenašečem Ofidiánského proudu. 23 umožňuje Maatiánský výklad, Cestu Ipsos.
Králové jsou odlišeni od nižších lidí a vyvolení stojí proti lidem (II/25). Lidé a nižší lidé symbolizují nižší pozemskou sféru, králové jsou představiteli toho co je Mimo zemi., tzn. Velkých Starých. Později Hadit sám sebe identifikuje s Ofidiánským proudem. Jestliže tento proud stoupá, je absorbován zpět do Prostoru; jestliže klesá, proniká zemí a v procesu materializace vylučuje jedy. Je dosaženo extáze, ve které se Hadit zcela identifikuje se zemským elementem. To činí všechny pozemské bytosti, mezi nimi i lidi, náchylné dělat chybné odhady o možnostech projevení Hadita na zemi. Lidé mají sklon přeceňovat svou důležitost a domnívají se, že jsou korunou všeho vývoje.
Purpur nad všechen purpur (II/51) je Zóna Lila, Luna za Jesodem. Světlo větší než světlo pohledu transcenduje možnosti vize každé pozemské kněžky. Černý závoj ženy (II/52) je omezením kněžky živlem země.
Králové země se vrátí (II/58), ač možná nebudou Králi na zemi. Služebníci Haditovi jsou maskováni. Další verše viz Sanův překlad. Světlo nechtěné a přece žádoucí (II/61) je světlo Zóny Lila, které pozemšťané hodnotí je odporné, neboť odvádí od známého vesmíru. Jinými slovy – vedou dál z přední strany Stromu života na jeho temný rub, z Universa do Universa B.
Všechna provolání 64. verše naznačují, že AL není zcela jednoznačně adresována pozemšťanům. Hadit sám sebe identifikuje s Mistrem, s Tajným vůdcem, oblíbencem Velkých Starých. Kněz je popsán jako Svatý Vyvolený, tj. ADNI, Adonai, jehož číslo je 65. Adonai je Svatý Anděl Strážce, spojnice mezi člověkem a Těmi z druhé strany. Dále viz Sanův překlad.

5. Kletby Haditovy
Daath je ve verši II/72 označena za korunu všeho, tj. všeho, co je manifestováno – neboť Yuggoth je zcela mimo manifestaci. Daath je nahlížena jako falešná, protože je smrtí. Může vést do Universa B skrze Zónu Lila.
Verš 78. je 144. veršem, budeme-li počítat od počátku knihy. Odsud 144 tisíc vyvolených Apokalypsy – ale nejedná se o vyvolené Israele, ale o vyvolené Velkých Starých. Řecké slovo H EK?O?H znamená volbu nebo rozhodnutí a jeho součtem je 144. Tak lze potvrdit význam verše a tím se také dosvědčuje, že sémě je průsakem Odtamtud.
Hadit je esencí či semenem extraterestriálních inteligencí, které přenáší Nuit na zemi prostřednictvím hvězd. Proto je požehnán a veleben prorok půvabné Hvězdy. Nejmilejší hvězdou mezi všemi Nuitinými, je osmá (eight), neboť Set či Šajtán je Vyvoleným mezi Sedmi hvězdami. Je tím, kdo přichází později.
Třetí a poslední kapitola začíná slovem Abrahadabra. To značí: Slovo Velkého zřece. Je numerací je 418, a to je číslo Ra-Hoor-Knuitovo. V prvním verši je z Khuita vyňato písmeno iod. Čistá vize přichází, jen když je kněz v pasivním stavu (Poznámka překl.: Slovo dormant lze přeložit jako spící, nepoužívaná, nevyužitá, latentní, nečinná) , čímž je kněžka nadřazená (Poznámka překl.: =nahoře). Khu-t je ideou, invokovanou Velkým zřecem. Vibrace Slova Velkého zřece, které je popsáno jako msta-mzda Ra-Hoor-Khuta, vytvořila velké rozdělení, v němž se Slovo ztratilo. Kněz je proto vyzván, aby citoval kouzelnou formuli Ra-Hoor-Khuita – tím je ustaven Proud 93 jako v sexuální magii.
Stéla zjevení (III/10-11) je Hvězdný kámen 718 (Poznámka překl.: =meteorit) , který odráží kalas či barvy, jež jsou mu propůjčeny skrze jeho odraz v tajném chrámu Hvězdné Moudrosti (=Chokmah). Z Yuggoth se tak odráží kalas Nu-Isis, která je Vyvolenou mezi desíti, tj. jedenáctou, Daath. Žena opásaná mečem značí, že z její vulvy se odráží Dvojitý proud formovaný pomocí kalas.
Ve verši III/17 najdeme již dříve zmíněnou větu, že AL není určena inteligencím zcela pozemským. Ve verši III/18 je termínů užito jako v alchymické operaci: milost, zabíjet, mučit je zde zamýšleno jako očištění, vypálení a jemné čištění. Kámen je označován za stélu, aby byly posíleny spojitosti s hvězdou. (Poznámka překl.: v angličtině i dalších jazycích odvozeno z latinského stella; stélé je slovo řeckého původu a značí sloup, náhrobek) . V textu dále užívaný termín Hvězdný kámen (Komentář překl.: z kontextu lze přeložit jako meteorit) spojuje oba koncepty. Když kámen projde očistou, zabitím a mučením, je znám jako Ohavnost ze zpustošení s číslem 718. Za zpustošenou je stéla označena proto, jelikož Poušť Setova je zbavena obrazů; rozum byl zrušen, již ho není. Idea pouště Setovy, latentně přítomná v mysli toho, kdo diktoval AL, prosakuje v dalším verši (III/21): Postavte – anglicky set up.

6. Šiřitelé moru
Jak sděluje verš III/34, bude Setův kněz imunní vůči všem druhům útoku. Pád Velké rovnodennosti poukazuje na Velký cyklus Maatina aeonu, jehož je Horův aeon menším cyklem. To je přímý odkaz na Hora z hvězdy Sirius (= Hrumachise), z hvězdy Setovy, Stříbrné hvězdy, která zemi ovlivňuje skrze řád překl., jež je v současnosti nemanifestovaný. Jakmile Hvězda povstane, tehdy povstane i Hrumachis a …ten s dvojitou holí převezme trůn…
III/36-38: Sanův překlad bych doplnila následovně: Kněz se rozpaluje pajánem při chvalozpěvu na toto duální božství a ztotožňuje se s Pánem Théb (teba = archa, děloha). Mentu je jak falus (mentula), tak i Amenta. Tím jest totiž místo mrtvých, podvědomí, odkud tryská inspirace v podobě orákula. Před takovým knězem se Nuit odhalí; to znamená, že Vesmír zjeví svá mystéria sebevrahovi Ankh-af-na-Khonsu, který je proto sebevrahem, že dokončil přechod a dosáhnul Druhé strany. Ego musí být zcela mrtvé předtím, než orákulum manifestuje pravdu (Maat). Kněz vítá Přítomnost, příchod Ra-Hoor-Khuita. Přítomnost (presence) naznačuje esenci nebo „stoupání“ falu při erekci, tj. Hóra jakožto Ra-Hoor-Khuita. Světlo má „červený plamen“ a ten je jako „meč v ruce mé, kterým budu šířit tvůj řád“. Tento meč je symbolem Z-ain, Bezeslovného aeonu stojícího dosud mimo nebo mezi, tj. mezi aeonem Hóra a Maaty.
Nejvyšší a strašlivý bůh (III/37) je naléhavě žádán, aby se zjevil na trůnu Slunce (Ra), aby otevřel cesty Khu. Síly Odtamtud jsou evokovány, aby osvítily cestu Ka, magického dvojníka, který poté, co byl ozářen solar-phallickým proudem, zjevil hvězdu Khabs v Khu. Kalas Hvězdy pronikají tělem kněze a naplňují jej božským světlem, které prosakuje z prostoru zpoza, nebo vně, Stromu života.
Existují tajné dveře – spojují Daath se všemi směry prostoru i času a otevírají se do Zóny Lila; umožňují spojení se silami za touto kosmickou branou. Jsou to dveře do domu Raova a Tumova, Khefrova a Ahathoorova – to jsou tradiční egyptské atributy světových stran v tomto pořadí: V-Z-S-J.
Bes čili Besz je trpasličí božstvo označující Hoor-paar.Kraata, vyslance Aiwassova. Aiwass je variantou Vesz nebo Besz. V egyptském panteonu vládne porodům, což v tomto kontextu znamená rození obrazů. Zde je asociován s Maut, aspektem Maat projektovanou do Zóny Lila (Poznámka překl.: =Mauve Zone – odsud konotace Maut) .
Slepí z verše III/42 označují temného či slepého Hora, tj. Seta. Každá žena, žijící dle AL, se má vyvarovat přilnutí ke své světské osobnosti, neboť skrze ni Velcí Staří jako skrze Bránu pro síly Odtamtud vysílají svůj vliv. Proto má zabít své srdce.
Verše III/62 – 67 popisují věcně přirozenost protivenství ordálie, která je požehnáním.
V komentáři k verši III/72 je zmíněno, že po zničení Universa A zůstává Universum B. Po pralayi je Universum A ustaveno znovu. (Poznámka překl.: Tak se potkává Grant se Steinerem; toto zjištění není neužitečné) .
Posledním slovem je Abrahadabra – slovo, jehož kořenem je Had, čili Set.

K textu je ještě připojeno několik slov k závěrečnému Therionovu komentáři knihy (o šiřitelích moru). Proč je studium této Knihy zapovězeno? Je to trik, který má přitáhnout pozornost? Je však třeba zohlednit hlubší souvislosti a zařadit tuto knihy mezi jiné, které jsou podobného ražení – Kniha Dzyan. Kniha Thothova, Henochova, Kniha Pavouka a strašlivý Necronomicon. Těm, kdo o obsahu AL diskutují, se mají ostatní vyhýbat jako morové nákaze. Tato výtka se odvolává na doktrínu Nemrtvých:
Kniha zákona, podobně jako další manifestace zapomenutého vědění, je nerozlučně spojena s Amenti, podvědomím, na jehož úrovni lze vysvětlit veškeré protichůdnosti a zdánlivé nelogičnosti. Ti, kdož o obsahu AL diskutují, jsou bacilonosiči moru – protože pouze pravý Nosferatu může obsáhnout komplexnost její náplně.

Pozn. překl.: Velká část komentářů ke třetí kapitole je obsažena ve zmíněných článcích na Okultuře. Omezila jsem se proto na krátká doplnění.

Část třetí
Stíny Odtamtud

1. Za Abyssem
Významově paralelní s kulty Dzyan-AL-Necronomicon je Kniha Meonu, jejímž nejvyšším knězem je Michael Bertiaux. V další části kapitoly se popisují vztahy okolo Bertiauxe, jeho názory a je zmíněn Choronzon Club, který údajně v USA založil kdysi Crowley. Klub je chápán jako magická autorita.
Každá kapitola zase končí příběhem z rituálu, a ten má zase špatný konec.

2. Vevers prázdnoty
(Poznámka překl.: Vevers lze přeložit přibližně jako energetické proudy. Připomínám podobně znějící slova vuivr nebo vrihl či vril, též naše slovo vír; nechávám v překladu podobu vevers, ač není česká; vuivr, vrihl i vír se mi jeví málo vysvětlující a jiné slovo nemá zvukomalebný tvar s VR).
Síla čísel. Čísla umožňují proniknout prázdnotu a formulovat esenci kalas prázdnoty, aniž by jim byla dána forma – jsou-li kalas vyvolány z hlubin, nabírá jejich temný zárodek barvitých odstínů, stávají se aktuálními, existujícími. Pythagoras říká, že sudá čísla označují infernální božstva, zatímco lichá jsou nebeská, což vychází z teze, že sudá čísla přijímají ostatní do sebe. Odsud Bertiaux vyvodil několik metod evokací mimo-lidských entit.
Sudá čísla lze srovnat s absorpční schopností temné strany, lichá označují tvořivé síly, neboť mají schopnost zůstat pevná, protože nejsou dělitelná. Je-li učiněn přesto pokus o početní úkon dělení, nemohou tato čísla obsáhnout celek síly Odtamtud. Obsáhnou jen část a zlomí se – stanou se zlomkem. Staří učenci nazírali zlomky jako démonické. To reprezentuje odvržení orgasmického reflexu (termín Wilhelma Reicha) kreativního spasmu, který – když sám sebe není schopen naplnit totální explozí – zanechává své rozptýlené fragmenty. Tyto fragmenty jsou náchylné k obsednutí qlifotickými silami.
Čísla označují absolutní světy (viz AL I/4), takže světy, které zjevují Absolutno, jsou těmi stejnými, které naznačují hierarchii bytí a které se mohou z pohledu lidské kultury zdát zlými. To, co je dobré nebo zlé, lze vždy určit pouze v poměru k něčemu – co je pro jednoho dobré, nemusí být dobré pro druhého.
Desítka je spojením mezi jedním světem a těmi dalšími. Jednička za desítkou je počátkem nové série světů. „Jedenáctka je začátkem zcela nového Universa, světa podobného těm absolutním; ale protože je jim pouze podobný, je pouze nápodobou Absolutního, nikoliv jeho zjevením. Desítka tak stojí mezi bytím a jeho nápodobou a reprezentuje tak lživé-vědomí-gnose. Ví, kde se gnose nachází, ale nemůže v sobě obsáhnout akt gnose. Je to nevědomí-o-sobě“. (Bertiaux).
Dále praktické aplikace a příklady 10 Malkuth je manifestací 1 Kether a 11 Daath. Malkuth si není vědoma absolutní přirozenosti Dvojitého proudu, proto je falešným vědomím. A další příklady.
Symboly obsahují autonomní síly, nezávislé na vědomí toho, kdo prochází říšemi iluzí. Symboly jsou silami nezávislými na Malkuth a dalších silových zónách pod Abyssem, ačkoli si pod Abyssem adept musí být vědom toho, že nic neexistuje mimo vědomí. Bertiaux říká: „Symbol není jen znakem, který připomíná něco mystického. Musí být strojem či zařízením pro tvoření magické síly po svém, nikoliv takovým způsobem, který závisí na mysli praktikujícího. Voudoo musí být vědou o úspěchu, který funguje v každé mysli.“ Tím se vysvětluje, kterak fungují sigilla a symboly ve vztahu k extraterestriálním invokacím.
Slovo loa může být přeloženo jako zákon nebo princip. Má numeraci 101, což je číslo self. Dále se spojuje s Emme Ya, Hvězdou ženy, která je planetou obíhající Siria. Tím je vědomí člověka identifikováno se stellárním proudem.

3. Burácející drak
Nově rekonstituovaná praxe Voodoo, rozlišená Bertiauxem jako Voudoo, má mnoho částí. Některé buňky jsou známy jako Houdeaux, a Ophites. Každá z buněk či sekt Voudoo závisí na speciální linii duchů majících své vlastní odlišné zákony, čili loa. Např. Houdeaux souvisejí s Dětmi Černé bohyně Prostoru, která je primární emanací dvojjediného božstva representovaného Časo-Prostorem. V obecně magickém smyslu je identifikována se Saturnem a Binou. Kněžím Voudoo je známa jako Guédhé-Nibho. Jejím chotěm je Smrt, Bůh transformace. Je znám jako Mystére Royal, jehož magická síla je vysílána Saturnem, je-li tato planeta ve znamení Štíra.
Magické základní voudoo rituály jsou čtyři a formulují vztah ke čtyřem říším magie, z nichž všechny mohou mít souvztažnost se Zónou Lila, jež obsahuje nekonečný počet tunelů skrze prostor, z nichž 8 je dostupných pozemskému mágovi. Je to tzv. osm směrů prostoru. Každá z bran, spojujících tunel s Malkuth, má svého strážného loa. Tvar cest je podobný pavoučí síti. Osm směrů prostoru, reflektovaných v Meonu, dá šestnáct směrů – podobně je osm kalas v organismu muže a osm v organismu ženy.
Šestnáct sil je reprezentováno osmi druhy magického hmyzu. Tito brouci (Poznámka překl.: asi ne zcela přesný překlad, ale nemám lepší) jsou parazity na astrálních a mentálních cestách a jsou závislí na lidských prana, kama a ojas (dech, chtíč, vyzařování). Za toto palivo jsou ochotni s některými mágy spolupracovat, přičemž vznikají atmosférické jevy, umožňující vstup extraterestriálních parazitů.
Příkladem jsou al Azif, v lovecraftiánské gnosi reprezentující Proud Necronomiconu. Azif je arabský název Necronomiconu a označuje noční zvuky vytvářené hmyzem, připomínající kvílení démonů. Již v dřívějších knihách jsme připomněli, že bzučivý zvuk naznačuje, že Velcí Staří jsou nablízku. V invokacích lóže New Isis byl zvuk mechanicky napodobován. Podobně postupují i v Drukpa.
Toto slovo značí kult (pa) hřmícího Draka (druk) – srovnej Dracula, jiný představitel drakoniánského proudu. Drukpa je podobně jako New Isis vehikulem Ofidiánského proudu. Spojení předvěkého drakoniánského proudu a dnešních rituálů Drukpa lze dokázat citacemi z evokací (Poznámka překl.: citace jsou uvedeny, ale nepřepisuji je) . Kulty mají své kořeny v Atlantidě, což další text dokazuje kabalistickými vývody. Hmyzí zvuk mají též mantry om a hum, které jsou pozůstatky pradávných magických procedur. Pozdější grimoáry, jako například Abramelinova magie, obsahují mišmaš dobrých a zlých sil, původně obsažených v invokacích Cizích sil. Se všemi těmito bytostmi může člověk beztrestně navázat spojení teprve poté, co ustavil kontakt se svým Svatým andělem Strážcem. Schopnost spojit se s Cizími silami může odvrátit katastrofu, která lidstvu hrozí. Navázání spojení popisuje Crowley, jemuž se toto zdařilo. Svého vlastního anděla Aiwasse popisuje AC jako „více než člověk i jiný než člověk“. Struktura těchto bytostí nemusí být nutně založena na cerebrálních a nervových strukturách, jak je známe my. Navázat spojení s nimi je to, co nazýváme Velkým dílem.

4. Temný anděl
HGA (Holy Guardian Angel, Svatý anděl Strážce) je nejzajímavější ze všech magických spojnic mezi člověkem a silami Odtamtud. Člověk by se neměl dopouštět záměny HGA a takových nejasných entit jako Self atd., protože HGA je skutečným jedincem se svým vlastním Universem, podobně jako jím je člověk.
HGA není subjektivní entitou, ani nemá vědomí protikladné individuálnímu. Jeho reflexe může vytvořit zárodek esenciálně jiného řádu, který je možno interpretovat jako zlý. Může ale sloužit jako most mezi Universem A a Universem B. (Poznámka překl.: HGA má tedy svůj odraz, falešného anděla).
Vyšší a nižší já spojují člověka s vyšší a nižší říší lidství, což má vztah k některým aspektům solar-falického vědomí. Označit je lze jako dévické (=solární) a asurické (=terestriální) proudy. Tifereth je pečetí tohoto duálního, dvoucestného vědomí, a dokud člověk nedosáhne Tiferethu, zůstává spoután asurickými proudy, které jej činí neprostupným pro působení extraterestriální radiace. A HGA, jehož bod kontaktu s člověkem je v Tiferethu, spojuje lidské vědomí se zónou za solárním universem. Andělův odraz zase ozařuje hlubiny za Stromem života. V nich jsou obsaženy vlivy Síria (Set-Daath) a Luny (Lilith-Jesod), což činí jakýkoli pokus projít tudy velmi nebezpečným. Proto Crowley a jiní kladou tak velký důraz na navázání kontaktu s HGA.
Tibetské školy, jako Drukpa nebo Nyingmapa, jsou jen ozvěnou prastarých proudů. Bija mantry om a hum, pocházející z atlantské úrovně kosmického mytického cyklu, sem byly přeneseny z transmundánních zdrojů. Wadell uvádí zprávy o některých posvátných objektech, které spadly z nebes a zmiňuje se i o pěti cizincích. Kteří se objevili před králem T´o-T´ori Nyan-tsan, aby mi dali zprávu o posvátné přirozenosti těchto objektů. Je možné, že jedna z manter, Om mani padme hum, se přímo týká kamene, zvaného Chintamani. Cizinci jen podali zprávu o posvátnosti kamenů, ale nic nevysvětlili.
V dalším textu autor dokládá podobu rituálů v různých koutech Asie s důrazem na jejich starobylost. Také vyzdvihuje uctívání ženského principu, a dochází k mytologickému spojení hadí síly a pradávných nástrojů, vyrobených z lidských kostí (stehenní kost -palička a dvě lebky jako bubínky), k podobnosti mantry hum a bzučení včely (která je jedním ze zootypů Maaty); výsledkem úvah je, že mantra naznačuje probouzení Hřmícího Draka, tj. Ohnivého či zářícího hada z primárního spánku. Pomocí bzučivého zpěvu může být dosaženo zvláštního stavu vědomí, kdy jsou evokováni Velcí Staří. Je to napůl spavá dimenze, polospánek – polosmrt, v němž jsou otevřeny brány Daathu. Podobné cesty ke spojení s odrazem Anděla naznačil i Bertiaux. Ve svých textech zmiňuje mj. také Ma-ion, jeden z možných budoucích aeonů – neboť není jisté, jaká podoba budoucnosti se nakonec uplatní, to bude záviset na směrech magických proudů. Jinou verzí je Mo-Ayon, který je bližší temným doktrínám. V něm je obsažena i gnose solar-falického Ducha, Seta/Ducha za Sluncem. Duch slunce jakožto solar-falický proud nyní splývá s duchem Aiwazem.
Destrukce Lemurie a Atlantidy porušila řetězec vědomí, formujícího spojení mezi černou a červenou lóží. Destrukce byla způsobena tím, že vznikla prasklina na Stromě života – tak vznikla přetržka v řetězci vědomí. Tifereth je místem spojení s HGA, ale také s jeho odrazem, s tím druhým andělem (ze Zóny Lila) uvnitř stínu Setova. Tato zóna nese na své vstupní bráně pečeť velmi podobnou znaku Uranovu, zvanou Ummo.
Jak stanovil Crowley ve svém výkladu k pentagramovému rituálu, elementy jsou atributovány čtyřem Branám Prostoru, poukazujícím na dimenze extraterestriálního vlivu, který je mág schopen přijmout. Hledí k jihu, kde nad regionem Ohnivým panuje Set; to je zóna Ohnivého hada, Druk. Za ním, na severu, vládnou vlivy plynutí čili Vzduchu, který se manifestuje skrze hvězdy těla Nuitina. Po levé ruce, na východě, povstávají síly tunelů a slují hada Země; kdežto po jeho pravici leží vodní propast, brloh Hlubokých, kteří jsou symbolizováni Drakem. Ve starém Egyptě byl jejich symbolem krokodýl a ještě předtím to byl oktopoidní cefaloid (oktopus=chobotnice), známý jako Cthulhu. Doupě Hlubokých je umístěno na západě. Jejich manifestaci provázejí bublavé zvuky. Východ, místo povstávání z terestriálních hlubin Ofidiánského proudu, je obsazen Velkými Starými. Jejich charakteristický zvuk je syčení hada nebo kvákání žáby. Hřmící Drak, ohnivý plaz, je evokován z jihu, místa solar-falického záření. Jeho zvukem, burácivým řevem, je provázena manifestace Dračího proudu. A z říše vzdušného severu přicházejí Maatiané, jejichž přítomnost je prozrazována bzučením včel nebo onoho nočního hmyzu, od nějž Necronomicon odvozuje svůj název; také pištěním netopýrů a křikem lelků.
Tibetská mandala umisťuje západ nahoru, východ dolů, takže operatér, identifikovaný se středem, hledí k západu, přičemž má jih po levé a sever po pravé ruce. Magický význam tohoto uspořádání je jasný: Vysvětluje, proč je Stezka Levé ruky představována Yog-Sothothem a proč se při těchto evokacích objevují Hlubocí. Babalon slouží jako brána, skrze niž se manifestují.
Jednoduchá adorace Slunce ve čtyřech základních bodech (jako uvádí Liber Resh) může proto být viděna jako invokace tiferetického Středu, projektovaného do čtyř, osmi nebo desíti směrů prostoru, kdy evokatér ustanovuje brány přijetím specifických zón. Poté, co jsou brány ustanoveny, mohou být otevřeny postupně nebo najednou, jsou-li užity patřičné klíče. (Pozn.překl.: Nejdříve je nezbytné udělat otvor, aby bylo lze projít zdí). Povaha těchto klíčů je předmětem této trilogie. Připomeňme, že Tifereth je opěrným bodem systému, protože formuje skrze Anděla – přímé spojení s extraterestriálními silami.
Andělé jsou často zobrazováni jako okřídlení lidé. Jednají jako prostředníci mezi oběma stranami SŽ – přivrácenou i odvrácenou. Když člověk skutečně pochopí, že Tifereth slouží jako bod kontaktu s Vnějšími, tehdy se stává zcela jasné, proč dávná mystéria byla spojována s uctíváním Slunce.
Tifereth má pozici mezi dvěma Měsíci, které jsou branami pro vstup/ výstup na Onu stranu. Tyto dvě Luny jsou ve skutečnosti jen ednou Lunou, pouze reprezentují dvojitou lunaci dvou pólů kosmického vědomí. Luna Hekaté v Jesodu ukazuje nejtenčí kousek úplňku Daathu. Hekatina žába učiní svůj skok z Jesodu do Daathu za Tiferethem, skrz místo Černého slunce. Tak dokončí svůj neviditelný let: Ten končí v Abyssu, kde je pohlcena Yog-Sothothem a takto přenesena do Universa Velkých Starých. Nebo žába dosáhne věčného sněhu. A je rozpuštěna předtím, než dosáhne kruh Nicoty 0-00-000. Oko Šivovo = 70, Nox reprezentuje tunely Ain Sof, číslo 140. Zcela temné průchody – neboť světelná síť je slepá – označuje Ain Sof Aur, číslo 210.
Je třeba zdůraznit fakt, že Daath reprezentuje Uran, jehož symbol souvisí s bleskem. Je to symbol Drukpas – Dračího kultu v Bhútánu, Trojzubec Šivův nebo trojitý ohnivý jazyk Setův – a také trojitá křižovatky Hekatina. Číslo 210 je též číslem pavoučí modly, větší než lidská hlava. Modla je uložena v Chrámu Moung-go-ling v Teth, které je v pozemském smyslu situováno blízko Strašlivé planiny Leng v centrální Asii.
Podle rituálů lóže New Isis vypadají atributy směrů čili elementy následovně:
1. Východ – drak – oheň zemského nitra
2. Jihovýchod – včela – med (můra)
3. Jih – okřídlený ohnivý had – jed
4. Jihozápad – hurikán – vír
5. Západ – kroužící netopýr – krvavě rudé paprsky západu (krokodýl nebo sup)
6. Severozápad – chobotnice – pohlcení solar-falických erupcí do hlubin prostoru
7. Sever – sup, který se z hloubi prostoru vrhá na zdechlinu (brouk)
8. Severovýchod – žába, která se chystá skočit z Noční na Denní stranu, a tím začít znovu celý proces (opice)
9. Devátým elementem je v této koncepci sama kněžka.
10. Její odraz v nadiru je desátým a jedenáctým je Velký Starý, který je Jedním za Desíti.
11. Ve středu sítě sedí vždy pavouk.
Aiwaz je nad-vědomou osobní myslí-vůlí, v protikladu k Choronzonovi, který je invokován jako nevědomé id nebo představa-vůle. Mág má možnost nechat obě síly, aby mu sloužily. Existuje tzv. Aiwaz-akašická fyzika, skýtající výtečné možnosti – např. Aiwaz může těm, kdož jej uctívají, anulovat jejich osobní karmu a uvolnit síly, které jsou v ní vázány. Jiná zásada se týká magnetizace zlata – zlato je jedinečný kov, náležející Aiwazovi. Je to menstruum světla ve fyzickém světě a jako LVX ve světě Ducha. Jeho hrubou formou je krev, zdroj manifestace pro lidské bytosti a pro některé bytosti Odtamtud, proto si někteří kněží Osiridova kultu zlato ošklivili.
Proč se staré symboly neobjevují v moderní vědě? Odpověď je nasnadě: Okultisté chápou, že kontakt s energiemi je umožněn daleko komplexněji skrze symboly. Ke skrytým silám se pak dá přistupovat pohodlněji, rychleji a zjevují se ve větší komplexnosti. Kdežto umělé symboly, zrozené v laboratořích, nemají spojení k těm elementům psyche, na něž se snaží apelovat. Uměle vytvořené cesty mnohdy vedou k cíli jen nepřesně. Mág proto raději užívá přímých cest, které jsou za dlouhé věky vyzkoušené a dobře mapují stínovou zemi podvědomí.

5. Skrz vesmírné brány
Začátek kapitoly popisuje Crowleyovo cvičení z Liber Resh vel Helios. Jde o cvičení spojená s absorbováním sluneční energie, potažmo světla. Znovu se pak vrací ke čtyřem prostorovým bodům; zde jsou nazvány Vesmírnými stanovišti. Východní a západní vedou do šeravých zón úsvitu a soumraku, jih je LVX a sever NOX, zenit a nadir, poledne a půlnoc. Západ je zajímavý pro drakoniánské rituály, neboť magik vstupující na západě je tváří obrácen k východu. Západ je místem Supice Maut a místem zapadajícího podzimního slunce. Zde najdeme ptáka Garudu, nepřátelského k plazům. Mýtus o něm je pozůstatkem mýtů o konfliktu mezi Velkými starými a Staršími bohy. Je možné, že tibetské bardo entity byly ornitocefalické. Křídla bytostí naznačují, že mohou patřit mezi Pön nebo Bön panteon, což ovšem nevysvětluje jejich důležitost. Tyto neidentifikovatelné entity naznačují příslušnost k débris mytologických cyklů hluboce vzdálených historickým časům. Konflikt mezi ptáky a plazy je znát např. z aztéckých mýtů, v nichž vystupuje Tlauizcalpantecutl, což je Venuše Jitřenka. Aztékové věřili ve špatné vyzařování této planety. Venuše je Luciferem, a mstí se lidem za svoje pozemské vyhnanství. Je zřejmé, že není opozice mezi Velkými Starými a Staršími bohy – jsou to jen dva póly jedné síly. V současnosti symbolizuje Venuše ženské síly, shakti.
Pravé okultní vesmírné brány leží mezi hlavními body. Mág ale musí umět tyto body určit, aby mohl mezi nimi najít to správné místo. Když jsou Lux a Nox dokonale vyrovnány, zůstává Lux, neboť podvědomí je zaplaveno světlem. Dva šeré stavy symbolizují probouzení a snění, což je vědomí a podvědomí mágovo. Přesné uvědomění si všech čtyř stavů probouzí bod bindu v centru čaker – tj. mandaly. Brány ležící mezi jsou ustaveny právě tímto způsobem. Šeravé stavy vědomí, náležející východu a západu, je nutno rozlišit od Soumračného stavu čili Závoje, který odděluje Zónu Lila od přímého operatérova vnímání. Práce s terrestriálně orientovanými branami je omezena přední stranou SŽ, práce s kosmickou branou za Závojem je zaměřena jen na Onu stranu. Reference k šeravým vesmírným stanovištím je spojena vždy se zónami východ-západ. Aiwaz representuje Lux, pozitivní energii, také reprezentovanou Shugal, šakalem Setovým, sluncem na jihu a zenitem. Choronzon reprezentuje Nox, negativní energii, nadir na severu. Tyto dvě nejvyšší silové zóny společně ustavují 666.

6. Stopheles
(Pozn. překl.: vhodný překlad nadpisu jsem nenašla). Magický fluid člověka je elixírem Aiwazovým, proto je třeba mít se na pozoru před vampýrskými entitami. Aiwaz je představitelem Lux a Choronzon představitelem Nox. Sjednocením obou vzniká Černé vejce akaši, které obsahuje Neviditelné světlo. Pozorovatel, který sám sebe identifikuje se světlem, je nezbytně nese v sobě – a může být vyssáván Neviditelným světlem Temnoty. Choronzon je nejvyšším vampýrem. Vědomí LUX je pohlcováno podvědomím Nox, a v tomto smyslu je temnota nesmrtelná, neboť NOX, jsoucí ničím, je zárodkem všech věcí. Podstatou této ideje je explosivní kolize, čili hriliu, k níž dochází při setkání LUX a NOX. Tak dochází k anihilaci fenomenálního Universa a tím i k obrácení numenálního zdroje. To lze nalézt ve formuli IPSOS, která evokuje energie Aeonu Maat čili Maati, jejíž číslo 61 je Prázdnotou Dahna, Karmínovou pouští či Zónou Lila.
Aiwazova magie je sexuální magií a transcenduje všechny myslitelné formule lidských partnerů. Nová magick předpokládá spojení s mimo-lidskými bytostmi a tato spojení budou přibývat – tak bude dovršena Aiwaz fyzika. Aiwaz, jsoucí čistou akašou, umožňuje nelepším mágům spojit se s čistým Ohněm (LUX), a společně budou vyvíjet nové atmosférické jevy. Za příklad je dáván jev UFO. Mág se stane pavoukem, který zcela ovládá svoji síť (=SŽ). Tak bude umožněno mj. neomezené cestování prostorem i časem.
Bertiaux uspořádává v některých pojednáních směry SŽ tak, že na severu je minulost a na jihu je budoucnost – směry mezi se dělí dle druhů minulosti, respektive budoucnosti.

7. Kalas Chaosu I.
Kalas jsou barvy. Začátek kapitoly sleduje přiřazení barev sektám voudoo a jejich hlavním božstvům. Černá je barvou lunárního proudu ve fází zatmění. Toto období, posvátné pro Tyfoniánce, bylo později odmítáno jako nečisté. Vypuzování vzduchu ze střev bylo pokládáno za vaginální projev – tento fluid je fyzikální bází lunárního proudu. (Poznámka překl.: S podobným názorem se lze setkat napři v moderní psychoanalýze). Středověké evropské čarodějnice aplikovaly kalas na své tělo – pomazávaly se análním exkrementem, čímž povzbuzovaly svoji sílu. Vztah mezi análním exkrementem a sexuálními mechanismy v jejich lunárním aspektu odpovídá např. magickému umění atd.
Praktika zvaná znásilnění mrtvých panen, popisovaná např. Bertiauxem, působí jako hrozivá černá magie pro ty, kdož nenalezli klíč k symbolismu. Mrtvá, spící, bezvědomá – je-li užito v kontextu panenství – značí uvedená do transu. Kalas, které kněžka vyzařuje v průběhu magického spánku, jsou zcela jiné povahy než ty, které jsou vyzařovány vědomě. Podobně při pracech IX. stupně OTO: Ve vědomém stavu je náboj thelemický – tj. pod vůlí, kdežto ve spánku jde o menstruum komunikace se silami invokovanými operatérem.
Termíny jako vampyrismus, kanibalismus, smrt, spánek atd. upozorňují na operaci nikoliv na terestriální, ale na mimozemské pláni. Pochopení výrazů musí odpovídat rámci, v němž se operace uskutečňuje. Crowley a další upozorňovali mnohokrát na zmatení plání, a takové zmatení povstává ze snahy interpretovat non-mundánní vztahy na mundánní úrovni. Mezi světem smyslového vnímání a světem mysli Boží existuje svět archetypáních představ – mundus archetypus imaginalis, píše Bertiaux.
Když dávní předkové poklesli do úrovně, kterou dnešní věda pomalu začíná objevovat, neměli nástroje, kterak by své poznatky zaznamenali. Jejich poznámky se dochovaly v podobě mýtů, legend atd. Popsali síly, které byly temné či nepřátelské člověku. Později, když se přidala morálka, vznikl pojem zla. Bertiaux doporučuje užití andělských jazyků k nalezení jmen duchů z různých míst kosmu. Každý operatér tak vytváří svůj vlastní systém ve svém vlastním magickém universu.
Pro každou z jedenácti silových zón (=sefiroth), je zde jedenáct qlifotických prismat, které odráží barvy – kalas podobným způsobem, jako jsou astrální barvy komplementární svým pozemským objektům. Kněžka pomořená v magickém spánku do zóny Nyarlahotepa tudíž vyzařuje jiné kalas, než tatáž kněžka ponořená v zóně Shub-Nigguratha. Qlifotický barevný rozklad má i další modifikace. Princip barevné lomivosti lze uplatnit i na cesty SŽ, přičemž tyto kalas existují na odlišné pláni než kalas předchozí.

8. Kalas Chaosu II.
Andělé a duchové jsou cestami a cesty jsou duchové. HGA může být posuzován jako hlavní Anděl dohlížející nad cestami a silovými zónami nad Abyssem. Jinými slovy – cesty a jejich andělé jsou reflexemi Anděla; jejich obrácenou reflexí jsou démoni.
Systém spojování andělských a démonických sil probíhá u různých systémů i osob různě tím, že je magická síla aplikována na kalas korespondující s čakrami v lidském organismu.
Gnose Maat a mystéria Dcery zahrnují Bertiauxovo (Poznámka překl. : asi se ho nezbavíme) Evangelium Maaty (=pravda), kterou Velký Starý (=Otec) přinesl z Ma-Ion (aeonu Dcery). Evangelium obsahuje slovo Aiwaze Zorthyria, syna aeonu a posla (=Anděla) Meonu. Tak lze najít jemné spojení mezi Aeonem Maat a Gnosí Necronomiconu.
Meon je Dcerou, ale také matkou Velkého Starého, který je otcem Aiwaze-Zothyria. Bertiauxova Kniha Meonu je grimoárem Věku Vodnáře, tak jako Necronomicon je grimoárem Bezeslovného aeonu – tj, Aeonu Zain. Bertiaux povzbuzuje své studenty, aby našli své vlastní grimoáry, tak jako A.O.Spare povzbuzoval členy kultu Zos Kia, aby našli svou vlastní magickou abecedu a grimoáry citlivých symbolů. Protože jedině tak může být podvědomí dostatečně iluminováno pro objevení bran do Meonu. Je jasné, že mág užívá staroaeonský systém symbolů pouze jako doplněk pro svůj přeskok do Zóny Lila. Ale nemělo by se ani na okamžik předpokládat, že starý systém můžeme ignorovat. To bude možné až po jistém čase vývoje. Je to podobné, jako když umělec, muzikant, vědec nemohou vyjádřit svého kreativního génia bez znalosti technické stránky své práce; tak ani mág nemůže materializovat z hlubin představy nezbytné pro jeho cestu za známé universum bez znalosti patřičných technik. Proto musí každý mág vytvořit svůj vlastní grimoár, svou vlastní mapu Meonu. Toho nemůže být dosaženo bez hlubokého porozumění tomu, že je zde pouze Jediné Vědomí a jeho zjevně individualizovaná vyjádření vyvstávají pouze z potřeby ega obhájit svou existenci.
Jedním z nejmocnějších způsobů zkoumání a energetizování trans-abyssálních úrovní vědomí je magické užití sexuální radioaktivity, zvané Bertiauxem Ojas. Je to Uranský typ energie (tj. radioaktivní zářivá síla). V termínech tyfoniánské tradice lze říci, že tato zóna je umístěna na Místě Setově v Zóně Lila. Okolo této zóny visí závoje Abyssu, ve kterých je shromažďována substance magické manifestace. Formuje elektro-merkuriální plášť Yog-Sothotha. Na tomto místě je situována Hrozivá planina Leng, příbytek Shugal-Choronzonovské Bestie.
Existuje také neptunská trajektorie Ojas, která popisuje šamanskou, mediumistickou říši či sféru erotické obsese a magické paranoi. V tyfoniánské tradici je tato zóna přiřazena šedi Chokmahu a Ospalým mlhám či dýmům, které halí Svatyni Hvězdné moudrosti. V mlhách spí kněžka magickým spánkem po dobu svého spojení se stelárními entitami, které se manifestují skrze formuli Mše zrcadla. Zrcadlové odlesky vzdálených paprsků emanují z planiny. Zóna Hvězdné moudrosti, reprezentovaná zrcadlem mlh, odráží i obrazy skryté v temnotě saturnské zóny připsané Dagonovi a vnímajícím stínům, které vrhají jejich stíny. To vše se otevírá zrakům kněžky, když mlhy odplují a objeví se jasné hvězdy, čili duše, schopné manifestovat se skrze radioaktivní energie Daath.
Nejvyšší světlo je tímto způsobem rozděleno již v Ledové pustině Ketheru, na Místě věčného sněhu, označovaného astroglyfem Pluta. To je plutonská trajektorie Ojas. Světlo vědomí LUX ve sféře Yug(goth) se lomí a rozdvojuje na jedné straně do Nuitiny, na druhé do Haditovy sféry. Pak vyústí do Yog(Sothoth)ovy sféry v Jesodické hadí Luně Hekaty.
Čtyři kalas, spojované s tímto aeonem, jsou bílá, černá, šedá a lila. V termínech LUX-NOX Gnose jde o Světlo, tmu, a dva stavy příšeří. Závoj Abyssu lze tudíž vnímat jako stíny, mlhu a neproniknutelný dým či úplnou tmu.
LUX-NOX gnose obsahuje mystéria spánku, transu a vize. Mlhy, dýmy a blyštící se bílé světlo jsou jejich reflexemi. Funkcí Ojas v těchto zónách je generování elektro-merkuriálních polí, které by tvořilo radioaktivní sexuální vlny. Šarlatovo-lila-karmínový komplex kalas reprezentuje lunární či jesodicko-daathiánskou kala v její trojité manifestaci skrze zóny Daath, Jesod a Malkuth.
Zlatá kala je asociována se Vzduchem (=Prostor) a je solárním zlatem Tiferethu, která je přenosovou zónou mezi uvedenými. Jako sexomagnetická kala je v menstruálním fluidu kněžky, takže se zlatá kala manifestuje v její moči. Intenzivní Bílý oheň je představován holí či falem kněze a černá země je symbolizována vysušeným zrnem či mudrou, noční kalou emanující z kněžky, když se její „vody“ obrátily k zemi. Symbolismus alchymické přirozenosti může být uchopen v tyfoniánksém kontextu: LVX je Sítí světla viděnou křížícími se emanacemi Ain Sof Aur, NOX je temnotou representovanou Tunely Setovými – dvě oči Ain Sof. Bod Kether či Ain je okem Setovým, které zde značí Prázdnotu anihilace vyvolanou kolizí mezi hmotou a antihmotou, kdy je SŽ zničen. Taková událost, která doplňuje Yig fázi formule Yug-yog-yig, se odehraje jednou za dlouhý čas jako kosmická Pralaya. Magika se nemusí týkat přímo, ale není radno zapomenout na paralely mezi tímto účinným procesem a jeho úlohou v přítomné situaci lidstva.
Yug-yog-yig fáze: Yug je zóna náležející Plutovi-Yuggoth. Yog je spojen se Zónou Lila a jejím strážcem Yog-Sothothem. Yig s Hekatinou Lunou v Jesodu. To také zahrnuje Malkuth s jejími Géh-ghouly a s dalšími nižšími qlifot a antihmotnými částmi s jejich vehikuly – šantaky, šogoty, slupkami, elementály, nočními chrty, kůrami, skořápkami zombiemi, larvami a pekelnými zárodky. Je to subnaturální, aktivní zlo, které popisují Lovecraft i Machen. Je to nižší a více materiální svět než ten fyzický. Je spojen s nižšími qlifoty, k nimž lze přistoupit skrze bránu Malkuth. V tomto regionu existují vnímající stíny, které halí černé a strašlivé tajemství.
Bertiaux připisuje tuto sféru Neptunovi. Je to sféra Ospalých mlh a Svatyně Hvězdné moudrosti. Pomocí „magických přístrojů“ fantastických tvarů (Poznámka překl.: vynalezených samozřejmě Bertiauxem) lze měřit radioaktivní energetické pole a ojasické proudy. Stále zde ale existují silová pole, neměřitelná přístroji, které zkonstruoval člověk. Všechny popisy Ojas tak mají fantazijní nádech, což nemusí být na škodu, má-li operatér jasný rámec své práce.
V člověku, v jeho matérii i v jeho metafyzikální substanci, jsou obsaženy obě strany Stromu života. Průchod mezi oběma vede skrze Zónu Lila, která se nachází za solárním vlivem, ale je dosažitelná skrze Tifereth a non-terestriální inteligenci (Anděla). Ten je průvodcem a ochráncem po říších bytnosti a ne-bytnosti, mezi Aeonem a Meonem. Je-li vědomě ustanoveno spojení s Andělem, je možné ustavit komunikaci s cizinci z transkosmických říší. Té může být mimoděk dosaženo i tím, že médium padne takříkajíc na nižší větve SŽ a sestupujíc skrze nižší qlifot je vtaženo do víru zadní strany. Ale zatímco v prvém případě jde o vědomě magicky řízený kontakt, jde ve druhém o pouhou činnost podvědomí, což vždy vede ke katastrofě. Z vyčerpaného organismu je vypuzena duše a nahrazena qlifotickou skořápkou. Jaký je osud duše lze těžko určit, protože ještě nikdo se nevrátil, aby průběh experimentu popsal. Historicky jsou tyto případy zaznamenány jako posednutí vílami a nalézt je lze i v povídkách Artura Machena.

9. Zothyriánská gnose
Choronzon je hlavním strážcem brány Universa a pleromatem Meonu. Můžeme jej pochopit i jako podstatu cesty Daath. K poznání této cesty je třeba stát se popelem v jednom světě a přesto hořet věčným ohněm; stát se radioaktivní esencí v jedné říši a čistou kosmickou energií v druhé; být stínem v jedné říši a světlem v druhé. A tak Choronzon není jen strážcem Abyssu, Meonu, Poušti Setovy a skrytých říší Zóny Lila, ale také strážcem Oceánu, který omývá břehy Zóny Lila pěnou fantazie a plamenů; fantazií se myslí fantastické nebo nemožné; plamen je hybnou silou fantazijní projekce – buď jako Formy Universa A, nebo jako Prázdnoty Universa B.
Hierofant Choronzonův stojí mezi oběma universy jako bod (bindu) ve středu dvojité smyčky nekonečna. Haitským ekvivalentem Pána Choronozona je Lundi. Souvisí s Lunou, která je dokonalou iluzí (Poznámka překl.: podle významu tarotového trumfu Luna) a tím s Daath skrze formuli smrti Death – což je okamžik nejvyšší změny, kdy se vtělené mění v nevtělené. V případě neiniciovaných je chvíle ne-vtělenosti prchavou chvílí, v níž duše člověka stojí Mimo kruhy času. V návaznosti na svůj osud pak duše pokračuje buď dalším vtělením, nebo projde skrze bránu. A tak zatímco 100 quof souvisí s Lunou, je 90 cade spojením s udicí a tím oblastí, v níž panují Hlubocí, ale též s Nuit, která je Ne (not). Nu Isis se tím zjevuje jako podstata extraterestriálních radiací, které vsakují do vod, jež jsou emanovány Hlubokými. Cade se tak stává glyfem procesu trans-kosmického mísení ras.
Zothyriánskou gnosí je nazýváno společné jádro rozličných esoterních systémů. V různých koutech světa a v různých obdobích došli mágové na stejné poznatky, které lze tudíž pokládat v jistém smyslu za objektivní. Většina z nich se týká systému barev (colour), tj, kalas. Je podivuhodné, kolik tzv. okultistů nepochopilo, že barevný diagram SŽ (Poznámka překl.: a nejenom to!) je libovolný jen do té míry, dokud odráží samo individuum. Každý mág má svůj osobní Strom života, který odráží jeho vlastní barvy; ale grimoáry mohou v kosmickém smyslu fungovat toliko tehdy, je-li respektován tradiční čili objektivní systém; tedy nikoliv pomocí systému osobního a relativního.
Barvy předpokládají prostor a prostor předpokládá úrovně vědomí – tudíž v Gnostickém Universu je každá barva komunikátorem, říká Bertiaux. Prostor je podle něj podvědomý, dokud není probuzen barvami – viz vztah k umění, které je nejvyšším stupněm magického tvoření. Jedním z dalších možných významu slova kala je znak času, což ve skutečnost znamená čas sám. Kalas jsou komunikátory kreativních i destruktivních vibrací, které budí Prostor z jeho projekce. Čas je trváním; bez něj nemůže existovat nic fenomenálního. Proto je barva kreativní matricí (Poznámka překl.: v originále matrix ) , již umělci používají k projekci svého magického universa. Mág ji užívá, aby způsobil změnu, neboť sám čas je změnou a může se projevit pouze v prostoru. Barva kombinovaná s prostorem dá psychickou energii, protože barvy jsou vibracemi, které generuje vůle, když mísí kalas v Grálu Bohyně.
Úkolem iniciovaného je proniknout na Druhou stranu SŽ a projít mezi LUX a NOX. Jak se potom budou jevit skutečnosti? Nijak. Když zmizí barvy, universum času a prostoru automaticky zanikne. A nejen to: když vše objektivní zanikne v Noci Panově, v Nox Kali; subjektivní universum nezůstane, protože jedno je funkcí druhého a nemohou existovat nezávisle. Vstupem do Zóny Lila, za závoje Daath, svléká mág své subjektivní já. To co zbude, není věc, ale spíše podstata všech věcí, která musí nezbytně být ničím (Poznámka překl.: thing must be no thing).
Mezi spánkem a bděním existuje velmi mocná říše. Neměla by být pomýlena se snovým stavem ani s hrou obrazů (súfi meditace). Může být nazvána gnostickým stavem ontického uvědomění. Je to jeden z nejzajímavějších magických stavů pro další kultivování, jelikož, jsouce mezi světy, je přenašečem pro gnostický vstup.
Když hovoříme o ojas, míníme tím magické energie, které mág vytváří ve svém fyzickém těle, anebo fyzické tělo slouží pro jejich projekci. Tělo je nástrojem pro magickou práci, a vesmírné ojas-energie se manifestují skrze sexuální energie této lidské baterky (Poznámka překl.: zase Matrix ) . Ojas vesmírné jsou přitom odlišné od ojas terestriálních, tak jako je kosmické vědomí odlišné od vědomí osobního. Voudoo a tantrismus jsou nejlepšími magickými základy této planety, protože jsou přizpůsobeny pozemské sféře.
Transplutonické sféry značí totéž, co Aeon Maaty. Magické, Meonické a Maatiánské zahrnuje tři hlavní směry tantry, tj. terestriální, extraterestriální a ultraterestriální tantru. Tyto tři zastavení jsou předmětem tyfoniánské tradice, i tradice trojité doktríny Daathu, někdy zvané Temná doktrína. Volně korespondují také s třemi stupni – Poustevník, Milenec a člověk Země. Označení thelemita zahrnuje celý tento komplex a Thelema je jeho terrestriálním vyjádřením. Číslo 93 souvisí mj. se slova KOBA, Kaaba, černým kamenem či Šedesátikamenem se vztahem k Lam, průchodu do Zóny Lila. Též jde o číslo Abyx, což je kámen neznámý světu, po němž chodíme, ale gnómy zvaný abyx.
Proud Ixaxaaru se vtělil do Šedesátikamene předtím, než se na zemi objevila perioda člověka. Znovu se objevil v historických časech v době 26 egyptské dynastie, kdy byl spoután do Stély zjevení knězem Ankh.af-na Khonsu. V moderní době byl objeven jako Stéla 666 a další magický výzkum v Tunelech Setových naznačil, že spojuje aeon Horův a aeon Zain.
Klíč k mystériu je v písmeni Zain, které ve své struktuře obsahuje Ain i Nia. Tvar písmene Z připomíná povstávajícího hada a zde konkrétně označuje sykot Ofidiánských elementů spojených se Šedesátikamenem; také znamená bzučení, které je signálem Adventu Velkých Starých. Zain může být čteno jako Oko (Ayin) Hada (Z), Z-ain. Další klubko asociací je ve slovním významu slova Zain, což je meč. (Poznámka překl.: anglicky sword, čili s-word s překladem s-slovo, kdy S nebo Z znamená opět syčení nebo bzučení; ovšem dle mého je zajímavější zamyslet se nad znělým Z a neznělým S a zkusit přijít na to, jaký je mezi nimi rozdíl – tuto lingvistickou libůstku KG zcela pomíjí!) . Je to symbolický nástroj ženy, která je obrazem Slova, Mot nebo Maath, jakožto feminní logos. Je matkou rozříznutou ve dví, aby porodila dvojčata, tj. Dvojitý proud. V indické tradici jde o Maitreya, který se zjeví na nebi, sedící na koni a držící planoucí meč. Jedním z jeho čísel je 667, které je i číslem Šarlatové ženy H KOKKINH GYNH. Maitreya je desátým avatarem Višnu a zrodí se z Vod (prostoru) jako jiný z Hlubokých – Cthulhu. Višnu je symbolizován rybou; obě slova mají společný kořen Vesh, k němuž má blízko i slovo Aiwaz.
Zodiakální glyfem Zain (Blíženců) je II, jedenáct, což spojuje Dvojitý proud s formulí rozkladu, protože jedenáctka je číslem qlifot.
Slovo stélé může být opsáno jako kámen (stone) nebo stojící kámen (standing stone) – což je Setův symbol. Slovo stélé připomíná slovo stellární, proto jde o kámen z hvězd. Podobně Oko hadovo Z-ain znamená Oko dcery, zatímco slovo Hadovo, to jest s-word, znamená Logos solar-falického proudu, čímž se naplňuje symbolismus syn/dcera, Slunce/Luna, kteří jsou dvojčaty. Aeon Zainu, Dvojitého proudu zahrnuje Seta a Hóra, jejichž je Maat – matka vyrovnáním. Je to bezeslovný aeon, protože syčení nebo bzukot jsou bez sémantického významu. Je to slovo Bestie, které Crowley, ani jako Magus, nemohl vyslovit.
Stéla připomíná mrtvé – je to pomník, náhrobek. Kontext Stély zjevení je připomínkou Kněze Princů 26. dynastie. V egyptském symbolismu značí mrtvý Nemrtvého, Nosferatu. Ti byli líčeni jako nacházející svou radost mezi živými. CTH?H odkazuje na Cthulhu. Ve svém domě R´lyeh mrtvý Cthulhu čeká snící…
Podobné je Set-Hulu, kdy Hulu znamená totéž, co huru nebo heru – tj. Har, Horus. Set-Heru je totéž co Set-Hulu. Set-Heru je řeckou podobou post-atlantské verze Dvojčat. Hulu je pozdější forma hriliu (=R´lyeh). Všechna slova jsou směsicí r a l, hlásek, které byly v primitivní fonetice zaměnitelné. Cthulhu, Se-Hulu, Hriliu, Vrihl, R´lyeh – to jsou synonyma. (Poznámka překl.: Dovoluji si nesouhlasit! R/L je jeden slovní kořen, ale kořen VR směřuje jinam, protože naznačuje vír, vrtání, vortex; R/L je žbluňkavá energie, jejíž směr zůstává nevyjádřen; Slovo Vrihl proto nepokládám zcela za synonymum ostatních) . Podobné je i slovo Hlo-Hlo, označující pavoučí božstvo, sedící vprostřed sítě. Stéla tak koncentruje magické energie Set-Hadit, Set-Hulu, či Cthulhu a Hlo-Hlo. Proto je pantaklem čísla 8, který spojuje do jediného obrazu 16 kalas, pavouka a chobotnici. Osmička je číslem Setovým, která je jedničkou v osmičce, nejvyšším z osmi. Hvězdný kámen či stéla je klíčem k Branám Daath, jež vedou do cizích, tj. bezeslovných aeonů.
Barev je mnoho, ale mají jediný zdroj, který je bílý a žádný (white – without color). Koncept barev ve vztahu k psychickým a magickým silám je zdůrazněn nejen v konceptu okultních řádů, je znát i ve středověkých alchymických sděleních a dnes se objevuje v ufologii. Při průletu UFO je popisováno měnící se barevné spektrum, tak jako se mění barvy Grálu. Grál je mělká mísa. Symbolem Bohyně je disk, vířící kolo, které se otáčí tím, jak je magicky aktivován akašický proud. Různé podoby grálské legendy lze najít po celém světě.

Pozn. překl. :
Až na řídké výjimky jsem nepřekládala grantovské kabalistické vývody. Zájemce odkazuji na originální dílo. Neuvádím příběhy z průběhu rituálů, které autor barvitě a obsáhle popisuje v každé kapitole jeden. Neuvádím dokola ty informace, které už jednou byly uvedeny a opakují se.
Grant užívá tvrdošíjně a zároveň velmi často pojem „podvědomí“, který se mně sice zdá nevýstižný a zbytečně psychologizující, ale ponechávám jej.
Pojmenování Hlubocí jako překlad Deep Ones jsem nakonec kvůli přehlednosti upřednostnila před poetičtějším Nezbadatelní.
SŽ je zkratkou pro Strom života.
HGA je zkratkou Svatého anděla Strážce.
Slovník výrazů uvádím zvlášť – pozvolna sepisuji všechny výrazy ze všech slovníků na konci Grantových knih – pak je uvedenu jako jeden velkých slovník – zdá se mi, že v této podobě by mohlo jít o srozumitelný a návodný text, který žáka vpraví do problematiky tyfoniánské gnose.

*

Pozn. k novému zveřejnění:
Magický názor Kennetha Granta chápu spíše jako raritu. Najdeme u něj ale dosti neotřelých nápadů, které mohou inspirovat. Knihy Zpoza cyklů času a Hekatin pramen u nás nevyšly, proto jejich rešerše řidávám i do nové verze webu (2025), na rozdíl od rešerší knížek, které u nás mezitím vyšly (Kulty stínu a Magické obrození od Granta, ale i Psyconaut od Carolla a další).